Sovinec (hrad)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hrad Sovinec (zřícenina) z konce 13.století - rozšiřovaný pozdně goticky a renesančně; přestavby raně barokní (opevnění z let 1632 - 43). Roku 1945 vyhořel. V těsném sousedství stojí empírový kostel ze 40. let 19.století. Nachází se v malebné krajině Nízkého Jeseníku asi 14 km jižně od Rýmařova ve směru na Uničov.
[editovat] Historie
Hrad Sovinec postavený kolem r. 1333 na skalnatém ostrohu nad stejnojmenným městečkem bratry Vokem a Pavlem ze Sovince. Ti měli předtím v držení a sídlo na hradě Mutkov u Húzové, jako manové olomouckého biskupství. ze Sovince byl starý český rod z domácí moravské čeledi Hrutoviců (podle právní knihy Ctibora Tovačovského z Cimburka náleželi páni ze Sovince mezi 15 starobylých moravských panských rodů, jako byli Boskovicové, Cimburkové či Pernštejnové). Po válkách mezi markrabaty Joštem a Prokopem na sklonku 14. stol. získaly hrad pravnuci zakladatelů - bratři Petr, Pavel a Aleš ze Sovince. (Jméno a pečeť Petra ze Sovince nacházíme na protestním listu české a moravské šlechty proti upálení mistra Jana Husa). Po smrti Jaroslava ze Sovince (asi v r. 1480) se panství dostalo do rukou příbuzného Jana Heralta z Kunštátu a v r. 1492 je získal Ješek Pňovský ze Sovince z pňovské větve rodu. Sovinecké zboží tehdy tvořil rozsáhlý komplex území rozprostírající se z roviny Hornomoravského úvalu až po Moravici na úpatí Hrubého Jeseníku. Vnuk Ješka, rovněž Ješek ze Sovince zdědil (asi v r. 1529) panství značně zadlužené a byl nucen hrad Sovinec kolem r. 1540 prodat jednomu z nejbohatších moravských pánů, Kryštofu z Boskovic a na Třebové. Kryštofův vnuk Jan před svou smrtí prodal sovinecké panství v r. 1578 Vavřinci Ederovi ze Štiavnice - zástavnímu držiteli sousedního rabštejnského panství.Vavřincova jediná dědička dcera Anna si vzala po otcově smrti (asi r.1592) za manžela Jana staršího Kobylku z Kobylího, kterého sňatek s bohatou Ederovnou přivedl mezi nejbohatší moravské rody. Jako horlivý evangelík se stal jedním z 30 moravských direktorů, jimž byla za stavovského povstání z l. 1618-1620 svěřena správa země. Po Bílé hoře byl proto nucen v r. 1623 prodat Sovinec hluboko pod cenou řádu německých rytířů a žil pak ve Šternberku a Olomouci. S Kobylkou zmizel ze sovineckých hradních prostor i český jazyk. Za vlády Řádu německých rytířů byl hrad poznamenán třicetiletou válkou a v r. 1626 hrad opatřený pouze malou posádkou padl do rukou dánských Mansfeldových vojsk. Řádový místodržitel Jiří Vilém z Elkershausenu padl do zajetí a hrad i okolí byly vypleněny. Po návratu Jiřího Viléma ze zajetí a provedených přestavbách byla posádka doplněna asi na 600 dobře vycvičených a vyzbrojených vojáků. V létě r. 1642, kdy Švédové pod vedením maršála Torstensona vtrhli na Moravu a postupně dobyli a zpustošili Olomouc, Uničov, Bruntál a Mírov. Po třítýdenním obléhání Sovince podepsal 6.října 1643 řádový místodržitel Augustin Oswald z Liechtensteina kapitulaci. Dobytím byl osud Sovince do konce války zpečetěn, protože po odchodu jej švédové zanechali ve zuboženém stavu. Řád hrad Sovinec po třicetileté válce opravil a obnovil zničené opevnění, když však v 80.letech 17. století bylo definitivně zažehnáno "turecké nebezpečí", Sovinec úlohu pevnosti dohrál. V 18. století se správa statků Řádu začala soustřeďovat v Bruntálu a na nákladných opravách hradu již neměl Řád zájem. Po úderu blesku v r. 1784 požár poškodil hlásku a přilehlé objekty. Opravy byly provedeny jen v nejnutnějším rozsahu. Teprve v r. 1837 dal velmistr řádu arcivévoda Maxmilián Josef Sovinec opravit a zřídil zde Řádový chlapecký seminář. Od r. 1867 zde působila lesnická škola (přestěhovaná na poč. 19. stol. do Hranic). Kolem r. 1903 dal velmistr řádu arcivévoda Evžen hrad uvnitř opravit a jednoduše vyzdobit. Poté sloužil jako letní sídlo Řádu. Bylo zde řádové muzeum, s převážně vojenskými sbírkami, lapidáriem a knihovnou (měla téměř 20 000 svazků). Za okupace byl hrad zkonfiskován nacisty a z hradu se stalo vězení pod správou speciální jednotky SS. V prvních dnech po osvobození r. 1945 hrad z blíže nezjištěných příčin vyhořel. V r. 1960 převzal hrad do správy Vlastivědný ústav v Bruntále, který zde započal s obnovou zřícených konstrukcí, stavebními opravami a restaurátorskými pracemi
[editovat] Stavba a úpravy
Hrad Sovinec stojí na skalnatém ostrohu nad stejnojmenným městečkem. Někdy těsně kolem r. 1333, kdy se uvádí poprvé, si zde bratři Vok a Pavel ze Sovince postavili hrad. Původní hrad nebyl velký a zvedal se na skupině skal, která na všech stranách klesá příkře dolů. Na dlouhé sklaní plošině stála vysoká válcová hláska o průměru 9,1m se zdmi silnými téměř 4m. Nedochovala se ve své původní velikosti a výšce, protože byla částečně zničena požárem v r. 1784 a její horní část musela být snížena. Teprve na sklonku 15. a v 16. stol. se kolem původního hradu nakupily na nižších skalních stupních rozsáhlé další stavby a opevnění. Za nejvyššího zemského sudího Ješka Pňovského ze Sovince (1492-1506) došlo na přelomu 15. a 16. stol. se k některým přístavbám a přestavbám - byl rozšířem palác vnitřního hradu a postaveny hospodářské budovy tehdejšího předhradí po obou stranách 2. nádvoří. Tyto úpravy dodnes připomíná znak pánů ze Sovince nad nejstarší gotickou bránou uzavírající vstup do původního hradu. 16. století znamenalo důležitý pokrok v dalším stavebním vývoji hradu směrem k novému typu panského sídla - zámku. Za Boskoviců se na Sovinci setkáváme s novým slohem - renesancí. V jižní a východní části hradu, postaveném za Kryštofa z Boskovic, jsou již prvky renesanční architektury, jejímž dokladem je dodnes zachovaný portál tzv. boskovického sálu. Oba paláce byly postaveny ve 40. a 50. letech 16. století. Jižní palác byl původně dvouposchoďový: dole byl zbrojnošský sál, později proměněný na kapli, ve druhém poschodí obytném - tzv. knížecí sály. Tato nová část hradu byla pak doplněna hradbou kolem velkého obdélníkového dvora, po jehož obvodu byl ve výši prvního patra původně dřevěný ochoz. Stavební práce pokračovaly i za Vavřince Edera v 80. letech 16. stol. Šlo o vnitřní úpravy paláců a o stavbu nového hospodářského křídla se dvěma bránami z maletínského pískovce. Po návratu ze zajetí se snažil Jiří Vilém dobudovat vypleněný hrad Sovinec na dokonalou pevnost. Velké vnitřní prostory dvorů byly v r. 1632 rozděleny na menší, vnější hradby byly podstatně zpevněny a opatřeny palisádami. Silná, železnými pláty pobitá brána chránila vchod. Na východní straně stála masívní věž s předsunutými bastiony. Opevnění Sovince z třicetileté války je nejrozsáhlejším zachovaným opevněním v našich zemích. V rámci opevňovacích prací byly rozšířeny i hradní sklepy. v letech 1844 - 1845 byla část hradu zbourána a na jejím místě v JV části areálu byl postaven pozdně empírový filiální kostel sv. Augustina. Původní osmiboká věž, postavená za třicetileté války k ochraně hlavní brány, byla přestavěna na věž kostela. Slohovou čistotou a dokonalostí provedení náleží k nejcenějším empírovým stavbám na Moravě.
