Nacionalismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nacionalismus je ideologie zrozená v 19. století. Vychází z patriotismu, je založen na pojmech národ, etnikum a etnická příslušnost a národní identita. Nacionalismus vznikl jako vědomí příslušnosti k jednomu národu (většinou zejména vymezením se vůči národu jinému). Později se stal nedílnou součástí politického i společenského diskursu, politických doktrín i argumentací.
Nacionalismus je kolektivní vědomí soudržnosti k jednomu národu, etniku či území, jež je motivováno snahou o dosažení autonomie či úspěšnou expanci na jiná území (viz níže). Ve svém vývoji i v současné době se vyskytoval a vyskytuje mj. v řadě umírněných i extrémních, agresivních projevů.
Definovat nacionalismus je velmi komplikovaný úkol, neboť v dějinách prošel řadou podob, a proto je vždy vhodné přesně označit v souvislosti s jakým regionem a jakým obdobím o nacionalismu hovoříme. Stejně tak na vědecké úrovni (zejména ve společenských vědách) byla a je vedena řada diskusí o postatě a definici nacionalismu. Mnoho vědců zabývajících se sociologií, politologií či historií přišli se svými vlastními koncepty nacionalismu, které se často radikálně liší. Proto vždy vzájemné komunikaci na odborné úrovni prospěje, když jsou uváděny výchozí koncepce pro jednotlivá tvrzení.
Obsah |
[editovat] Podrobnější charakteristika
| Politické ideologie Součást řady Politika
|
|---|
| Anarchismus |
| Environmentalismus |
| Fašismus |
| Feminismus |
| Islamismus |
| Komunismus |
| Komunitarismus |
| Konzervatismus |
| Křesťanská demokracie |
| Liberalismus |
| Libertarianismus |
| Nacionalismus |
| Nacismus |
| Sionismus |
| Socialismus |
| Sociální demokracie |
|
Strany podle ideologie
|
Nacionalismus je kolektivní ideologie, tzn. že jej nelze slučovat pouze s jednotlivci, ale se skupinami.
Nacionalismus definuje národy na základě různých kritérií, podle nichž se rozlišují skupiny, které rysy národa vykazují a které ne, a jak se jednotlivé národy od sebe liší. Tato kritéria byla často značně oportunistická a zneužívaná. Mezi nejčastější charakteristiky národa patří společný jazyk, kultura, dějiny a území, které jeho členové trvale obývají, a někdy také náboženství (Severní Irsko, bývalá Jugoslávie…). Tato charakteristika vznikla v Evropě v 19. století, a proto je nejvhodně aplikovatelná právě na evropské národy.
Nacionalisté pohlíží na vývoj a rozvoj svého státu prizmatem své ideologie. Často (zejména ve svých extrémních projevech) upřednostňují zájmy svého národa před celkovým rozvojem širšího společenství států (typický byl tento stav 19. století v době kolonialismu.
Nacionalismus měl výrazný vliv na evropské a světové dějiny od 19. století. Dříve je velmi obtížné o nacionalismu hovořit (řada odborníků dokonce odmítá použít tento termín pro období před francouzskou revolucí, neboť i slovo národ měl značné odlišný obsah než dnes). Kritici tohoto názoru namítají, že již nacionalismus je daleko staršího data, což například v českých podmínkách dokládá Dalimilova kronika. Nacionalismus přispěl k formování národního uvědomění a snahy o národní nezávislost u nesamostatných etnik (Češi, Poláci, Italové, Němci, Baskové a jiné evropské národy, mimo Evropu např. Indové a Brazilci). U již existujících národů, obývajících autonomní území (Francouzi, Britové, Japonci, Američané - USA) posiloval vnitří politické a ekonomické úsilí uvnitř jednotlivých států v zájmu hospodářsky přestihnout ostatní soupeřící státy (koloniální expanze, rozvoj průmyslu, vědy a dopravy).
Specifický je židovský nacionalismus, jenž se ve své politické rovině projevuje tzv. sionismem. Jeho významná složka spočívá na židovském náboženství a představě „vyvoleného národa“.
Později byly některé aspekty nacionalismu zneužity k formování a obhajobě řady totalitních či diktátorských ideologií a doktrín (nacismus, perónismus, frankismus).
Nacionalismus dal vzniknout řadě (často evidentně falešných) národních mýtů, které měly či mají podpořit národní soudržnost či národní uvědomění uvnitř skupiny.
[editovat] Nacionalismus dle Ernesta Gellnera
Nacionalismus je ústředním tématem díla česko-britského antropologa Ernesta Gellnera .
Gellner odmítá všeobecně rozšířené pojetí, že nacionalismus je projevem probouzení se spících národů. Národnost není součástí lidské přirozenosti, národnost byla zkonstruována až jako požadavek nacionalismu.
Základní myšlenka Gellnerova pojetí nacionalismu bývá vyjadřována heslem: Nacionalismus vytváří národ, a ne naopak.
[editovat] Vznik nacionalismu dle E. Gellnera
Vznik nacionalismu Gellner spojuje s průmyslovou epochou - poslední ze tří etap vývoje lidstva. Podle Gellnera je moderní svět průmyslu nejen prostředím, kde se nacionalismus mohl objevit a prosadit, tedy předpokladem jeho vzniku, ale také naopak nacionalismus je nutným projevem a požadavkem moderní doby.
Klíčovými rysy průmyslové éry a nacionalismu jsou dle Gellnera stejnorodost, gramotnost a anonymita.
Nacionalismus je speciálním typem patriotismu uskutečňovaným v kulturně homogenních jednotkách. Tyto jednotky musí být dostatečně velké, aby mohly mít naději na udržování vzdělávací soustavy. Další podmínkou vzniku nacionalismu je totiž vysoká vzdělaná kultura (tj. kultura opírající se o písmo), která ke své existenci potřebuje právě vzdělávací soustavu. Třetí podmínkou nacionalismu je anonymita obyvatelstva. Pro jednotlivce není již stěžejní členství v podskupině (komunita, církev, široká rodina, obec, cech), ale je přímo jednokou „národa“.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Zdroje
Ernest GELLNER : Nations and nationalism, 1983 (česky Národy a nacionalismus. Praha: Hříbal, 1993)
