Rúholláh Chomejní
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sajed Rúholláh Músaví Chomejní (persky سید روح الله موسوی خمینی (Sayed Rūḥollāh Mūsavī Khomeynī)) (17. květen 1900 - 3. červen 1989), byl šíitský vůdce protišáhovské revoluce v Íránu.
Rúholláh Músaví pocházel z rodiny šíitského duchovního a v souladu s rodinnou tradicí se rozhodl pro studim teologie. V roce, kdy byl jmenován ajatolláhem (vysoký církevní titul pro vykladače koránu), si osvojil jméno svého rodiště - Chomejní. Patřil mezi nejkonzervativnější náboženské teoretiky a od počátku šedesátých let bouřlivě vystupoval proti režimu šáha Mohammada Rezy Pahlavího a proti jeho snahám o modernizaci země.
Byl několikrát vězněn a v roce 1964 donucen k exilu. Jeho chvíle přišla o čtrnáct let později, kdy společenským systémem jedné z nejstarších monarchií na světě otřásly ekonomické problémy. Svým vystoupením dal Chomejní opozičnímu hnutí jednotnou náboženskou formu a po šáhově odchodu do egyptského exilu se v lednu 1979 vrátil jako uznaný vůdce a stal se nejvyšším náboženským představitelem země (tzv. valije fakíh).
Podle nové ústavy byla Íránská islámská republika teokratickým státem, ale ve skutečnosti měla všechny znaky Chomejního osobní diktatury, prosazované náboženskou kontrolou všeh státních funkcí a podřízením všech politických stran ideovému dozoru náboženské rady. V důsledku války s Irákem (od září 1980 do srpna 1988) se teokratický způsob vlády spojil s podporou perského nacionalismu: tím si Chomejní sice upevnil pozice v zemi, ale na druhé straně znemožnil sjednocení radikálního muslimského hnutí a jeho prosazení v rámci arabských zemí.
Přesto i po Chomejního smrti zůstal systém nadvlády ajatolláhů v Íránu zachován a jejich způsob odmítání euroatlantické kultury (upevňován démonizací Spojených států amerických) se stal příkladem pro další náboženská muslimská hnutí, např. pro Tálibán.
