Radioastronomie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Radioastronomie vznikla náhodou. V roce 1931 zkoumal americký radioinženýr českého původu Karl Jansky jako zástupce Bellových telefonních laboratoří rádiové záření. Použil k tomu improvizovanou anténu a přitom zachytil záření z oblohy. Ukázalo se, že záření souvisí s Mléčnou dráhou.Kupodivu se Jansky tomuto jevu už dále nevěnoval. Radioastronomie tak musela na svůj zrod čekat do doby postavení prvního opravdového rádiového dalekohledu.
[editovat] Radioteleskop
Označení „rádiový dalekohled“ je vlastně poněkud zavádějící, neboť se jedná o přístroj spíše charakteru antény - nelze se jím dívat a ani neposkytuje viditelný obraz. Přijaté informace zpracovává počítač.
[editovat] Rádiové záření ve vesmíru
Slunce je také zdrojem rádiového záření, stejně jako Jupiter. Meziplanetární sondy zachytily rádiové záření od všech velkých planet. Ovšem většina zdrojů tohoto záření leží daleko za hranicemi sluneční soustavy. Vydatnými rádiovými zdroji jsou zbytky po výbuších supernov, typickým dokladem toho je Krabí mlhovina. Některé typy galaxií také vydávají velmi silné rádiové záření. Pulsary, o nichž dnes již víme, že jsou to rotující neutronové hvězdy, objevila v roce 1967 Jocelyn Bell-Burnellová na základě jejich pravidelného vysílání rádiových vln.
[editovat] Největší radioteleskopy
Rádiové dalekohledy pracující v současné době nám poskytují zajímavá řešení některých problémů. Stavějí se celé sítě radioteleskopů, jako Merlin ve Velké Británii a Australský dalekohled na jižní polokouli. Největší jednoanténní radioteleskop na světě je v Arecibu na Portoriku. Jeho anténa má průměr 305 m a je umístěna v kráteru vyhaslé sopky. Anténa je sice nepohyblivá, ale díky každodenní rotaci Země prohlédne docela velký pás oblohy. V Novém Mexiku najdeme přístroj zvaný VLA (Very Large Array), který tvoří 27 spojených antén, jež se mohou pohybovat po kolejích a pojíždět po dráze ve tvaru písmene Y.
