Centrální mocnosti
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Centrální mocnosti (resp. Ústřední mocnosti) nebo též Trojspolek (původně Dvojspolek) je pojem označující od konce 19. stol. do první světové války (včetně) významné státy střední Evropy a Středomoří, které se díky historickému vývoji a poloze nedostaly včas k založení a získání kolonií a musely se bez nich buď obejít, nebo se spokojit se „zbytky“. Tyto státy z podstatné části nesou vinu na vypuknutí první světové války, v níž bojovaly vesměs na stejné straně. Jejich protivníkem bylo uskupení, které se nazývalo Dohoda.
Do této skupiny se zahrnovaly tyto země: Německé císařství, Rakousko-Uhersko, Turecko (které se přidalo v roce 1914) a Bulharsko (1915). Někdy k nim bývá připočítána i Itálie, která však nakonec bojovala na straně Dohody (což naznačovalo její chování ještě před válkou např. smlouvy s Francií), když u ní nakonec převážilo s rozsáhlými územními požadavky spojené přirozené nepřátelství vůči Rakousko-Uhersku a větší výhody jí poskytovalo spojenectví s Dohodou (Trojdohodou).
Termíny Dvojspolek a Trojspolek označujou spíš smluvně zakotvené spojenectví Rakousko-Uherska a Německa (Dvojspolek) (smlouva podepsaná 7. října 1879 k nimž se později (20. května 1882) přidala i Itálie, čímž vznikl Trojspolek (šlo ovšem o podepsání nové smlouvy, „dvojspolková“ smlouva přitom zůstala nadále v platnosti).
