Německé císařství
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Německé císařství bylo vyhlášeno 18. ledna 1871 v zrcadlovém sále ve Versailles. Prvním císařem se stal Vilém I. a říšským kancléřem Otto von Bismarck. Vilém I. panoval do roku 1888 kdy nastoupil na německý trůn jeho syn Fridrich III. který také zemřel v roce 1888 a na trůn nastoupil Vilém II. který vládl do roku 1918 a byl posledním císařem a zárověn posledním pruským králem. Základem nově vzniklého císařství bylo Prusko a Německý spolek. Císařství trvalo až do konce první světové války roku 1918.
[editovat] Vznik císařství
O německém císařství se říká, že vzniklo "krví a železem". Toto rčení napovídá, že vzniklo díky válkám, které vedlo Prusko se svými soudsedy pod vedením Otto von Bismarcka. Ve Prusko-dánské válce (1864) získalo Prusko Šlesvicko-Holštýnsko (Schleswig-Holstein). Poté následovala válka o vliv v německy mluvících zemích. Tuto Prusko-Rakouskou válku (1866) vyhrálo opět Prusko, přičemž rozodující bitvu svedlo s rakouskou armádou u Hradce Králové, kde byla rakouská armáda rozdrcena. Důsledkem byl vznik tzv. Severoněmeckého spolku, kterému šéfovalo Prusko. Prusku ovšem překážel ještě jeden soupeř - Francie. Ovšem aby nevypadal Bismarck jako agresor, rozhodl se ke lsti. Zařídil, aby se francouzskému císaři Napoleonovi IIi. dostala tzv. Emžská depeše, která ho měla vlákat do války. Napoleon III. na tento trik skočil a vyhlásil prusku válku. V roce 1870 vypukla Prusko-francouzská válka, jejíž rozhodující bitva proběhla u francouzského Sedanu. Francie byla poražena a následky pro ní byly velmi nepříjemné. Kromě finančních reparací, odstoupení Napoleona III. a odevzdání Alsaska-Lotrinska Prusku museli Francouzi přetrpět ponížení v podobě vyhlášení Německého císařství, které proběhlo přímo v Paříži. Kancléřem sjednoceného Německa se stal Bismarck. Pro Francii byla tato porážka a její následky natolik ponižující, že to byl jeden z důvodů pro rozpoutání první světové války.
[editovat] Politika Německého císařství
Vnitřní politika: Německé císařství bylo konstituční monarchie v čele s císařem, jehož oficiálním jazykem byl němčina. Stát byl díky svému válečnému vzniku militaristický stát, kde byla služba v armádě považována za čest. Hlavní náplní vnitřní politiky byl takzvaný Kulturkampf (boj protestantských elit proti katolické církvi), germanizace neněmeckých obyvatel (Poláci, Francouzi) a zárodky sociálního státu ve snaze předejít sociálním nepokojům.
Zahraniční politika: V zahraniční politice se snažilo Německo o kolonizaci zámořských území, ovšem díky pozdnímu vzniku toho na něj mnoho nezbylo (Namibie, Tanzánie, Kamerun, Togo) a většinu území si již rozebrala Velká Británie spolu s Francií. S těmito zeměmi Německo soutěžilo nejen ekonomicky (Německo, Velká Británie, Francie a USA byly největší světové mocnosti), ale i vojensky. Německo si vybudovalo největší a nejlepší armádu na světě a spojilo se s Rakouskem-Uherskem, Osmanskou řísí a Bulharskem ve vojenské alianci - Trojspolku.
[editovat] První světová válka a zánik císařství
V důsledku napjatých vztahů mezi Trojspolkem a Trojdohodou (VB, Francie, Rusko) se všeobecně čekalo na záminku, díky které by mohla být rozputána válka o vedoucí postavení v Evropě. Záminka se naskytla 28.6. 1914, kdy byl v Sarajevu zabit rakouský následník trůnu. Díky tomuto atentátu vznikla první světová válka. Přes značný postup byly německé armády zadrženy Francouzi na řece Marně. Německo bylo nuceno bojovat na 2 frontách (západ: Francie, VB - východ: Rusko). Díky námořní blokádě začalo Německo už od roku 1915 hladovět. Rusko sice v roce 1917 odstoupilo, ovšem díky vstupu USA do války v témže roce bylo jasné, že Německo nemůže vyhrát. V listopadu se úplně vyčerpané Německo vzdalo. Díky revoluci v Berlíně prchl císař Vilém II. do Holandska, což byl konec císařství.
