Výhybka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Výhybka (dříve se užíval termín vexl) je drážní zařízení v místě, kde se dráhy (např. koleje) rozcházejí nebo sbíhají. Umožňuje jízdu vozidla (případě vedení kladky) do příslušného směru. Kolejová výhybka je součástí železničního svršku nebo svršku tramvajové, lanové, důlní či jiné dráhy. Trolejová výhybka je součástí trolejového vedení trolejbusové dráhy. O výhybce lze mluvit i např. u různých druhů dopravníků, potrubní pošty aj.
Obsah |
[editovat] Druhy výhybek
[editovat] Dle směrového uspořádání
- jednoduchá - jedna větev přímá
- oblouková - obě větve v oblouku ve stejném směru
- obousměrná, může být i symetrická - obě větve v oblouku opačných směrů
- křižovatková („angličan“)
- trojitá - výhybka se dvěma páry jazyků a třemi srdcovkami, používá se ve stísněných poměrech. Obě výměny jsou těsně za sebou, případně se částečně překrývají
- trojitá a vícenásobná s paralelními jazyky - používá se u nájezdů na trajekty, v trojité podobě se dříve používala u tramvají
[editovat] Dle provedení a funkce
- vlečná
- překračovací či přešplhávací - umožňuje montáž na trať bez jejího přerušení
- samovratná - trvale přestavena do jednoho směru, jazyky jsou drženy v dané poloze pružně. Při jízdě z druhého směru vozidlo výměnu rozřízne a po jeho průjezdu se jazyky vrátí do základní polohy
- ručně ovládaná na místě
- dálkové ovládaná
[editovat] Na tramvajových tratích
- rozjezdová (proti hrotům)- kolej se rozvětvuje do dvou směrů
- sjezdová (po hrotech) - dva kolejové směry sbíhají do jednoho
- volná - jazyky výhybky nejsou navzájem spojeny a nejsou pružinou přitlačovány k žádnému směru. Mohou být použity pouze jako sjezdové.
- zajišťovací - po průjezdu vozidla „po hrotech“ se výhybka vrátí do základní polohy. Používá se například na jednokolejných úsecích trati k tomu, aby vozidlo vyjíždějící z jednokolejného úseku bylo vždy navedeno na pravou kolej a aby výhybka nemusela být přehazována
- uzamykatelná - spolehlivější jištění výměny v krajní poloze
- elektricky ovládaná - je ovládána z vozidla nebo jiného místa. Signál z vozidla může být dán např. odběrem proudu z troleje v místě čidla nebo radiově.
- vyhřívaná - výměna je chráněna proti sněhu a námraze odporovými topnicemi
[editovat] Na ozubnicové dráze
Výhybky na ozubnicových drahách mohou, ale nemusí být opatřeny ozubnicí. Záleží jednak na sklonu, v jakém se výhybka nachází, a na vozidlech, zda mají pohon pouze ozubnicový, nebo i adhezní. Pokud je výhybka opatřena ozubnicí, je třeba vyřešit plynulý záběr ozubeného kola v celé délce výhybky. Soustava Riggenbachova, Strubova, jednoduchá ozubnice Abtova řeší křížení s kolejnicí druhého směru odsunutím části kolejnice a nasunutím ozubnice, stejně tak má ozubnice pohyblivou část v místě jazyků. V případě Abtovy dvojité a trojité ozubnice se počet pohyblivých částí omezuje - tato soustava vystačí pouze s pohyblivým hřebenem v místě křížení s kolejnicí ve střední části výhybky. Princip je následující: Uvažujme dvojitý hřeben a lokomotivu odbočující na výhybce vpravo. V místě jazyků se oba hřebeny rozdělí - lokomotiva využívá pouze pravý, levý, který pokračuje přímo, vyjde ze záběru. Jsou-li již hřebeny dostatečně vzdáleny, objeví se znovu levý hřeben a zanedlouho končí pravý. Ozubené kolo zabírá do pohyblivé části hřebene, která je nyní přitisknuta ke kolejnici opačného směru, kterou ozubnice kříží. Přesto hřeben uhýbá a dostává se mimo záběr kola. Zároveň se ovšem postupně dostává do záběru pohyblivá část pravého hřebene, která je ke kolejnici přitisknuta z druhé strany. Poté se opět přidává levý hřeben (na méně frekventovaných kolejích může být vynechán) a dále již pokračuje klasická ozubnice. Zvláštním případem je ozubnice Locherova, jejíž hřeben neumožňuje stavbu klasických výhybek, které jsou nahrazeny přesuvnami a otočnými konstrukcemi.
[editovat] Na pozemní lanové dráze
- Abtova - výhybka bez pohyblivé části, určená pro vyhýbání protijedoucích vozů na výhybně pozemní lanové dráhy.
[editovat] Na trolejbusové dráze
- výhybky jsou umístěny na trolejovém vedení a slouží k vedení kladky
[editovat] Součásti výhybky
1 - výměna
2 - střední část
3 - srdcovková část
Jednoduchá výhybka se skládá ze tří hlavních částí:
- výměny
- střední části
- srdcovkové části
[editovat] Výměna
Výměna je část výhybky, na které dochází k rozvětvení koleje do dvou směrů. Hlavní části výměny tvoří:
- jazyky
- opornice
- přestavník (někdy též výměník)
- přestavná táhla
- výměnový závěr (není nezbytný)
- výměnové návěstidlo
Jazyk tvoří jedinou pohyblivou konstrukci jízdní dráhy kola. Poloha jazyků určuje směr dalšího pohybu dvojkolí při jízdě proti hrotu (rozuměj hrotu jazyka, ev. srdcovky). Jazyky bývají obvykle spojené táhlem. Výjimku tvoří sjezdové tramvajové výhybky a výhybky zanedbaných průmyslových drážek. Jazyky jsou obvykle uloženy na stoličkových podkladnicích. Za normálních okolností vždy jeden jazyk doléhá na opornici. K přestavení jazyků slouží ruční nebo motorický přestavník. K jejich zajištění v patřičné poloze výměnový závěr. Pokud jsou výhybky zabezpečené, jsou navíc opatřeny zámky nebo závěry. Výhybky pro vyšší rychlosti mívají i snímače polohy jazyků.
[editovat] Střední část
Střední část výhybky tvoří vlastně splítku kolejí. Propojuje výměnu a srdcovkovou část.
[editovat] Srdcovková část
V srdcovkové části dochází k překřížení kolejnic a definitivnímu oddělení kolejí dvou různých směrů. Tuto část tvoří:
- srdcovka
- přídržnice
- vnější kolejnice
Srdcovka tvoří místo, kde kolo přejíždí mezeru (prohlubeň) pro okolek kola vozidla, které se pohybuje ve druhém směru. Aby nedošlo k nárazu, případně vyšplhání okolku na hrot srdcovky, je druhé kolo téhož dvojkolí vedeno přídržnicí, která mu nedovolí vzdálit se od vnější kolejnice. Tam, kde je to účelné z důvodu požadavku na kvalitu chodu, se zřizují srdcovky z pohyblivými hroty. V takovém případě přídržnice odpadají.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Externí odkazy
DT výhybkárna a mostárna a.s. (oficiální stránky výrobce výhybek)
