Coriolisova síla
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Coriolisova síla je setrvačná síla, působící na tělesa, pohybující se v rotující neinerciální vztažné soustavě tak, že se mění jejich vzdálenost od osy otáčení. Coriolisova síla má směr kolmý ke spojnici těleso - osa otáčení a způsobuje stáčení trajektorie tělesa proti směru otáčení soustavy. Je pojmenována po Gustavu Gaspardu de Coriolisovi, který se silami v rotujících soustavách zabýval.
Výpočet: 
kde Fc je Coriolisova síla, m je hmotnost tělesa, v je rychlost tělesa v neinerciální vztažné soustavě, ω je vektor úhlové rychlosti otáčení soustavy a × označuje vektorový součin. Velikost Coriolisovy síly spočteme jako
kde θ je úhel sevřený mezi vektorem úhlové rychlosti a vektorem rychlosti.
Významné a jasně viditelné jsou projevy Coriolisovy síly v meteorologii. Povrch rotující Země tvoří rotující vztažnou soustavu a jakákoliv hmota, pohybující se ve směru poledníků, je na severní polokouli odkloňována doprava, na jižní polokouli pak doleva.
Na severní polokouli se proto otáčejí tlakové níže vždy doleva a tlakové výše doprava, na jižní přesně opačně.
Řeky tekoucí ze severu na jih vymílají více východní břeh, řeky tekoucí z jihu na sever pak břeh západní. V důsledku toho řeky v měkkém podloží vytvářejí meandry. Zjevné je to při pohledu na tvar sibiřských řek.
Působení Coriolisovy síly lze názorně snadno doložit pomocí Foucaultova kyvadla.
Často se je jako důsledek Coriolisovy síly uvádí různé roztočení víru při vypouštění vany podle toho, zda se nalézáme na severní nebo jižní polokouli Země. Tento jev je ale měřitelný pouze v laboratorních podmínkách, v praxi ovlivňují jiné vlivy směr víru mnohem silněji.
[editovat] Podívejte se také na
