Sojuz 1
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Znak mise | |||||
|---|---|---|---|---|---|
 |
|||||
| Údaje o misi | |||||
| Název mise | Sojuz 1 | ||||
| COSPAR: | 1967-037A | ||||
| Volací znak: | Рубин (Rubin) | ||||
| Členů posádky: | 1 | ||||
| Start: | 23. dubna 1967 00:35:00 UTC | ||||
| Kosmodrom: | Kosmodrom Bajkonur SSSR | ||||
| Vzletová rampa: | LC1 | ||||
| Přistání: | 24. dubna 1967 03:22:52 UTC 51,13° s.š., 57,24° v.d. |
||||
| Trvání letu: | 1 den 2 h 47 min 52 s | ||||
| Počet oběhů: | 18 | ||||
| Hmotnost: | 6450 kg | ||||
| Navigace | |||||
|
|||||
Sojuz 1 (rusky Союз 1) byl první let v rámci sovětského kosmického programu Sojuz. Loď odstartovala 23. dubna 1967 s jedním kosmonautem na palubě, plukovníkem Vladimírem Komarovovem. Ten zahynul při návratu přistávacího pouzdra kosmické lodi na Zemi. Jednalo se o první smrtelnou nehodu v historii kosmických letů s lidskou posádkou.
Narozdíl od jiných tehdejších letů s lidskou posádkou, nebyl Sojuz nikdy úspěšně otestovaný při nepilotovaném letu. Na všech předcházejících letech se vyskytly problémy. Záložním kosmonautem pro Sojuz 1 byl Jurij Gagarin. Protože si byl vědom konstrukčních problémů a velkého politického tlaku Politbyra, snažil se „vyřadit“ Komarova z mise vědíc, že sovětští lídři nebudou riskovat národního hrdinu pro tento let.
Původní plány počítaly se startem druhého Sojuzu s třemi kosmonaty (Valerij Bykovskij, Jevgenij Chrunov a Alexej Jelisejev) hned druhý den a pro dva z nich byl naplánovaný výstup do otevřeného vesmíru a přechod na Sojuz 1. Krátce po startu začaly problémy, když se neotevřel jeden sluneční panel, což vedlo ke snížení dodávek elektrické energie pro systémy kosmické lodě. Manévrování lodě zároveň komplikovaly problémy s detektory orientace. Posádka druhého Sojuzu se připravovala na opravu solárního panelu Sojuzu 1, ale silný déšť na kosmodromu Bajkonur znemožnil start kosmické lodě. Výsledkem bylo, že Sojuz 1 byl při dalším přeletem nad Sovětským svazem naveden na sestupnou dráhu. Hlavní padák se však kvůli problému s tlakovým senzorem neotevřel a záložní se při manuálním otevření zamotal, což vedlo k nekontrolovatelnému nebržděnému pádu.
Komarov zemřel při dopadu na povrch. Pozdější inspekce kosmické lodi Sojuz 2 ukázala, že i ta měla stejný problém s padákem, což by vedlo, pokud by se let přece jen uskutečnil, ke smrti dalších tří kosmonautů. Původní mise Sojuzu 1 a 2 byly později uskutečněné Sojuzem 4 a 5.
Konstruktéři odhalili 200 konstrukčních chyb na kosmické lodi již před startem, ale vládní představitelé si start vynutili, aby Sovětský svaz udržoval vedení před Spojenými státy v závodech o vesmír a dostal se jako první na Měsíc. Problémy Sojuzu 1 oddálily start Sojuzu 2 a 3 až do 25. října 1968. Toto osmnáctiměsíční zdržení a následná exploze nepilotované nosné rakety N-1 3. července 1969 definitivně pochovala sovětské plány dovést kosmonauta na Měsíc.
[editovat] Posádka
- Vladimir Komarov (2)
(v závorkách je uveden celkový počet letů do vesmíru včetně této mise)
