Taoismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Čínský znak Tào nebo Dào (cesta).

		Související články obsahuje: Portál Náboženství

Taoismus (někdy psaný jako Daoismus) označuje filosofickou školu založenou na textech Tao te ťing (Kniha o cestě a ctnosti - psáno také transkripcí pinyin Laozi a Dào Dé Jīng) a Zhuangzi. Dále také rodinu čínských náboženských hnutí jako např. Zhengyi („ortodoxe“) nebo Quanzhen („celá skutečnost“), která společně vedou k Zhang Daoling v pozdní dynastii Han. Nebo také čínské lidové náboženství. Slovo taoismus se používá k přeložení čínského Daojiao (道教) a Daojia (道家). Znak Tào 道 (nebo Dào) doslova znamená „cesta“, ale v čínském náboženství a filosofii zíkal mnohem abstraktnější význam. Spojení Daojiao označuje taoismus jako náboženství ; Daojia se vztahuje k studiu učenců. Toto rozlišení je však samo o sobě dost nejasné způsobuje určité kontroverze.

Dle Knihy o Cestě a Ctnosti (Tao-Te-Ting) platí, že Tao plodí jedno (jednotu, harmonii). Jedno plodí dvě (protiklady, jin a jang). Dvě plodí tři (nebesa, zemi a mudrce). Tři plodí všechny věci. Tao-Te-Ting je také praktickou a mnohdy vtipnou "příručkou" pro vládce jak rozumně spravovat zemi ("Moudrý muž vyprazdňuje jejich (lidu) srdce a naplňuje jejich žaludky - zpevňuje jejich kosti a zbavuje lid vášní"). Nebesa určují řád Zemi a pojítkem mezi nebem a zemí je vládce, který by měl být mudrcem. Mudrc v pojetí Taoismu reformuje a zodpovídá otázky, což je na hony vzdálené evropské představě o mentorujícím "moudrém muži". K pochopení Taoismu je zapotřebí především pochopení "čínského myšlení", které je postaveno na několika základních principech.

- Svět je v neustálém pohybu - Detail nelze oddělit od celku - Celek nelze oddělit od detailu - Protiklady harmonizují krajnosti - Stálost neexistuje

Pod vlivem lidového náboženství, které uctívalo mnoho bohů, se taoismus začal transformovat v náboženský systém, který uctíval hvězdné bohy a spravoval i vlastní církve. Z podnětu lidového náboženství vznikl nový panteon bohů. Na vrcholu tohoto panteonu stojí Lao-c' a pod ním trojice stvořitelských bohů Tři čistoty. Významnou roli hraje také Osm nesmrtelných (Pa-sien). Mezi nejuctívanější bohy patří Kuan-jin nebo Cao-wang, ochránce domácího krbu. V taoismu také nalezneme prvky magie, alchymie a šamanismu ze kterého také vzešel. Náboženský taoismus (tao t'iao) měl největší rozkvět v 6.-8. století. V dnešní době najdeme náboženský taoismus zejména na Tchajwanu.

Toto čínské učení hlásá návrat k přirozenosti prostřednictvím ne-zasahování (Moudrý muž dělá, ale neužívá toho co je uděláno. Tvoří, ale nevládne tomu co je stvořeno. Dokončuje díla, ale nevychloubá se). Taoisté ve své filozofii rozvinuli jednu z významných myšlenek čínské filozofické spekulace – myšlenku o vzájemném propojení přírodního řádu a lidského života. Základní silou kosmu je tao, nediferencovaná prasubstance vesmíru, jeho prapříčina. „Tao je odvěké na rozdíl od věcí, které vznikají a zase zanikají.“ V Japonsku se uplatňoval především ve formě učení o harmonizaci kosmických protikladů jin a jang, jako osnova věšteb a kalendáře.

[editovat] Tao te-ťing

Autorství této kniky je připisováno Starému mistrovi (Lao-c'), . Dokončení této knihy je datován okolo 3. století př. n. l. Toto datum je však velmi sporné. Někde se uvádí, že jí Lao-c´ napsal okolo roku 600 př. n. l. Stejně tak ani není prokázána historická existence Lao-c´.

Tato kanonická kniha je rozdělena na dvě části:

Tao-ťing – Kniha o tao (cestě)
Te-ťing – Kniha o principu te (ctnosti)

V Tao te-ťingu se rozvíjejí dva úzce spojené tématické okruhy – otázky kosmogonické a představa ideálního panovníka a způsobu jeho vládu.

[editovat] Etika Tao

Smyslem života je naučit se následovat cestu kosmických sil, přírodu. Klíčovým pojmem je wu-wej, tedy aktivní nečinění – člověk se má stát nádobou, kterou protéká tao.

Klíčem k etice Tao te-ťingu je prostota:

prostý člověk nedbá o zisk, chytrost, obratnost, egoismus a smělá přání
osvícený člověk je nezaujatý a navrací se k dětské prostotě
je zbaven pout, je měkký, a právě proto je s to vše přemoci - neboť měkké přemáhá tvrdé

„Člověk se spravuje mírou země, země mírou nebes, nebesa mírou tao a tao mírou sebe sama.“