Děpolt III.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Děpolt III. (1170-80 – 1223) z rodu Děpolticů (Přemyslovců) zdědil východočeský úděl po otci.
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
Děpolt byl ženatý s Adélou, dcerou slezského knížete Boleslava Vysokého, se kterou měl pět synů. Adélinin bratr Jindřich I. Bradatý a s ním i Děpolt III. udržovali styky s míšeňskými Wettiny a Štaufy. Přemysl Otakar I. se rozváděl s Adlétou z rodu Wettinů, když opustil stranu Filipa Švábského (Štaufského) v jeho zápase o německý trůn a kterého podporovali Wettinové, a roku 1202 Děpolta zřejmě vyhnal ze země. V dubnu 1203 Filip Švábský na žádost Wettina Dětricha udělil Čechy v léno Děpoltovi, jednalo se ale jen o formalitu. Roku 1204 Přemysl Otakar I. dal opět přednost Filipu Švábskému a Děpolt se mohl vrátit. Propůjčení Plzeňska bratřím Děpoltovi a Soběslavovi se objevilo na listině z roku 1213 a u listiny se zachoval na pečeti znak připisovaný Děpolticům.
Děpolt jinak neměl s Přemyslem příliš dobré vztahy: byl příznivcem jeho prvorozence Vratislava. V roce 1216, když bylo uznáno nástupnictví Václava I., Děpolt obsadil neznámý královský hrad a raboval královský a biskupský majetek.
Roku 1222 zemřel moravský markrabě Vladislav Jindřich a Děpolta jako dalšího markraběte uvádějí polské prameny. Nedlouho poté příšel Děpolt o Plzeňsko. Podle Dalimila zemřel někdy v roce 1223 při obraně Kouřimi. Děpoltova rodina se uchýlila na dvůr Jindřicha I. Bradatého a svůj vliv už jeho potomci nezískali: Ota (Děpolt IV.) Magdeburský (1191 - 1226), probošt v Magdeburku, se snažil naklonil si císaře Fridricha II. Bořivoj získal roku 1234 hrad Śrem, ale zemřel při jeho obraně o rok později. Soběslav, správce hradu Lubuš, zemřel před rokem 1247. Boleslav zemřel v slezském vojsku v bitvě u Lehnice (9.4.1241).
