Afrika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Satelitní snímek Afriky

Afrika je třetím největším kontinentem. Má rozlohu 30 065 000 km², což představuje 20,3 % celkového povrchu souše na Zemi. Afrika má více než 850 miliónů obyvatel, což je jedna osmina celkové populace Země.

[editovat] Etymologie

Afrika na mapě světa

Název kontinentu pochází od starých Římanů, kteří používali pro severní část kontinentu, zhruba odpovídající dnešnímu Tunisku, jméno Africa terra („země Aferů“). Slovo Afer může být arabského původu („afer“ = prach); může jít také o pojmenování kmene Afridi, který žil v severní Africe okolo Kartága; některé další teorie názvů jsou víceméně sporné :

může být řeckého původu („aphrike“ = bez chladu)
může jít o latinský původ („aprica“ = slunečná)

[editovat] Geografie

Afrika viděná z vesmíru, Antarktida na jihu a Sahara a Arabský poloostrov na severu

Afrika je největší ze tří kontinentů ležících na jižní polokouli. Její pozoruhodně pravidelný obrys ohraničuje plochu o rozloze 30 360 288 km² (včetně ostrovů).

Je oddělena od Evropy Středozemním mořem a s Asií je spojena úžinou Suezu (přes kterou vede Suezský kanál). Geopoliticky je Egyptský Sinajský poloostrov také považován jako část Afriky. Od nejsevernější části, Bílého mysu (Ra’s al Abyad) v Tunisku (37°21′ N), do nejjižnější části, Střelkového mysu (34°52´ S), je vzdálenost přibližně 8 000 km. Z nejzápadnější části, Pointe des Almadies v Senegalu (17°33′22″ W), do nejvýchodnější části (Ras Hafun v Somálsku, 51°27′52″ E) je to asi 7 400 km. Délka pobřeží je asi 26 000 km - absence členitosti pobřeží znamená, že např. Evropa zabírá plochu pouze 9 700 000 km², ale délku pobřeží má 32 000 km.

[editovat] Geografické členění Afriky

Hlavní článek: Regiony Afriky

Afriku lze základně rozčlenit několika způsoby. Buďto na severní, střední a jižní (případně ještě západní a východní), nebo (což je tradičnější) na Severní Afriku (též bílou, resp. arabskou), která zahrnuje Saharu a území na sever od ní, a Subsaharskou Afriku (též černou), která se dále člení na Sahel, tropickou Afriku a Jižní Afriku.

[editovat] Geologie

Afrika má nejjednodušší stavbu ze všech kontinentů. Od prvohor neproběhlo žádné výraznější vrásnění kromě okrajových částí (pohoří Atlas) zasáhlo sem Hercynské a následně Alpinské vrásnění, v mladších prvohorách pak ještě vrásnění v Kapských horách. V mladších třetihorách došlo v důsledku epiplatformní tektoniky k rozlámání na kry, které byly v některých oblastech vyzdviženy, v jiných naopak poklesly. Jádro kontinentu tvoří Africký štít (původně v centru Gondwany), který tvoří především silně metamorfované předprvohorní horniny, které v pozdějších dobách postihla jak vrásnění, tak denudace.

[editovat] Dějiny

Mapa Afriky v roce 1890

Hlavní článek: Dějiny Afriky

Afrika je nejstarším obydleným územím na Zemi a všeobecně se má za to, že lidská rasa se vyvinula na území dnešního afrického kontinentu. Během 20. století antropologové objevili mnoho fosílií a evidovali lidské osídlení přibližně před sedmi miliony let. Slavná rodina Leakeyova objevila několik druhů opočlověka, který se vyvinul do typu člověka jako ho známe jako např. Australopithecus afarensis (radiometricky datován do 3,9-3,0 miliony let př.n.l.), Paranthropus boisei (2.3-1.4 miliony let př.n.l.) a Homo ergaster (asi 600 000-1,9 milionů let př.n.l.).

Po dobu prehistorického věku neměla Afrika žádné národní státy (jako ostatní státy světa té doby). Místo toho byla obydlena kmeny lovců a sběračů jako např. kmeny Khoi a San (dnes známými jako bušmeni).

Kolem roku 3300 př.n.l. vzniká na severu Afriky říše Egypt. Ta existovala s proměnlivým vlivem na tehdejší civilizace až do roku 343 př.n.l. Ostatní větší civilizace zahrnují Etiopii, Núbijské království, království Sahelu (Ghana, Mali a Songhai) a Velké Zimbabwe.

Ve 14. století do Afriky přišli evropští cestovatelé. Vyjednávání s některými místními kmenovými náčelníky Evropanům umožnilo zajmout a zotročit milióny Afričanů. Byli odvlečeni na práci do celého světa. Tento obchod je známý jako obchodování s otroky. Kupříkladu dnešní černošská populace v USA (afroameričani) je pozůstatkem oněch dob. Na začátku 19. století evropské imperiální mocnosti obsadily většinu afrického kontinentu a vytvořily kolonie. Koloniální panství skončilo až s koncem 2. světové války, kdy všechny kolonie postupně získaly nezávislost. Značná část dnešních států v Africe má hranice pocházející ještě z období kolonialismu.

Dnes je Afrika domovem více než 50 nezávislých států, které, s vyýjimkou dvou států, získaly své hranice během let kolonialismu.

[editovat] Cestovatelé

Tato část článku potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Neutralita tohoto článku je zpochybněna. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi.

Ve 14. století do Afriky přišli evropští cestovatelé. Vyjednávání s některými místními kmenovými náčelníky Evropanům umožnilo zajmout milióny Afričanů a odvézt je na práci do celého světa. Tento obchod je známý jako obchodování s otroky.

Portugalský král Manuel I. se rozhodl získat přístup do Asie obeplutím Afriky. Touto cestou byl pověřen posléze Vasco da Gama.

Na začátku 19. století evropské imperiální mocnosti obsadily většinu afrického kontinentu a vytvořily kolonie. Koloniální panství skončilo až s koncem 2. světové války, kdy všechny kolonie postupně získaly nezávislost.

Asi nejznámější cestovatel po Africe je David Livingstone, který v roce 1849 přešel poušť Kalahari a objevil jezero Ngami. Roku 1851 se s celou rodinou vydal na sever, dorazil k řece Chobe a po jejím toku pokračoval až k Zambezi. Byl to významný objev, neboť do té doby byl znám pouze dolní tok řeky, o niž panovala domněnka, že pramení v Mosambiku. Livingstone se vydal v letech1853-56 na expedici, při níž podruhé dosáhl řeky Zambezi. Nejprve se vydal na západní pobřeží Afriky, odkud se vrátil a prozkoumal tok Zambezi až k ústí do Indického oceánu. Přitom objevil velkolepé vodopády, které nazval na počest britské královny Viktoriinými. Stal se tak prvním člověkem, který přešel Afriku v její jižní části (z Luandy v Angole do mosambického Quelimane). V roce 1859 objevil jezero Malawi. Roku 1866 odplul opět do Afriky z cílem objevit prameny Nilu. Vypravil se ze Zanzibaru na západ a o rok později objevil jezero Tanganika a Mweru. V roce 1868 dorazil k jezeru Bangweulu a zjistil, že z něho vytéká zdrojnice Konga. Tím objasnil otázku pramene tohoto veletoku. Skoro dva roky se zotavoval v Udžidži na břehu Tanganiky a v roce 1871 se vydal na západ, objevil řeku Lualabu a správně stanovil, že patří do povodí Konga. V pokračování jejího průzkumu mu zabránili obchodníci s otroky.

V letech 1947–1950 podnikl Jiří Hanzelka s Miroslavem Zikmundem cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Celou tuto výpravu absolvovali společně ve voze značky Tatra. Z této cesty bylo rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží. Na této cestě udělali velké množství fotografií a natočili značné množství filmového materiálu, jehož dokumentární cena je značná.

V letech 1958-1965 Josef Vágner působil jako učitel na střední škole, v roce 1965 založil ZOO Safari ve Dvoře Králové specializované na africkou zvířenu, kde byl až do roku 1984 ředitelem. Zoologickou zahradu sám zásoboval zvířaty, která odchytával na svých afrických expedicích v letech 1967-1976 (téměř 2000 zvířat při 9 výpravách). Jeho knihy, soustředící se na Afriku, byly publikovány v sedmi jazycích. Kniha Safari pod Kilimandžárem pak získala v Lipsku v roce 1979 ocenění Zlatá kniha.

V dnešní době je populární projekt Africa Megaflyover, kdy pilot letadla přelétává nad Afrikou a zaznamenává fotografie.

[editovat] Politika

Mapa ukazující koloniální panství jednotlivých evropských států v Africe.

[editovat] Prehistorické období

Tato část je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že ji rozšíříte.

[editovat] Koloniální období

Kolonialismus měl destabilizační efekt na množství etnických skupin, což je stále cítit v Africké politice. Díky Evropskému vlivu, národní hranice států nejsou výsledkem dohod jak je tomu například na Arabském poloostrově, kde jsou hranice ovlivněny vojenským a obchodním vlivem. Evropské požadavky na stanovení hranic okolo jejích teritorií znamenaly rozdělení sousedících etnických skupin nebo násilné spojení tradičních nepřátel do jedné skupiny bez jakékoliv regulace násilí. Například řeka Kongo, i když vypadá jako přirozená hranice má skupiny, které sdílí jazyk, kulturu a jiné znaky a přitom žijí na obou stranách řeky. Rozdělení země mezi státy Belgie a Francie izolovalo tyto skupiny od sebe. Lidé, kteří žili na Sahaře nebo v Subsaharské Africe a obchodovali se vzdálenými regiony přes celý kontinent po mnoho století najednou překračovali „hranice“, které existovaly jen na evropských mapách.

[editovat] Postkoloniální období

Po získání nezávislosti byly státy často omezovány nestabilitou, korupcí, násilím a autoritativními režimy. Převážná většina afrických národů jsou republiky, které mají nějakou formu prezidentského systému vlády. Jen pár národů v Africe bylo shopno vytvořit demokratickou vládu namísto série brutálních pučů a vojenských diktatur.

Mnoho pokoloniálních vůdců bylo velmi slabě vzdělaných a ignorovali záležitosti vlády. Velká nestabilita byla však většinou způsobena opomíjením etnických skupin a korupce členů vlády.

Mnoho lidí užívalo svoje pozice také na to, aby rozdmýchali etnické konflikty, které vznikly během dob kolonialismu. V 70. a 89. letech byla vojenská síla v mnoha státech považována jako jediný způsob, jak efektivně udržovat vládu a pořádek mezi národy v Africe.

Od 60. do 80. let proběhlo v Africe 70 puču a 13 vražd představitelů nějakého státu.

[editovat] Moderní Afrika

Většina západních států omezuje pomoc afickým národům, hlavně Spojené státy. Omezení jsou často kvůli kontrolování vlád těchto afrických národů. Výsledkem je, že se tyto národy snaží získat finanční pomoc jinými netradičními způsoby. Například Čína stále více finančně podporuje Afriku, aby si zajistila kontrakty na suroviny jako ropa, zlato a diamanty.

[editovat] Ekonomika

Afrika je světově nejchudší obydlený kontinent : Zpráva o vývoji lidstva OSN z roku 2003 (monitoruje 175 zemí) uvádí, že pozice od 151 (Gambie) do 175 (Sierra Leone) jsou všechny obsazeny africkými státy.

Počátky ubohé ekonomické situace jsou spatřovány v kolonialismu a byly dále podpořeny korupcí a despotismem. Zatímco země jako Čína, nyní i Indie a také Latinská Amerika zaznamenaly rychlý rozvoj, Afrika zůstává pozadu v otázkách zahraničního obchodu, investic a růstu kapitálu. Tato chudoba má mnoho následku jako nízká životní úroveň, násilí a nestabilita - faktory dále prohlubující chudobu Afiky.

Největší ekonomický úspěch zaznamenaly Botswana a Jihoafrická republika, které se rozvinuly tak, že mají již vlastní kurz měny. To je částečně způsobeno v množství jejich přírodního bohatství v surovinách — jsou to hlavní producenti zlata a diamantů — a částečně díky dobře zavedenému právnímu systému. Jihoafrická republika má také přístup ke kapitálu, trhům a technologiím.

Nigérie leží na jednom z největších nalezišť ropy na světě a má největší populaci ze státu v Africe. V současné době má jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. Je pravděpodobné, že rapidní vzestup ekonomiky státu a opatření proti korupci zařadí brzy Nigérii mezi „ekonomické tygry“.

[editovat] Demografie

Obyvatelstvo Afriky jsou převážně černoši. Zimbabwe a Jihoafrická republika si udržují malé, ale významné menšiny bělochů a Asiatů. Státy v severní Africe mají arabské většiny.

Afrika je domovem celé škály různých náboženských skupin. Křesťanství a islám jsou výrazně zastoupeny v mnoha zemích, zatímco další země si udržují regionálně jedinečné kmenové zvyky a obyčeje.

[editovat] Jazyky

Mapa ukazující rozložení jazykových rodin v Africe.

Nejpřesnější odhady hovoří o přibližně tisíci jazycích na území Afriky. Hlavní rodiny jazyků jsou čtyři :

Afroasijské jazyky je rodina asi 240ti jazyků, kterými mluví asi 285 milionů lidí žijících na zemí Severní Afriky, Západní Afriky, Sahelu a Jihozápadní Asie.
Nilosaharské jazyky je rodina obsahující více než sto jazyků, kterýmy mluví 30 milionů lidí. Hlavní oblasti těchto jazyků jsou: Čad, Súdán, Etiopie, Uganda, Keňa, a severní Tanzanie.
Nigerokonžské jazyky je rodina pokrývající velkou část Subsaharské Afriky a je to pravděpodobně největší skupina různých jazyků na světě.
Khoisanské jazyky obsahují asi 50 jazyků, kterými se mluví v Jižní Africe přibližně 120 000 lidmi. Mnoho těchto jazyků je ohroženo. Lidé z kmenů Khoi a San jsou považováni za původní obyvatele těchto částí Afriky.

[editovat] Náboženství

Afričané vyznávají velké množství náboženství. Nejvíce rozšířeno je křesťanství a islám. Křesťanství vyznává nejvíce Afričanů (přibližně 40%) a něco méně než 40% ostatních obyvatel vyznává islám. Zbylých 20% Afričanů vyznává tradiční domorodá náboženství. Velmi malé procento obyvatel jsou Židé.