Antarktický smluvní systém
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antarktický smluvní systém (ATS - Antarctic Treaty System) je komplex opatření regulující vztahy mezi státy v oblasti Antarktidy. Pro účely ATS je Antarktida definována jako území jižně od 60. rovnoběžky včetně plovoucích ledovců.
[editovat] Smlouva o Antarktidě
Základem ATS se stala Smlouva o Antarktidě, která byla uzavřena v roce 1959 ve Washingtonu a vstoupila v platnost v roce 1961. Byla uzavřena bez časového omezení. Byla první smlouvou během Studené války, která omezovala vojenskou moc.
Smluvní státy jsou rozděleny do tří skupin. V první (Argentina, Austrálie, Belgie, Chile, Francie, Japonsko, Nový Zéland, Norsko, JAR, Sovětský svaz, Velká Británie, USA) jsou původní smluvní strany, aktivní v Antartidě v době uzavření smlouvy. V druhé (Brazílie, Indie, Čína, Německo, Polsko, Uruguay) jsou státy, ktere začaly svou aktivitu v Antraktidě později, třetí skupinu tvoří ostatní smluvní státy (mezi nimi bylo i Československo). Po dobu platnosti Smlouvy strany zmrazily své dosavadní nároky na části Antarktidy a na výkon svrchovaných práv k nim.
██ signatář, konzultativní status, územní nároky
██ signatář, konzultativní status, možné územní nároky
██ signatář, konzultativní status
██ signatář, pozorovatel
██ není signatář
Podle této smlouvy může být Antarktida využívána výlučně pro mírové účely. Zakazují se jakákoli opatření vojenského charakteru, jako je budování vojenských základen a opevnění, konání vojenských manévrů, jakož i pokusy s jakýmikoli druhy zbraní. Výslovně zakázány jsou jakékoli jaderné výbuchy, jakož i zneškodňování radioaktivního materiálu.
Smlouva dále zajišťuje svobodný vědecký výzkum v Antarktidě a mezinárodní spolupráci k tomuto cíli. Pro zajištění dodržování Smlouvy mají smluvní státy prvních dvou skupin právo vysílat své pozorovatele na inspekce. První dvě skupiny smluvních stran mohou též v Antarktidě provádět letecká pozorování, a to v kteroukoli dobu a nad kteroukoli oblastí Antarktidy.
[editovat] Další součásti
Další součásti - asi 200 doporučení a opatření, která byla přijata na konzultativních schůzkách ATCM (Antarctic Treaty Consultative Meetings) - obsahujících také:
- Agreed Measures for the Conservation of Antarctic Fauna and Flora (1964) (v platnost vstoupila v roce 1982)
- Úmluva o zachování antarktických tuleňů (1972)
- Úmluva o zachování mořských živých zdrojů Antarktidy (1980)
- Protokol o ochraně životního prostředí k Smlouvě o Antarktidě (1991), zvaný také Madridský protokol - vstoupil v platnost v roce 1998, v přílohách upravuje otázky týkající se mořského znečistění, uchování fauny a flóry, hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA), odkládání odpadu a hospodaření ním, chráněných oblastí. Zakazuje také každou jinou činnost týkající se nerostných zdrojů, než je vědecký výzkum.
