Rusko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Российская Федерация Ruská federace
vlajka znak
Rozloha	17 075 200 km² (1. na světě) z toho 0,5 % vody
Počet obyvatel	143 420 309 (8. na světě, 2005)
Hustota zalidnění	8 / km² (209. na světě)
Jazyk	ruština, jazyky jednotlivých autonomních oblastí a republik
Národnostní složení	{{{národnosti}}}
Náboženství	pravoslaví, islám, šamanismus, budhismus
Nejvyšší bod	El'brus (Эльбрус) (5633 m n. m.)
Hlavní město	Moskva
Státní zřízení	Federativní republika
Podřízené celky	{{{dělení}}}
Prezident	Vladimir Putin
Předseda vlády	Michail Fradkov
Hymna	Hymna Ruské federace
Vznik	1. ledna 1992 (rozpadem SSSR)
Měna	rubl (RUR)
ISO 3166-1	643 RUS RU
MPZ	RU
Doména	.ru
Telefon	+7
Časové pásmo	UTC od +2 do +12

Rusko (Россия), oficiálním názvem Ruská federace (Российская Федерация) je s rozlohou 17 075 200 km² největší země na světě. Zahrnuje značnou část východní Evropy a drtivou část severní Asie. S počtem téměř 145 milionů obyvatel je mezi nejlidnatějšími zeměmi na světě osmá.

Sousedy Ruska jsou (od severozápadu proti směru hodinových ručiček): Norsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Bělorusko, Ukrajina, Gruzie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Čína, Mongolsko, znovu Čína a Severní Korea. Ruské Kurilské ostrovy jsou na dohled od Japonska a z ruské Čukotky je velmi blízko na Aljašku (USA).

[editovat] Vznik nezávislého Ruska

Ruská federace byla vytvořena po rozpadu Sovětského svazu na konci roku 1991, zaujímá přitom převážnou část území bývalého SSSR (v sovětském správním členění nazvanou Ruská sovětská federativní socialistická republika). První náznaky vyhlášení nezávislosti se objevily v roce 1991, když byl zaveden úřad prezidenta Ruska, jako protiváha úřadu Prezidenta SSSR.

Převažující část populace a průmyslové produkce bývalého Sovětského svazu je soustředěna právě v Ruské federaci. S většinou ostatních postsovětských států utvořilo Rusko Společenství nezávislých států.

[editovat] Problémy Ruska

Po vzniku nezávislého, postsovětského Ruska v zemi zavládla bída, která trvala celá 90. léta. Spousty státních podniků zkrachovaly, a ti, kteří zůstali zaměstnáni, ještě neměli jistotu pravidelné výplaty. Objevila se i korupce a organizovaný zločin. Vědci z bývalého SSSR, především z oboru kosmonautiky, která je dnes v útlumu, odcházejí do USA, nebo do Japonska. V zemi se začal rozmáhat zločin a kriminalita, vznikla vrstva extrémně bohatých a extrémně chudých. V roce 1998 vyhlásilo Rusko bankrot. Až za vlády prezidenta Putina se začala situace zlepšovat, zlepšila se rychlost placení ruských dluhů, objevily se investice. Na druhou stranu ale přibývají nová rizika, jako například terorismus nebo separatismus jednotlivých republik. Právě za svojí roli v těchto situacích je ruský prezident kritizován.

Závažný problém, jehož řešení je v nedohlednu, představuje nízká porodnost, která obzvláště u obyvatel ruské národnosti patří mezi nejnižší na světě. Tento údaj se ovšem netýká některých neruských národností, zejména pak těch, u nichž převládají vyznavači islámu. Jejich porodnost je většinou vysoká, ovšem v současné době nepředstavují tak velký podíl obyvatelstva, aby mohli negativní trendy v celonárodním měřítku zvrátit. Rozdíl v porodnostech se však projevuje postupnou změnou poměru obyvatel těchto národností a etnických Rusů, která je patrná zejména v okrajových částech země. Pokud nedojde k radikální změně populačních a migračních trendů, mohli by se Rusové podle některých odhadů stát do konce 21. století v Rusku menšinou, což by mohlo ohrozit stabilitu celého státu.

[editovat] Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Ruskanaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Ruská ekonomika je v současnosti devátá nejsilnější na světě. Rusko má stále, i po obtížných 90. letech, klíčový význam ve světovém hospodářství. Od roku 1999 zažívá ekonomický růst, podílí se na něm jak zdražení surovin na celosvětových trzích, tak i restriktivní politika vlády vůči dovozu. Rusko má tak také aktivní obchodní bilanci; více vyváží než dováží.

V ekonomické aktivitě má domininantní postavení metropole Moskva, která, ač má pouze desetinu obyvatel země tvoří hrubý domácí produkt z jedné třetiny, je zde také nejvyšší životní úroveň v zemi. V průmyslu si také ještě významný podíl drží další velká města v evropské a jihovýchodní části státu. Severovýchod – Sibiř – pak v podstatě slouží jako surovinová základna.

[editovat] Těžba surovin

Hlavními těženými surovinami jsou ropa, zemní plyn, hnědé uhlí a nikl. Významnými komoditami rostlinné a živočišné výroby jsou brambory, ječmen, pšenice, luštěniny, cukrová řepa; vepřové, drůbeží a skopové maso; rybolov. Rusko má ohromné zásoby ropy a titanu. V zemi existují velké společnosti, zaměřené na těžbu ropy (Jukos, Sibněft, Juganskněftěgaz)

[editovat] Statistika

[editovat] Žebříček firem

Žebříček firem podle kapitalizace (časopis Expert, 2006/09/1):

[editovat] Poslední vývoj

Poslední dobou v Ruské Federaci sílí snahy o slučování krajů, republik nebo autonomních okruhů. Plánuje se pokles členských entit z dnešních 80 až na 30.

[editovat] Možná nebezpečí

Vzhledem k separatistickým tendencím v oblasti severního Kavkazu, zaútočila v 90. letech ruská armáda na Čečenskou republiku; snažící se odtrhnout a vyhlásit nezávislost. Časem se však válka změnila v partyzánský boj a čečenští teroristé začali páchat bombové útoky i v Moskvě.

[editovat] Statistiky

• Kód státu: RU
• Politický systém: federativní prezidentská republika
• Administrativní dělení: 21 federálních republik, 49 oblastí, 6 krajů, 10 autonomních okruhů, 1 autonomní oblast, dále 2 federální města a 7 federálních okruhů
• Velká města: Moskva (10 415 400), Sankt-Peterburg (4 700 000)
• Turistická místa: Moskva, Sankt-Peterburg, Kazaň (a mnohá další)

[editovat] Podnebí

Rusko je rozsáhlou zemí a proto zde najdeme několik rozdílných klimatických oblastí. Pro počasí v severním a středním Rusku je charakteristické velké střídání teplot v průběhu roku. Jaro a podzim jsou o něco studenější než ve střední Evropě. Na druhé straně jsou zimy podstatně chladnější a to nejen na severu, ale také v centrálním Rusku. Na jihovýchodě, tedy v oblasti stepí jsou velmi nízké teplotyv zimě a naopak velmi vysoké v létě, kdy také málo prší. Na černomořském pobřeží jsou zimy mírné a léta příjemně teplá. Pro oblast Sibiře jsou typické velice nízké teploty v zimě, léta jsou krátká a četnými srážkami. Celá Sibiř a Dálný východ se nacházejí v pásmu věčné zmrzlé půdy, která působí značné problémy při výstavbě.

[editovat] Geografie

Mapa Ruska

Rusko je se 17 miliony kilometry čtverečními největším státem na světě. Na západě hraničí s pobalstkými republikami a Baltským mořem, na východě pak s Tichým oceánem. Reliéf je převážně rovinatý, mimo pohoří Ural, které tvoří hranici mezi evropským Ruskem a Sibiří a Kavkaz s nejvyšší horou Elbrusem ( 5 642 metrů . Na východ od Uralu leží jedna z největších nížin světa - bažinatá Západosibiřská rovina, protékaná veletoky Obu s Irtyšem a Jenisejem. Nejvyšší je Altaj s četnými ledovci na západě, který zasahuje na území čtyř států.Z Altaje vybíhá na východ horské pásmo Sajan a na mongolské hranici vrcholí Východní Sajan. Na severovýchod od něj hloubkou ( 1 620 metrů )Bajkal představuje největší zásobárnu sladké vody na světě a zároveň jedinečný eksoystém. Za Bajkalem se na rozsáhlém území střídají náhorní plošiny ( Vitimská, Aldanská ) s dlouhými horskými hřbety (Jablonový, Stanový ) až k Ochotskému moři. Nejvýchodnější Čukotské pohoří prostupuje poloostrov Čukotku, kterou necelých 100 km široký Beringův průliv dělí od Aljašky. Podél Beringova moře se na jihovýchod táhne Korjacké pohoří, které na Kamčatském poloostrově přechází v pohoří oddělené sníženinou řeky Kamčatky od pásma vysokých a činných sopek lemujících tichomořské pobřeží. Ruskou federaci obklopují moře tří světových oceánů ( Severního ledového, Tichého a Atlantického ). Moře Severního ledového oceánu jsou poměrně mělká a povětšinu roku je pokrývá souvislá vrstva ledu. Vlastnosti moří Tichého a Atlantického oceánu jsou zcela odlišné. Vody těchto moří zamrzají jen na krátké období, případně vůbec a jsou velmi bohaté na ryby. Ruské řeky patří také k úmoří všech tří oceánů. Největší řekou Ruské federace je Jenisej, nejdelší Ob spolu s Irtyšem a hospodářsky nejvyužívanější Volha. Vyskytuje se zde také mnoho jezer rozmanitého původu a velikostí.

[editovat] Historie

Po celou dobou své dlouhé historie bylo Rusko křižovatkou euroasijského kontitnentu. První obyvatelé evropské části Ruska se usídlili v deltě řeky Don kolem roku 20 000 př. n. l. Až do příchodu Slovanů, kteří vtiskli Rusku jeho charakter, byly tyto oblasti střídavě ovládány různými kmeny. Založení Novgorodu roku 862 Rurikem z Jutska se pokládá za počátek národa Rusů. Nájezdy Tatarů však bránily dalšímu rozvoji rozsáhlého státu. Rok 1613 je počátkem vlády dynastie Romanovců, kteří dále rozšiřovali ruská území.

Ruská expanze 1533-1896

Dělnická revoluce roku 1905 byla předzvěstí dalších nepokojů. Napětí v carském Rusku vrcholí roku 1917 abdikací a následným zavražděním cara Mikuláše II. při bolševické revoluci vedené V. I. Leninem. Po říjnové revoluci vypuká v Rusku občanská válka, končící roku 1922 úplným vítězstvím komunistů a následným založením Svazu sovětských socialistických republik (SSSR). Po krutovládě Josefa Stalina a desetiletích studené války byl tento Sovětský svaz na samém pokraji hospodářského a společenského kolapsu. Koncem 80. let si vyžádal Michail Gorbačov větší prezidenstké pravomoci a připravil tak půdu pro vznik umírněné demokratické vlády Borise Jelcina v 90. letech. Ekonomické reformy však s sebou přinesly značné sociální otřesy a ekonomickou nerovnováhu. V dubnu 2000 byl Vladimír Putin zvolen novým ruským prezidentem a již tak vyčerpanému národu sdělil, že nastal čas dalšího utahování opasků.

[editovat] Podívejte se na

• Islám v Rusku
• Seznam ruských měst
• Reformy v Rusku 18. století

[editovat] Externí odkazy

Wikcionář obsahuje slovníkovou definici slova Rusko.

• Rusko na bedekr.cz
• Rusko na atlas.netway.cz
• Informace ministerstva zahraničí
• Rusko na Businessinfo.cz

Rusko – Россия – (RUS)
Subjekty Ruské federace Republiky Adygejsko (Majkop) | Altajsko  (Gorno-Altajsk) | Baškortostán  (Ufa) | Burjatsko  (Ulan-Ude) | Čečensko  (Groznyj) | Čuvašsko  (Čeboksary) | Dagestán  (Machačkala) | Chakasko  (Abakan) | Ingušsko  (Magas) | Kabardsko‑Balkarsko  (Nalčik) | Kalmycko  (Elista) | Karačajevsko‑Čerkesko  (Čerkesk) | Karélie  (Petrozavodsk) | Komi  (Syktyvkar) | Marij El  (Joškar-Ola) | Mordvinsko  (Saransk) | Sacha  (Jakutsk) | Severní Osetie‑Alanie  (Vladikavkaz) | Tatarstán (Kazaň) | Tuva  (Kyzyl) | Udmurtsko (Iževsk) Kraje Altajský  (Barnaul) | Chabarovský  (Chabarovsk) | Krasnodarský  (Krasnodar) | Krasnojarský  (Krasnojarsk) | Permský  (Perm) | Přímořský  (Vladivostok) | Stavropolský (Stavropol) Oblasti Amurská  (Blagověščensk) | Archangelská  (Archangelsk) | Astrachaňská  (Astrachaň) | Belgorodská  (Belgorod) | Brjanská  (Brjansk) | Čeljabinská  (Čeljabinsk) | Čitská  (Čita) | Irkutská  (Irkutsk) | Ivanovská  (Ivanovo) | Jaroslavská  (Jaroslavl) | Kaliningradská  (Kaliningrad) | Kalužská  (Kaluga) | Kamčatská  (Petropavlovsk-Kamčatskij) | Kemerovská  (Kemerovo) | Kirovská  (Kirov) | Kostromská  (Kostroma) | Kurganská  (Kurgansk) | Kurská  (Kursk) | Leningradská (Sankt Petěrburg) | Lipecká  (Lipeck) | Magadanská  (Magadan) | Moskevská  (Moskva) | Murmanská  (Murmansk) | Nižněnovgorodská oblast  (Nižnij Novgorod) | Novgorodská  (Novgorod) | Novosibirská  (Novosibirsk) | Omská  (Omsk) | Orelská  (Orel) | Orenburská (Orenburg) | Penzenská  (Penza) | Pskovská  (Pskov) | Rjazaňská (Rjazaň)  | Rostovská  (Rostov na Donu) | Sachalinská  (Sachalin) | Samarská  (Samara) | Saratovská  (Saratov) | Smolenská  (Smolensk) | Sverdlovská  (Jekatěrinburg) | Tambovská  (Tambov) | Tomská  (Tomsk) | Tverská (Tver) | Tulská (Tula) | Ťumeňská  (Ťumeň) | Uljanovská  (Uljanovsk) | Vladimirská  (Vladimir) | Volgogradská  (Volgograd) | Vologdská  (Vologda) | Voroněžská (Voroněž) Federální města Moskva | Sankt Petěrburg Autonomní oblast Židovská (Birobidžan) Autonomní okruhy Aginský burjatský  (Aginskoje) | Čukotský  (Anadyr) | Chanty‑Mansijský  (Jugra) | Jamalsko‑něnecký  (Salechard) | Korjacký  (Palana) | Něnecký  (Narjan-Mar) | Usť‑Ordynský burjatský (Ust-Ordynskij)

Státy a území v Evropě

Albánie • Andorra • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Makedonie • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko • Ukrajina • Vatikán
Teritoria, kolonie a zámořská území: Faerské ostrovy (DK) • Gibraltar (GB) • Guernsey (GB) • Jersey (GB) • Man (GB) • Podněstří (MD)

Společenství nezávislých států

Arménie • Ázerbájdžán • Bělorusko • Gruzie • Kazachstán • Kyrgyzstán • Moldavsko • Rusko • Tádžikistán • Turkmenistán • Ukrajina • Uzbekistán

Mapy: 41°-78° S, 58°V - 170°Z