Církev československá husitská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Církev československá husitská (do roku 1971 pouze Církev československá) je křesťanská církev, která byla vyhlášena 8. ledna 1920 a její působení je omezeno prakticky jen na Českou a Slovenskou republiku. Podle posledního sčítání lidu se k ní hlásí v ČR 99 103 věřících a v SR cca 6 000 věřících.

Církev československá husitská za zdroje své nauky označuje snahu o návrat k prvotní církvi, či k pravému jádru křesťanství. Tvrdí také, podobně jako Českobratrská církev evangelická, že je pokračovatelkou učení Mistra Jana Husa a husitství. Nauka církve vychází ze závěrů radikální části české katolické moderny vedené Karlem Farským a dalšími katolickými duchovními, kteří se na přelomu let 1919 a 1920 odštěpili od římskokatolické církve.

Obsah 1 Základní rysy 2 Organizační struktura 3 Historie 4 Patriarcha 5 Externí odkazy

[editovat] Základní rysy

1. Úcta k vědecké pravdě a a otevřenost vůči světu: Podle CČSH je poznávání konečné a jediné Pravdy pouze částečné. Pravdu chápe nejen jako princip poznání, ale jako odpovědný vztah k Bohu i k člověku. Co je pravdivé, je i dobré (charakter etický); co je pravdivé, je i krásné (charakter estetický). S tím souvisí kladný a porozumivý vztah ke světu vůbec. Věrné zvěstování evangelia současnému člověku znamená dějinnou tvořivou moc.
2. Apostolicita a reformační charakter: Obojí chápe duchovně. Apoštolskost církve je určena věrným uchováváním a předáváním ryzí biblické zvěsti a její aktualizaci oživující mocí Ducha svatého. Reformační charakter spočívá v neustálém pročišťování církevní tradice na základě biblické zvěsti pod normou Ducha Kristova.
3. Zpřítomnění jako liturgický princip: Sám živý Kristus, který se z Otcova příkazu a podle svých slibů v moci Ducha svatého spásně zpřítomňuje při svátostném jednání církve, si z ní činí své tělo na této Zemi.
4. Presbyterní zřízení s episkopálními prvky: Vychází z obecného kněžství Kristova lidu. Služby kněžství celé obecné církve Kristovy jsou přenášeny při svěcení kněžstva „na osoby způsobilé a osvědčené“, muže a od roku 1947 i ženy, aby byla zajišťována nezkrácenost a jednota tří Kristových úřadů (prorockého – učitelského, královského – pastýřského, kněžského – obětního). Služby jsou rozčleněny podle míry svěřené odpovědnosti na službu jáhenskou, kněžskou a biskupskou. Presbyterním zřízením se míní účast zvolených presbyterů (starších) na řízení církve.

Církev československá husitská se ve svém učení dává vést svědectvím a zvěstí Bible. Z církevní tradice přijímá to, co je s Písmem svatým ve shodě. Biblická orientace jí otevřela důležité poznání, že existuje jediná církev Kristova na celém světě, která je složena z křesťanů ve všech organizacích křesťanských církví.

Základem církevního života jsou pravidelné nedělní bohoslužby s liturgií dr. Karla Farského. Bohoslužba má dva vrcholy – zvěstování biblického poselství Božího slova a zpřítomnění Krista jako živého Pána církve a skrytého Pána dějin ve společenství při večeři Páně.

Církev vysluhuje sedm svátostí – křest, biřmování, večeři Páně, pokání, manželství, útěchu nemocných a svěcení kněžstva.

Církev zajišťuje shromáždění duchovní péče o děti, mládež a dospělé a koná pravidelné biblické hodiny. Duchovní a jeho spolupracovníci se starají také o osobní duchovní péči, a to zejména při návštěvách v rodinách, u nemocných, osamělých, pozůstalých a dalších zájemců o setkání s představiteli církve. Duchovního lze požádat o tzv. pastorační rozhovor anebo o soukromou zpověď. Duchovní je vázán zpovědním tajemstvím.

[editovat] Organizační struktura

CČH byla od počátku teoreticky působnostně omezena na území Československa, ovšem ve skutečnosti představovala významnou skupinu pouze v českých zemích, na Slovensku byl její vliv velmi malý a omezoval se prakticky pouze na Čechy tam žijící. Tomu odpovídá i dnešní organizace církve - působí v České republice, kde je rozdělena na 5 diecézí (pražskou, brněnskou, královéhradeckou, olomouckou a plzeňskou), a na Slovensku, jehož celé území pokrývá jediná diecéze (bratislavská).

[editovat] Historie

Církev československá husitská vznikla pod názvem církev československá odštěpením od římskokatolické církve o Vánocích 1919, kdy byla v řadě římskokatolických kostelů slavena po téměř 300 letech poprvé bohoslužba v českém jazyce. V atmosféře změněné politické situace, nepříliš nakloněné tradici českého katolicismu, pokusů o radikální reformu této tradice a snah o vytvoření církve ztotožňující se s rozvinutým českým nacionalismem, hledajícím své kořeny v husitismu a české reformaci, popř. ve slovenských obdobách těchto hodnot, byla církev československá vyhlášena 8. ledna 1920 v Praze radikálním křídlem modernistického reformního hnutí římskokatolického duchovenstva v čele s ThDr. Karlem Farským, který byl později zvolen jejím prvním patriarchou.

V období svého největšího rozmachu se k ní hlásilo přes milión obyvatel Československa.

Za Protektorátu byla přejmenována na Církev českomoravskou, po roce 1945 se vrátila ke svému původnímu názvu.

V církvi začal později postupný odklon od radikálních pozic k postojům blízkým protestantismu. Roku 1971 se církev přejmenovala na Církev československou husitskou a roku 1994 podepsala Leuenberskou konkordii.

Na počátku 21. století otřásly církví dva skandály - nejprve spor mezi patriarchou Schwarzem a ostatními biskupy, kdy se čelní osobnosti církve vzájemně obviňovali z neprůhledného hospodaření, zpronevěr a selhání v osobním životě, což vyústilo ve vynucenou rezignaci patriarchy, a posléze skandál ohledně pražského biskupa Karla Bicana, který, ač ženatý, požadoval sex po mladém muži, kterému pomohl z vězení a který byl na něm existenčně závislý. Skandál podtrhl fakt, že biskup o celé záležitosti lhal a že jej diecézní shromáždění podrželo ve funkci i přes skandál a proti přání Ústřední rady a patriarchy.

[editovat] Patriarcha

Patriarcha je nejvyšším představitelem Církve československé husitské. V této funkci se vystřídali:

• Karel Farský
• Gustav Adolf Procházka
• František Kovář
• Miroslav Novák
• Vratislav Štěpánek
• Josef Špak
• Jan Schwarz
• Tomáš Butta

VII. patriarchou byl dne 23. září 2006 zvolen ThDr. Tomáš Butta na zvláštním volebním sněmu. Byl zvolen 375 hlasy z 559 odevzdaných. Slavnostní uvedení do úřadu patriarchy se konalo 28. září 2006 v pražském chrámu Sv. Mikuláše.

[editovat] Externí odkazy

• Oficiální web