Automobil
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jako automobil (auto) jsou obvykle vnímána a nazývána především dvoustopá osobní nebo nákladní silniční motorová vozidla s výjimkou autobusů.
Obsah |
[editovat] Původ a etymologický význam slova
Slovo automobil pochází z řeckého άυτο („áuto“), samostatně a latinského mobilis ve významu pohyblivý. Často se používá zkrácený tvar auto, ve starší češtině byl rovněž užíván doslovný překlad slova automobil – samohyb. Automobil je tedy etymologicky definován jako samostatně se pohybující pozemní dopravní prostředek, který je nezávislý na kolejích nebo trolejích a k jehož pohybu není třeba tažných zvířat či lidské síly a je schopen se po zemi pohybovat díky svému vlastnímu pohonu. Této definici, která zahrnuje i motorová jednostopá vozidla (motorky, mopedy, motorová jízdní kola), autobusy a pojízdné pracovní stroje, však odpovídá v právních předpisech termín motorové vozidlo. Slovo automobil (auto) se používá v užším významu.
[editovat] Historie
Nejvýznamnější část historie automobilů se začala psát koncem 18. století, kdy byly realizovány první úspěšné pokusy s vozidly poháněnými parním strojem. K jejich prvním konstruktérům patřili Skot James Watt a nebo Francouz Nicolas Joseph Cugnot. Jeho parní stroj uvezl v roce 1769 4 pasažéry a dokázal vyvinout rychlost až 9 km za hodinu.
Počátek 19. století byl stále doménou parních strojů, které se postupně zlepšovaly a zrychlovaly. Nic to ovšem neměnilo na jejich provozní náročnosti a těžkopádnosti. Zvrat nastal ve druhé polovině 19. století, kdy se konstruktérům podařilo zprovoznit první spalovací motory. V letech 1862 až 1866 vyvinul Nikolaus August Otto první čtyřdobý spalovací motor.
Vlastní vývoj dnešních automobilů začal v roce 1885 Německém Mannheimu u Karla Benze, který si nechal patentovat svoji motorovou tříkolku. První dálkovou jízdu s automobilem podnikla Bertha Benzová 5. srpna 1888, a to cestu z Mannheimu do Pforzheimu.
V roce 1887 zcela nezávisle na Karlu Benzovi začal automobily stavět také Gottlieb Daimler, který při výrobě motorů spolupracoval s Wilhelmem Maybachem. V roce 1897 pak Rakušan Rudolf Diesel sestrojil první provozuschopný vznětový motor.
Prvním automobilem zkonstruovaným na našem území byl v roce 1897 Präsident (na počest prezidenta rakouského autoklubu) postavený v Kopřivnické továrně pro výrobu a prodej kolejových vozidel (Nesselsdorfer wagenbaufabriksgesellschaft - ve zkratce NW). V roce 1898 následoval první nákladní automobil.
Koncem 19. století se rovněž objevily první elektromobily. Soutěž mezi automobily s parním, elektrickým a spalovacím motorem trvala téměř až do konce prvního desetiletí 20. století. Poté začaly dominovat automobily se spalovacím motorem i když z hlediska efektivity přenosu energie je i po století vývoje dvakrát výhodnější elektromobil.
Ve dvacátém století se benzínem či naftou poháněné automobily staly nejvýznamnějším dopravním prostředkem. Revoluci ve výrobě a masové rozšíření automobilů odstartoval v USA Henry Ford tím, že vymyslel a vyrobil lidově dostupný automobil. Slavný Ford model T byl uveden na trh v roce 1908 a byl vyráběn až do roku 1927.
[editovat] Charakteristické rozměry osobních automobilů
- Rozvor náprav
- Vzdálenost os přední a zadní nápravy.
- Rozchod nápravy
- Vzdálenost středů otisků pneumatik jedné nápravy. Rozchod přední a zadní nápravy vozidla se zpravidla liší.
- Délka
- Vzdálenost svislých rovin, které se dotýkají předního a zadního konce vozidla.
- Šířka
- Do šířky se nezapočítávají zpětná zrcátka, obrysová a směrová světla, pružné části apod.
- Výška
- Výška se měří při pohotovostní hmotnosti automobilu.
- Převis přední a zadní
- Vzdálenost od svislé roviny procházející osou kola k nejvzdálenějšímu bodu na přední/zadní části vozidla.
- Nájezdový úhel přední a zadní
- Určuje se při maximálním zatížení vozidla. Je to úhel mezi podložkou a rovinou, která je tečná k pneumatikám a neleží pod ní žádný bod karoserie před/za nápravou.
- Světlá výška
- Vzdálenost střední části vozu od podložky. Určuje se při maximálním zatížení automobilu.
[editovat] Třídy osobních automobilů
Podle charakteristických rozměrů jsou osobní automobily rozděleny do tříd. V současnosti je možné pozorovat tendenci neustálého nárůstu jak velikosti automobilů, tak výkonu jejich motorů. Hranice jednotlivých tříd se proto stále posunují.
| Třída | mini | dolní | nižší střední | střední | vyšší střední | horní | maxi | extra | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Skupina | 1 | 2 | 3.1 | 3.2 | 4.1 | 4.2 | 5 | 6 | 7 | 8 |
| Délka (mm) | <3200 | 3400-3500 | 3600-3700 | 3800-4000 | 3900-4100 | 4150-4300 | 4350-4500 | 4550-4700 | 4750-4900 | >5000 |
| Rozvor (mm) | <2200 | 2150-2300 | 2300-2450 | 2400-2550 | 2500-2650 | 2600-2750 | 2700-2800 | >2800 | ||
| Pohotovostní hmotnost (kg) | <700 | 650-680 | 700-900 | 750-900 | 850-1100 | 950-1300 | 1200-1400 | 1300-1750 | >1600 | |
| Běžný objem motoru (l) | <1.0 | 1,0-1,3 | 1,1-1,3 | 1,3-1,6 | 1,6-2,0 | 2,0-2,5 | 2,5-3,0 | >3,0 | ||
| Výkon (kW) | <30 | 33-70 | 33-80 | 33-85 | 40-110 | 45-110 | 50-130 | 60-160 | 75-200 | >120 |
| Příklad vozu | Fiat Seicento | Ford Ka | VW Polo | Renault Thalia | Opel Astra | Volvo S40 | Citroën C5 | BMW 5 | Audi A8 | Mercedes SEL |
[editovat] Základní části automobilu
Základními technickými částmi současných osobních automobilů jsou karoserie, podvozek, hnací soustava, příslušenství, výstroj a výbava.
[editovat] Karoserie
Karoserie představuje u většiny současných automobilů jeho nosnou část. Poskytuje prostor pro posádku a náklad a umožňuje montáž všech ostatních částí vozidla. Karoserie historicky starších vozidel byla pojata jako podvozková. Byla tvořena nosným rámem z (převážně ocelových) nosníků, na které byly přivařeny kapotovací plechy, které tvořily uzavřený prostor vozidla. Karoserie dnešních vozidel je koncipována jako samonosná, to znamená, že neobsahuje nosný rám. Nosnou funkci přebírají samotné kapotovací plechy. Mezistupněm je karoserie polonosná. Různé části karoserie jsou vyrobeny z různých materiálů. Používány jsou běžné konstrukční oceli, nízko a vysokolegované oceli, oceli s transformačně indukovanou pevností, nerezové oceli, tvárná litina, hliníkové slitiny, plasty aj. Karoserie hraje velmi důležitou roli při zajišťování aktivní i pasivní bezpečnosti vozidla. Proto obsahuje deformační zóny, jejichž účelem je pohltit při nehodě co největší množství energie.
Podle způsobu, jakým jsou v karoserii odděleny prostory pro motor, posádku a náklad rozdělujeme osobní vozy na:
- Jednoprostorové
- Motor, posádka i náklad od sebe nejsou odděleny pevnými příčkami karoserie. Tato konstrukce se dnes již nepoužívá.
- Dvouprostorové
- Prostor pro motor je oddělen od prostoru pro posádku a náklad.
- Tříprostorové
- Oddělené prostory pro motor, posádku i náklad.
Podle tvaru karoserie rozlišujeme tyto typy osobních automobilů:
 Sedan. Tříprostorová čtyřdveřová karoserie pro 4-5 osob. Zadní stěna zavazadlového prostoru je svislá s výraznou hranou. Příklad: Mercedes E (W123). |
 Hatchback. Dvouprostorová tří nebo pětidveřová karoserie pro 4-5 osob. Zavazadlový prostor je přístupný dveřmi, které jsou ukotveny ve střeše vozu. Příklad: Renault Clio. |
 Liftback. Dvouprostorová pětidveřová karoserie pro 4-5 osob podobná hatchbacku. Záď vozu je delší a plošší. Příklad: Škoda OctaviaII. |
 Kombi. Dvouprostorová pětidveřová karoserie pro 4-5 osob. Prostor pro zavazadla je zvětšen, přístupný dveřmi ukotvenými ve střeše vozu. Příklad: Volvo V70. |
 Kupé.Dvoudveřová tříprostorová karoserie určená pro 2 osoby. Záď vozu se směrem dozadu silně svažuje. Příklad: Porsche 997. |
 Kabriolet. Tříprostorová otevřená dvou nebo čtyřdveřová karoserie pro 4-5 osob. Střecha je plátěná nebo kovová, skládací. Příklad: BMW 3 Cabrio. |
 Kupé kabriolet. Dvoudveřová tříprostorová karoserie určená převážně pro 2 osoby. Některé vozy mají ještě druhou řadu sedadel, na které je ale prostor pro cestující velmi stísněný. Střecha je rovněž plátěná nebo kovová, skládací. Příklad: Škoda Felicia. |
 Roadster.Dvoudveřová tříprostorová karoserie pro 2 - 3 osoby. Jen jedna řada sedadel, střecha plátěná skládací nebo pevná odnímatelná (tzv. hard-top). Příklad: Jaguar E Type. |
 Off-road. Dvouprostorová karoserie pro 4-8 osob. Stavba karoserie je podřízena dobré průchodnosti terénem. Má větší světlou výšku a velké nájezdové úhly. Příklad: Land Rover Discovery. |
 SUV (Sport Utility Vehicle, sportovní užitkový vůz.) Dvouprostorová pětidveřová karoserie pro 4-7 osob. Konstrukce je zaměřena hlavně na jízdu po silnici, ale je upravena pro zvládnutí nenáročného terénu. Příklad: Volkswagen Touareg. |
 MPV (Multi Purpose Vehicle, víceúčelový vůz.) Dvouprostorová karoserie pro 5-7 osob. Pětidveřová, případně s posuvnými zadními dveřmi. Velký vnitřní prostor s variabilním uspořádáním. Příklad: Renault Espace. |
 Cross-over. Automobil, obsahující prvky více kategorií karoserie. Příklad: Nissan Murano. |
[editovat] Podvozek
Podvozek vozidla se skládá z přední a zadní nápravy, odpružení, vozidlových kol, brzdové soustavy a řízení. Podvozek zásadním způsobem ovlivňuje jízdní vlastnosti vozidla.
Přední náprava osobních automobilů je řídící. Podle toho, jaká náprava je hnací a kde je uložen motor, rozlišujeme koncepci vozidla:
- Klasická koncepce
- Motor, spojka a převodovka jsou umístěny vpředu, rozvodovka vzadu. Hnací náprava je zadní. Přenos hnacího momentu z převodovky na rozvodovku je kardanovým hřídelem. Tuto koncepci používají např. vozy BMW.
- Přední pohon
- Všechny části pohonu jsou umístěny u přední hnací nápravy. Tuto koncepci používá v současnosti velké množství výrobců. Motor je uložen většinou napříč, někdy též podélně (Audi).
- Zadní pohon
- Všechny části pohonu jsou umístěny u zadní hnací nápravy. Pokud je motor uložen napříč před zadní nápravou, konstrukce se označuje jako provedení s motorem uprostřed (např. Porsche 911).
Nápravy přenášejí tíhovou sílu karoserie, hnací, brzdné a setrvačné síly. Svým pohybem umožňují řízení vozidla a odpružení.
Podle konstrukce rozlišujeme:
- Nápravu McPherson
- Víceprvkovou nápravu
- Lichoběžníkovou nápravu
- Klikovou nápravu
- Úhlovou nápravu
- Kyvadlovou náprava
- Tuhou nápravu
- Nápravu De Dion
[editovat] Automobilové rekordy
- Rychlost 100 km/hod překonal v roce 1899 elektromobil „La Jamais Contente“ Camille_Jenatzyho.
- Rychlost 200 km/hod překonal v roce 1906 parní automobil firmy Stanley Brothers řízený Fredem Marriottem.
- Rychlost 1000 km/h překonal v roce 1970 automobil s raketovým motorem The Blue Flame firmy Reaction Dynamics řízený Gary Gabelichem.
- Nadzvukovou rychlost překonal v roce 1997 automobil TrustSSC.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Reference
- Zdeněk Jan, Bronislav Žďánský, Výkladový automobilový slovník. Praha: Computer Press, 2003. ISBN 80-7226-986-0.
- František Vlk, Automobilová technická příručka. Brno: Prof. Ing. František Vlk, DrSc., nakladatelství a vydavatelství, 2003. ISBN 80-238-9681-4.
