Buďánka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Buďánka (název v pomnožném čísle) jsou bývalá dělnická kolonie, nyní ležící na pražském Smíchově v části přiléhající ke Košířům (a často považované za jejich součást), zejména v okolí ulice U Zámečnice, v oblasti mezi usedlostí Kavalírka a přírodní památkou Skalka. Na místě vinice ji postavili počátkem 19. století dělnící z blízkého pískovcového lomu. Bydleli v ní pak i mnozí dělníci Tatry Smíchov, břevnovské cihelny a další.

Kolonie měla 15 domků, v nichž bydlelo až 300 obyvatel (podle některých údajů měla 24 domků^[1]). Jsou vesnickou památkovou zónou, avšak vzhledem k havarijnímu stavu je jejich celková záchrana nepravděpodobná.

[editovat] Další historie Buďánek

V roce 1903 Jakub Arbes ve své knize Rváč zmínil Buďánka jako nejhrůznější a nejnebezpečnější část Smíchova.

Před 1. světovou válkou začal úpadek Buďánek po zavření části lomu. Za 2. světové války měly jednotky SS kryt ve sklepě místního hostince.^[2]

Na přelomu 70. a 80. let bydlel na Buďánkách i Svatopluk Karásek, v jeho domě zkoušela skupina Plastic People of the Universe a scházeli se zde disidenti.

V 80. letech 20. století byly téměř všechny domy vyvlastněny a kolonie začala chátrat. Počítalo se s jejich zbouráním, na jejich místě měl být podle územního rozhodnutí z roku 1988 postaven mnohapatrový panelový dům se 144 byty pro ministerstvo vnitra a bazén nebo zdravotní středisko Zámečnice. Poslední člověk se údajně odstěhoval v listopadu 1991.^[3]

Vlastníkem jednoho domku mimo samotnou památkovou zónu zůstal Ludvík Hradílek a nadále zde bydlí i s rodinou, svého času s ním v jeho domku bydlelo až 10 squatterů. V letech 2001–2007 se angažoval v záchraně Buďánek. Během devadesátých let napsal na střechu svého domu výrazné nápisy: „Pomoc, chtějí nás zbourat“ a „Koukale, padáme i na tvou hlavu“. V červenci 2001 tam napsal nápis „Obvodní úřad – náš hospodář“. Fotografie těchto nápisů prošly mnoha médii.

V roce 1990 uspěla v magistrátním výběrovém řízení na investora obnovy První česká hutní investiční společnost. Kvůli majetkovým nejasnostem a různým průtahům z plánů sešlo.

V roce 1991 je magistrát hlavního města Prahy prohlásil území o rozloze 1,52 hektaru vesnickou památkovou zónou. V srpnu 1999 památkáři navrhovali i prohlášení objektů za nemovitou kulturní památku, ministerstvo kultury návrh v červnu 2000 zamítlo kvůli špatnému stavu objektů.

Městská část Praha 5 převzala v červnu 1996 (a část roku 1997) Buďánka od města Prahy do vlastnictví. V roce 1996 oslovila městská část firmu Metalconsult, přejmenovaného výherce řízení z roku 1990. Nedošlo však ke shodě s požadavky Pražského ústavu památkové péče. Další výběrové řízení z roku 1998 skončilo neúspěšně, Metaconsult odstoupil pro nedostatek peněz. Další výběrové řízení v roce 2004 rovněž nepřineslo výsledek.

Zájem o využití a postupné rekonstruování projevila Waldorfská škola J. A. Komenského, navrhováno bylo také pronajímat či prodat jednotlivé domky umělcům či řemeslníkům, kteří by si je na vlastní náklady postupně opravovali. Městská část však nabídky a návrhy odmítla a čekala na bohatého investora, jehož se nikdy nedočkala.

12. září 2000 kolem půl jedenácté došlo k požáru jednoho z domků, v půlmetrové vrstvě papírů a odpadku na podlaze zříceniny. Mělo jít už o osmý požár za poslední měsíce. Místní squatteři médiím sdělovali podezření, že požáry zakládá úmyslně někdo, kdo má zájem na likvidaci Buďánek – podle obyvatelů sousedního domu stálo 11. září odpoledne před dotčeným domem auto požární ochrany, což následující den vedení hasičského sboru vyloučilo. Jiné názory přičítaly požáry neopatrnosti místních bezdomovců, narkomanům, dětem nebo někomu, kdo chtěl bezdomovce vyhnat.

Začátkem roku 2001 měla městská část Praha 5 záměr čtyři domky zrekonstruovat (hostinec č. p. 145 a další domy č. p. 120, 132 a 136), místo dvou dalších postavit repliky a zbytek zbourat. Náklady na tuto renovaci Buďánek odhadovala v té době na 300 miliónů Kč, zbourání zbytku na 3 milióny Kč. Odbor památkové péče magistrátu později požadoval zachovat ještě obytný dům č. p. 135 a drobnou stavbu v severozápadním cípu. V dubnu 2002 byl pro stav ohrožující bezpečnost stavebním úřadem vydán demoliční výměr na domy č. p. 126, 133, 135, 144, 195 a 1329. Tyto domy byly zbourány, ostatní částečně zabezpečeny.

Městská část usilovala o zrušení statusu památkové zóny. Avšak protože jej udělil magistrát a od 1. ledna 2001 přešla zákonem pravomoc vyhlašování památkových zón na ministerstvo kultury, obě instituce tvrdily, že nejsou oprávněny jej zrušit.

V roce 2002 se ve snahách o obnovu angažovalo sdružení „Buďánka pro budoucnost“ (výkonný ředitel ThDr. Jiří Silný, předsedkyně Alena Mejstříková), které je chtělo přeměnit v centrum neziskových organizací, konferenční a kulturní středisko. Členy sdružení byly Ekumenická akademie, Centrum pro dopravu a energetiku, Hnutí DUHA / Přátelé Země ČR, Pravoslavná akademie Vilémov, Diakonie Českobratrské církve evangelické - Středisko ekonomicko-sociálních aktivit Most. Návrh byl městskou částí zamítnut pro nedostatečné finanční záruky.

Začátkem roku 2007 městská část jednala o komerčním projektu s firmou Geosan Alfa, která byla jediným účastníkem dalšího výběrového řízení. Prodala jí pozemky za 31 miliónů na základě jejího záměru postavit zde bytové domy. Národní památkový ústav se však v lednu 2007 postavil proti bourání Buďánek a požadoval přinejmenším zachování původní sítě cest. V médiích bylo zpochybňováno, zda je možno s tím plány firmy Geosan sladit. Do konce září 2007 má firma předložit nový projekt, který by byl v souladu s požadavky památkářů.

Podle informací Bořivoje Daňka z Odboru památkové páče pražského Magistrátu budou zachovány 3 původní budovy. V jedné z nich bude restaurace s památkami na původní kolonii. Ve zbylé části lokality bude postaveno asi 70 nových bytů, ale bude při tom zachován původní ráz oblasti. Tato podoba však ještě není konečná. V pořadu Z metropole to uvedla 3.března 2007 Česká televize.

[editovat] Souvislosti

V souvislosti s chátráním Buďánek a snahou o jejich záchranu bývají zmiňovány zejména staré Střešovice a trojské Rybáře. Každá z těchto lokalit je však považována za unikátní.

V roce 1993 vzniklo Osmileté gymnázium Buďánka zaměřené na mimořádně nadané děti. Sídlí v jiné části Prahy 5, na Žvahově v Hlubočepích, a na svém website nevysvětluje, zda jeho název souvisí s kolonií Buďánka.

[editovat] Externí odkazy

• Vyhláška č. 15/1991 Sb. HMP, o prohlášení části území hlavního města Prahy za památkové zóny a o určení podmínek jejich ochrany
• Buďánka pro budoucnost, projekt revitalizace z roku 2002
• Budoucnost pro Buďánka (econnect.cz, 20. 5. 2002)
• Buďánka v tisku (1996–2002)
• Buďánka: Rána z milosti, nebo nová šance? (Pražská pětka, časopis městské části Praha 5, 2/2007)
• Petr Zelený: Odešli už i bezdomovci (MF Dnes, 23. 2. 2007)

1. ↑ Historie dělnických osad Mladá fronta DNES, str. 08 Region Praha, (rak) 6. 1. 2001, viz přehled tisku
2. ↑ Václav Laufer: Buďánka obývá poslední šestice Večerník Praha, str. 3, 28. 5. 2001, viz přehled tisku
3. ↑ Lucie Fialová: Poslední pražská dělnická kolonie zřejmě zmizí Právo, 26. 5. 2001, str. 15, viz přehled tisku