Ariánství
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ariánství představuje christologickou herezi, kterou zastávali stoupenci alexandrijského kněze Areia (latinsky Arius, 260–336), který někdy kolem roku 318 začal popírat božství Ježíše Krista. Podle ariánství byl Syn stvořen (ne pouze zrozen ve své lidské přirozenosti) a není tedy stejné podstaty jako Otec.
1. nikajský koncil (325) ariánství odsoudil jako neslučující se s křesťanstvím a jako vymezení obecně přijímané víry formuloval tzv. Nicejské vyznání víry. Protože další císaři, např. Constantius II. (337–361), byli ariány, ariánství se neobyčejně rozšířilo. Na dalším ekumenickém koncilu, 1. cařihradském (381), bylo ariánství v římské říši ukončeno. Poté zůstali zásluhou biskupa Wulfily ariány pouze germánští barbaři, někteří až do roku 700. Frankové přestoupili ke katolicismu po roce 498 (496), kdy byl pokřtěn Chlodvík I., Vizigóti na Pyrenejském poloostrově křtem krále Rekkareda v roce 587.
