Radioaktivita
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Radioaktivita neboli radioaktivnà rozpad je samovolná pÅ™emÄ›na jader nestabilnÃch nuklidů na jiná jádra, pÅ™i nÞ vzniká ionizujÃcà zářenÃ. ZmÄ›nÃ-li se poÄet protonů v jádÅ™e, dojde ke zmÄ›nÄ› prvku. Radioaktivitu objevil v roce 1896 Henri Becquerel u solà uranu. K objasnÄ›nà podstaty radioaktivity zásadnÃm způsobem pÅ™ispÄ›li francouzÅ¡tà fyzikové Pierre a Marie Curie.
Radioaktivita se běžnÄ› rozdÄ›luje na radioaktivitu pÅ™irozenou a umÄ›lou. PÅ™irozenÄ› radioaktivnà je mnoho látek v pÅ™ÃrodÄ›, vÄetnÄ› tkánà živých organismů. UmÄ›lou radioaktivitu zÃskajà prvky transmutacÃ, vlivem Å™etÄ›zové reakce nebo působenÃm urychlených Äástic.
Kvantová mechanika umožňuje pro každý izotop spoÄÃtat pravdÄ›podobnost, že jádro se v daném Äasovém intervalu rozpadne. Pro vÄ›tÅ¡Ã množstvà látky z toho lze urÄit poloÄas rozpadu, kterým charakterizujeme rychlost pÅ™emÄ›ny. Udává, za jak dlouho se rozpadne právÄ› polovina jader ve vzorku. U těžkých prvků jsou produkty rozpadu rovněž nestabilnà a rozpadajà se dále. Tento proces popisuje rozpadová Å™ada.
ZářenÃ, které pÅ™i radioaktivnÃm rozpadu vzniká, je ÄtyÅ™ druhů, které oznaÄujeme jako α, β, γ a neutronové zářenÃ.
Zářenà α je proud jader helia (α-Äástic) a nese kladný elektrický náboj, má nejkratÅ¡Ã dosah (lze ho zastavit napÅ™. i listem papÃru).
Zářenà β je proud záporně nabitých elektronů. Někdy se rozlišuje zářenà β- (elektrony) a β+ (kladně nabité pozitrony), lze ho zachytit 1 cm plexiskla nebo 1 mm olova.
Zářenà γ je elektromagnetické zářenà vysoké frekvence, neboli proud velmi energetických fotonů. Nemá elektrický náboj, a proto nereaguje na elektrické pole.
Neutronové zářenà je proud neutronů, rovněž bez náboje.
[editovat] Externà odkaz
- NuDat 2.0 – Databáze struktury jader a dat o radioaktivnÃm rozpadu (anglicky)