1. nikajský koncil
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| První nikajský koncil | |
| Kdy | 20. května – 25. července 325 |
| Uznávají jej | katolická církev, pravoslaví, orientální církve, nestoriánské církve |
| Předchozí koncil | -- |
| Následující koncil | 1. konstantinopolský koncil |
| Svolal jej | císař Constantinus I. |
| Předsedal mu | Hosius z Cordóby |
| Účastníků | 318 |
| Diskutované otázky | ariánství, datum Velikonoc, platnost křtu heretiků |
| Dokumenty a prohlášení | Nicejské vyznání |
| Přehled ekum. koncilů | |
První nikajský (též nicejský) koncil svolal císař Constantinus I. v roce 325 do maloasijského města Nikaia. Jedná se o první ekumenický koncil - shromáždění biskupů křesťanské církve.
Koncil se zabýval problémy, které vyvstaly kvůli ariánství. Ty se týkaly povahy Kristovy osoby. Koncil se v tomto sporu vyslovil jasně proti Areiovi (či latinsky Ariovi) a jeho nauce, že Kristus není soupodstatný s Bohem Otcem. Ariovi stoupenci oproti tomu tvrdili, že „existoval čas, kdy Syn neexistoval“.
Dalším z výsledků koncilu byla shoda církví na způsobu výpočtu data pro slavení Velikonoc. Tyto svátky mají v církvi jako oslava Kristovy smrti a vzkříšení ústřední místo, a církev proto považovala za důležité Ježíšovo vzkříšení slavit ve stejnou dobu.
Na koncilu bylo též formulováno nicejské/nikájské vyznání víry. Toto vyznání, stejně jako koncil, uznávají, alespoň teoreticky, téměř všechny křesťanské církve.
[editovat] Průběh koncilu
Koncil byl zahájen 20. května 325 v ústřední budově císařského paláce, kde byla předběžně projednána otázka ariánství. Při této diskusi hrál důležitou úlohu alexandrijský kněz Arius a jeho přívrženci, zvláště biskup Eusebios z Nikomédie. Pravidelná zasedání však započala teprve s příjezdem císaře Constantina I. Po úvodní řeči v latině ustanovil císař též koncilní pořádek - způsob, kterým se mělo při jednání postupovat. Předsedajícím koncilu se stal biskup Hosius z Cordóby. Po zasedání, které trvalo celý měsíc, koncil slavnostně vyhlásil Nicejské vyznání víry. Tato formulace víry byla přijata většinou přítomných biskupů.
Areiovi přívrženci byli po celou dobu diskuse velmi aktivní. Ariány zastupoval při jednáních Eusebios z Kaisareie, jehož vzdělanost a výmluvnost učinily na císaře velký dojem. Když však přečetl Eusebios ariánské vyznání víry, zvedla se proti němu vlna odporu. Později zaujal Eusebios úlohu prostředníka mezi oběma stranami. Hlavním cílem jednání byl pokoj v církvi a Eusebios se v této věci snažil vyjít císaři vstříc.
Základem konsensu se stalo křestní vyznání (symbol) Eusebiovy vlastní diecéze - Césareje v Palestině. Většina biskupů s tímto vyznáním souhlasila. Dnes se však někteří odborníci domnívají, že Nicejské vyznání víry má svůj původ v křestním vyznání jeruzalémském (Hans Lietzmann).
V průběhu koncilu získávali postupně ortodoxní biskupové podporu pro své návrhy a stávalo se zřejmějším, že ariáni jsou ve velké menšině. Koncil nakonec vyhlásil 20 nových církevních zákonů - kánonů - jimiž se křesťané měli řídit.
25. července 325 byl koncil ukončen. Při závěrečné řeči Constantinus opět zdůraznil, jak mu záleží na pokoji v církvi i říši. V okružním listu pak informoval o výsledcích jednání a shodě ohledně slavení Velikonoc.
Avšak již další synoda roku 327 zpochybnila usnesení 1. nikajského koncilu. Areiovi příznivci tak vyzískali nazpět téměř všechna práva, která ztratili. Ariánství se dál šířilo a zapříčiňovalo rozdělení církve po zbytek 4. století.
