Velký septakord
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Velký septakord (nebo také přesněji velký durový septakord) je pojem z oboru hudební teorie označující poměrně často používaný typ čtyřzvuku (v evropské hudbě).
Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě velkou tercii, čistou kvitnu a velkou septimu. Z hlediska terciového systému je velký septakord rozšířením durového kvintakordu.
Obsah |
[editovat] Značení
Velký septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu, který je doplněn o horní index 7maj (ten se obecně používá ke značení velké septimy):
od základního tónu c
od základního tónu fis
od základního tónu es
Existují také některá alternativní značení, nejčastěji:
[editovat] Složení
Následující tabulka obsahuje složení velkého septakordu od jednotlivých základních tónů:
| Značka akordu | Základní tón | Velká tercie | Čistá kvinta | Velká septima |
|---|---|---|---|---|
|
c | e | g | h |
 |
g | h | d | fis |
 |
d | fis | a | cis |
 |
a | cis | e | gis |
 |
e | gis | h | dis |
 |
h | dis | fis | ais |
|
fis | ais | cis | eis (=f) |
 |
cis | eis (=f) | gis | his (=c) |
 |
as | c | es | g |
|
es | g | b | d |
 |
b | d | f | a |
 |
f | a | c | e |
[editovat] Význam
Velký septakord lze použít v durových skladbách ve funkci tóniky nebo subdominanty, protože obsahuje velkou tercii a velkou septimu - intervaly charakteristické pro jónský modus a lydický modus. Protože obsahuje velice výrazný půltónový interval mezi velkou septimou a základním tónem přeloženým o oktávu výš, nevyskytuje se téměř vůbec v lidové evropské hudbě. O to častější je jeho použití v jazzu.
