Československé legie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Československé legie je označení používané pro jednotky zahraničního vojenského odboje za první světové války. Tento název vznikl až po válce, za války se používalo označení jednotky československých zahraničních vojsk.
Podle místa působení je lze rozdělit:
k nim je možné počítat i skupiny v dalších zemích.
Jednotlivé pluky byly číslovány podle místa působení: v Rusku od čísla 1, ve Francii od čísla 21 a v Itálii od čísla 31.
Koncem války měly jednotky československých zahraničních vojsk celkem přes 100 000 členů.
Obsah |
[editovat] Československé legie v Rusku
Byly to dobrovolnické vojenské jednotky na ruském území v letech 1914–1920, jejichž základ tvořila Česká družina, která byla 2. února 1916 přetvořená na 1. československý střelecký pluk a následně (19. května 1916) na československou střeleckou brigádu
Po bitvě u Zborova (2. července 1917), ve které se československé legie vyznamenaly, zrušila ruská vláda omezení při vytváření československých jednotek a postupně vznikly další divize, které 9. října 1917 vytvořily československý sbor v Rusku. Koncem roku 1917 bylo v Rusku 38 500 dobrovolníků.
Po uzavření německo-sovětského míru v Brestu Litevském (březen 1918) opustily československé jednotky Ukrajinu a přesunuly se přes Sibiř do Francie. Po přepadech československých transportů na magistrále došlo k bojům československých legií se sovětskou vládou na Sibiři a v Povolží, které trvaly až do úplné evakuace československých jednotek z Ruska v létě 1920. Vlády spojeneckých států ( Francie, Velké Británie, USA …) dokonce plánovali československé legionáře ponechat na Rusi a vytvořit z nich jádro intervenčních sil, které by zasáhly proti bolševismu.
Do konce roku 1918 vstoupilo do československých legií v Rusku kolem 61 000 vojáků. 1. února 1919 byly legie reorganizovány za přítomnosti M. R. Štefánika. Došlo ke zrušení Odbočky Československé národní rady, s ní i vojenské samosprávy.
V Rusku padlo 4112 českých legionářů
Přehled hlavních bitev čs. legionářů na Rusi
[editovat] Československé legie ve Francii
Byly dobrovolnické jednotky ve Francii v letech 1914–1919 (Vouziers). V rámci cizinecké legie vznikla 31. srpna 1914 rota Nazdar!. V roce 1918 vznikla československá brigáda ve Francii, která se na jaře roku 1919 vrátila do Československa. Bylo v ní asi 9600 vojáků.
Ve Francii padlo 650 českých legionářů
[editovat] Československé legie v Itálii
Byly dobrovolnické vojenské jednotky v Itálii v letech 1917–1918. První se vytvářely v roce 1917 jako výzvědné oddíly, na jaře roku 1918 došlo k vytvoření československá divize, v prosinci 1918 vznikl armádní sbor. Do jednotek bylo zařazeno asi 20 000 vojáků, po podepsání příměří ze zajatců vytvořeny další, tzv. domobranecké prapory o počtu asi 60 000 vojáků.
Na italské frontě zemřelo 350 českých legionářů.
[editovat] Význam
Význam těchto jednotek byl opravdu značný. Jednak se podílely na vítězství Dohody v první světové válce, zejména však zároveň podpořily politiky v jejich snaze o vytvoření Československa: Československo bylo po skončení války považováno za jednu z vítězných mocností.
V Československu (1920–1939) byl pak jejich odkaz brán velmi vážně, vznikaly mnohé spolky a organizace, které různě propagovaly legie.
V české literatuře vznikla skupina spisovatelů (zpravidla bývalých legionářů), kteří psali téměř výhradně o legiích, proto se tato literatura přímo nazývá legionářskou (Rudolf Medek, František Langer, Josef Kopta).
Po roce 1948 se jejich význam zlehčoval a během krátké doby se o nich oficiálně přestalo mluvit úplně.
V očích některých Rakušanů a nečetné skupiny prohabsburských Čechů byli ovšem Českoslovenští legionáři zrádci své vlasti a císaře. Tento pohled ovšem nebyl v českém národě nikdy nijak významně zastoupen.
