Dominantní septakord
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dominantní septakord je pojem z oboru hudební teorie označující nejčastěji používaný typ čtyřzvuku (v evropské hudbě).
Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě velkou tercii, čistou kvitnu a malou septimu. Z hlediska terciového systému je dominantní septakord rozšířením durového kvintakordu.
Obsah |
[editovat] Značení
Dominantní septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu, který je doplněn o horní index 7 (ten se obecně používá ke značení malé septimy):
od základního tónu c
od základního tónu fis
od základního tónu es
[editovat] Složení
Následující tabulka obsahuje složení dominantního septakordu od jednotlivých základních tónů:
| Značka akordu | Základní tón | Velká tercie | Čistá kvinta | Malá septima |
|---|---|---|---|---|
|
c | e | g | b |
 |
g | h | d | f |
 |
d | fis | a | c |
 |
a | cis | e | g |
 |
e | gis | h | d |
 |
h | dis | fis | a |
|
fis | ais | cis | e |
 |
cis | eis (=f) | gis | h |
 |
as | c | es | ges |
|
es | g | b | des |
 |
b | d | f | as |
 |
f | a | c | es |
[editovat] Význam
Jak napovídá již název akordu, je nejčastějším použitím dominantního septakordu funkce dominanty. Lze jej jako dominantu použít v durové i mollové (pro harmonickou a melodickou mollovou stupnici) tónině. Jedná se po durovém kvintakordu a mollovém kvintakordu o třetí nejčastěji používaný akord a to jak v lidové hudbě, populární hudbě a country, tak v klasické vážné hudbě.
Kromě toho je dominantní septakord „kostrou“ církevního mixolydického modu.
