Déjà vu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, alespoň náhradou této výzvy za konkrétnější. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Déjà vu je francouzský výraz znamenající „už viděno“ (také nazývaný paramnesia), označuje jev, kdy dochází k pocitu dříve prožitého, viděného nebo slyšeného. Termín byl vytvořen francouzkým psychologem Émilem Boiracem v jeho knize L'Avenir des sciences psychiques (Budoucnost psychologických věd), která rozšiřovala jeho esej napsanou během jeho působení na chicagské univerzitě. Prožitek déjà vu je obvykle doprovázen pocitem důvěrné známosti, ale také zvláštnosti, tajemna a neobvyklosti. „Předchozí“ zkušenost je často přikládána předchozímu snu, ale mnohdy je přítomen pocit, že tato zkušenost byla jistě prožita v minulosti. Jev byl využit například v populárním sci-fi filmu Matrix jako projev chyby programu, takže se moderním synonymem francouzského výrazu stala také „chyba v Matrixu“.
Zkušenost déjà vu se zdá býti dosti běžná, jelikož průzkumy uvádějí, že více než 70 % populace uvádí prožitek déjà vu alespoň jednou. Odkazy na zkušenost s déjà vu lze nalézt také v literatuře v minulosti, což značí, že nejde o nový fenomén.
Psychologové jev druhého nebo opakovaného, již známého, prožitku vysvětlují určitou podobností současnosti se vzpomínkou nebo krátkodobým výpadkem pozornosti a jakýmsi zapomenutím toho, co jsme nesoustředěně pozorovali. Jev je s oblibou využíván v literatuře jako určitá předzvěst, varování před nebezpečím, upozornění na věštecké sny a podobně. Lidé z okolí psychotroniků popisují tuto schopnost jako určitý minimální náhled do budoucnosti. Ve vypjatých životních obdobích jsou lidé schopni různých průniků do parapsychologie a pod. a projev viděného, slyšeného a již zažitého je někdy jedním z průvodních jevů v těchto stavech.
Existuje několik teorií, které popisují vznik tohoto pocitu. Jedna z nich nachází příčinu v časovém sladění mezi levou a pravou hemisférou našeho mozku. Každá vnímá a zaznamenává informace a události nezávisle na té sousední. Neustálá komunikace mezi oběma stranami pak vyvolává iluzi jejich jednoty. Pokud však dojde ke krátkému zpoždění přenosu z „nedominantní“ (obvykle pravé) do „dominantní“ (obvykle levé) hemisféry, obdrží dominantní strana mozku stejnou informaci dvakrát – jednou přímo a jednou s určitým zpožděním. Mozek pak v momentě, kdy „dorazí“ druhý obraz, zjistí, že „tam už byl“. Nedokáže totiž rozlišit, jestli ta „první“ informace přišla před půl sekundou nebo před rokem a tím vyvolá dojem, že danou scénu jsme již jednou prožili.
