Renesance (hudba)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Období renesance v evropské hudbě se obvykle klade mezi roky 1430 a 1600. Jedná se samozřejmě pouze o orientační rozdělení. Jako v kultuře obecně, je renesance v hudbě charakteristická obnoveným zájmem o antickou kulturu a ideály a uplatněním těchto myšlenek na současné umění. Pro renesanční hudbu je tak charakteristický velký důraz na libozvučnost, kontrast, soulad, řád, umění má základ v pozemském světě narozdíl například od gotiky.
- Název renesance byl tomuto období přisouzen zpětně, podobně jako tomu bývá u mnohých významných událostí i jak tomu bylo například u období Ars antiqua.
Obsah |
[editovat] Společenské a kulturní základy renesanční hudby
Nástup renesanční hudby byl provázen změnami v myšlení i kultuře. Nikdy nepřerušená kontinuita antického odkazu na apeninském poloostrově sehrála důležitou roli a renesance se dá vlastně vnímat jako vrchol procesu, který zde probíhal od pádu západořímské říše. Na změně myšlení se podepsala i ekonomická prosperita italských měst, která přinesla prostor pro rozkvět kultury i hudby. S prosperitou a blahobytem také přišlo relativní oslabení náboženského dogmatu, který vykresloval pozemský život jako krutý a nemilosrdný a obracel se k nadpřirozenu jako jediné podstatné stránce lidkého údělu. Pozemská realita, světskost, získává v renesanci nový a důležitý význam, a stává se tak i základem umění.BLABLA
[editovat] Hudba renesance
Z hudby tak mizí disonance a stoupá důraz na harmonii. Umělecké dílo není a nemůže být shlukem dílčích detailů, ale musí tvořit komplexní propracovaný celek, jehož části se navzájem doplňují, vytvářejí rovnováhu, harmonii. Pro renesanční hudbu je charakteristická konsonatnost, vzájemný vztah všech částí díla. Důležitý je také princip jednoty:
- vertikální - snaha pokrýt jednou zvukovou barvou celý tonální rozsah. V tomto období také vnikají označení bas, tenor, alt, soprán
O vertikální jednotu se usiluje i v instrumentální hudbě. V baroku bude následovat proces opačný, snaha o dominanci jedné hlavní melodie.
- horizontální - tedy jednota v časovém rozměru díla. Renesanční hudba představuje souvislý proud, nepřerušitelný tok hudebních myšlenek. Díky tomuto a výše zmíněným ideálům (jednota, řád, konsonatnost) dochází v renesanci k rozvoji polyfonní kompozice a také konkrétně vokální polyfonie.
[editovat] Tři generace renesančních skladatelů
Hudba renesance se obvykle rozděluje do tří generací, rozdílných svým přístupem i přínosem, který hudbě přinesly.
[editovat] První generace
První generace ještě tvoří v relativní návaznosti na předchozí období Ars nova. Častou formou je izorytmické moteto. V tomto období dochází k rozvoji mše a chansonu. Nejvýznamější předtavitel první generace a hlavní zdroj většiny inovací byl Guillaume Dufay.
[editovat] Druhá generace
Druhou generaci tvoří vesměs žáci příslušníků generace první. Tito skladatelé rozšiřují renesanční hudbu do celé Evropy, dále rozvíjí kompozici mše, zjednodušují moteto a hojně využívají techniky imitace. V tomto období je to hlavně imitace přísná tedy doslovné opakování určitého motivu v jiném hlase. Za nejvýznamnějšího představitele této generace je považován Jean Ockeghem. Dochází také k rozvoji kompozičních technik, které dnes patří k základům skladatelského vzdělání: Kromě již zmíněné imitace se jedná o
- Račí postup (melodický motiv se převrátí podle vertikální osy, viděno na notové osnově, tedy je hrán „odzadu“)
- Zrcadlové obrácení - převrácení podle horizontální osy
- Kombinace předchozích dvou
Na poli rytmu:
- Augmentace - prodloužení rytmických hodnot not
- Diminuce - krácení rytmických hodnot
[editovat] Třetí generace
Třetí generace představovala vrchol v kompozičních dovednostech a naplnění renesančních uměleckých ideálů a zároveň znamenala i konec renesanční hudby. Dovednost skladatelů dosáhla vysoké úrovně, často tak vysoké, že vznikaly skladby, které sloužily pouze k testování těchto schopností (hádankový kánon) V této generaci převládala v kompozici volná imitace. Za nejvýznamějšího představitele je považován Josquin Desprez.
| Periodizace dějin evropské hudby | ||
|---|---|---|
| Středověká hudba (476-1430) | Renesance (1430-1600) | |
| Období jednohlasého zpěvu - monodie (6.-10. století) | Baroko (1600-1750) | |
| Období raného vícehlasu (11.-12.století) | Klasicismus (1750-1820) | |
| Notredamská škola (1150-1250) | Romantismus (1820-1900) | |
| Ars antiqua (1250-1320) | Hudba 20. století (1900-2000) | |
| Ars nova (1320-1430) | Soudobá vážná hudba (od 1975 do dneška) | |
