Útok na Taranto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Útok na Taranto

Italská bitevní loď Conte di Cavour po útoku.

Trvání:	12. listopad 1940
Místo:	Taranto, Itálie
Výsledek:	Britské vítězství
Casus belli:	{{{příčina}}}
Změny území:	{{{Území}}}

Strany

Itálie

Velká Británie

Velitelé

Inigo Campioni

Lumley Lyster

Síla

6 bitevních lodí, 7 těžkých křižníků, 2 lehké křižníky a 8 torpédoborců.

21 torpédových letadel, 1 letadlová loď, 2 těžké křižníky, 2 lehké křižníky a 4 torpédoborce.

Ztráty

1 bitevní loď potopena, 2 bitevní lodě a lehký křižník poškozeny

2 torpédová letadla

{{{poznámky}}}

Útok na Taranto (alias Operace Judgement) se uskutečnil v noci z 11. na 12. listopadu 1940. Royal Navy provedla letecký útok z letadlové lodě na italskou flotilu zakotvenou v Tarantu, což byla první námořní operace svého druhu^[1].

[editovat] Pozadí

Poté, co Itálie vstoupila do války, začala svojí poměrně silnou flotilou ohrožovat britské vojenské konvoje plující ve Středozemním moři. Italští admirálové se sice s těžkými loděmi neradi pouštěli do boje, ale už sama existence těchto lodí musela britské velení znepokojovat. Proto se britské velení rozhodlo uskutečnit dlouho připravovaný plán útoku na italskou válečnou základnu v Tarantu. Plán vypracoval v roce 1938 námořní kapitán Lumley Lyster, tehdy velitel letadlové lodi HMS Glorious, v době útoku kontradmirál a velitel divize letadlových lodí Středozemního loďstva. Původně měly být použity dvě letadlové lodě, ale na HMS Eagle došlo těsně před akcí k havárii lodních strojů. Proto byla k akci použita pouze letadlová loď HMS Illustrious (nám. kap. Denis Boyd).

[editovat] Britské síly

Dne 6. listopadu vyplulo Středomořské loďstvo z Alexandrie, aby provedlo operaci Judgement. Admirál Cunningham rozdělil své síly na tři skupiny:

Údernou skupinu, které velel kontradmirál Lumley Lyster. Ta byla složena z letadlové lodi Illustrious (24 Swordfishů, 14 Fulmarů a 4 Gladiátory), křižníků HMS York a HMS Gloucester a 4 torpédoborců.

Krycí skupinu, které velel admirál Cunningham. Ta byla složena z bitevních lodí HMS Warspite, HMS Valiant, HMS Malaya a 12 torpédoborců.

Diverzní skupinu, které velel viceadmirál Pridham-Wippel. Ta byla složena z křižníků HMS Orion, HMS Ajax, HMAS Sydney a torpédoborců HMS Nubian a HMS Mohawk.

Současně z Gibraltaru vyplula bitevní loď HMS Barham a křižníky HMS Berwick a HMS Glasgow jako doprovod konvoje na Maltu. Ty se setkaly východně od Malty s Cunninghamovou flotilou. Cunningham přidělil Barham krycí skupině a Berwick a Glasgow k úderné skupině.

[editovat] Bitva

Směr útoku britských letadel.

Když připlula úderná skupina do vzdálenosti 170 mil od Taranta, odstartovala z Illustrious první vlna složená z 10 Swordfishů a 2 Fulmarů. Této vlně velel korvetní kapitán K. Williamson. Druhá vlna odstartovala půl hodiny po první a byla složena ze 7 Swordfishů a 2 Fulmarů. Této vlně velel korvetní kapitán J. W. Hale. V Tarantském přístavu, kde kotvilo tou dobou 6 bitevních lodí, 14 křižníků a 27 torpédoborců, se britským bombardérům podařilo zasáhnout bitevní lodě Conte di Cavour, Littorio, Caio Duilio, křižník Trento a torpédoborec Libeccio. Kromě toho byly zasaženy zásobníky ropy a hangáry hydroplánů. Mimo dvou letounů se všem ostatním podařilo vrátit a 12. listopadu v 1:30 už byly všechny zbývající letouny na Illustrious.

[editovat] Závěr

Bitevní loď Conte di Cavour se už do konce války nepodařilo opravit. Bitevní lodě Littorio a Caio Duilio byly opravovány 6 měsíců. Italské velení přemístilo zbylé bitevní lodě do Neapole a těžké křižníky do Messiny. Britské loďstvo se stalo pánem v centrální části Středozemního moře a nemuselo se tak obávat italských těžkých lodí při konvojových akcích. To vše způsobila taktická novinka v námořní válce – útok letounů z letadlové lodi na silnou námořní základnu.

Akce měla ale i nečekaný dopad na vývoj situace na druhé straně světa, kde japonské císařské námořnictvo pod dojmem britského úspěchu použilo stejnou taktiku při útoku na americkou základnu v Pearl Harboru.

Středomořská kampaň