Emil Artur Longen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Artur Pitterman, (29. července 1885 Pardubice – 24. dubna 1936 Benešov) byl český dramatik, režisér, herec, scenárista, spisovatel a malíř.

Obsah

1 Longen malíř
2 Longen kabaretiér a divadelník
3 Longen filmař
4 Osobní život
5 Dílo
- 5.1 Biografické romány
- 5.2 Filmografie
6 Malby
7 Reference

[editovat] Longen malíř

Emil Artur Pittermann vystudoval gymnázium v Benešově, od roku 1904 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Z akademie byl vyloučen v roce 1908 za kázeňské přestupky. Pitterman byl všestranně nadaný, ale často neukázněný, díky tomu se o něm šířily fámy a legendy.

Již za studií (1907) se podílel na vytvoření malířské skupiny Osma, jejímiž členy byli např. Emil Filla a Bohumil Kubišta. Jako malíř inklinoval zprvu k postimpresionismu a expresionismu, později byl ovlivněn kubismem a sociálními motivy. Kromě obrazů tvořil kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů.

[editovat] Longen kabaretiér a divadelník

Současně ho okouzlilo prostředí divadla a kabaretu. Od roku 1909 už pod pseudonymem Longen spolupracoval s Eduardem Bassem. V následujících dvaceti letech se z Pittermanna stala výrazná osobnost pražských kabaretů, působil v Červené sedmě, Lucerně, Montmartru, Na poříčí a Rokoku. V roce 1920 založil v Praze kabaret BUM a Revoluční scénu. V Revoluční scéně poprvé dramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka a Karlem Nollem v hlavní roli, a Kischovu povídku Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde ústřední roli hrála Longenova žena Xena.

Nějaký čas působil také v zahraničí; v Paříži, Lublani a Berlíně, kde měl vlastní scénu Wilde Bühne (1922). Přes Brno se vrátil do Prahy, kde r. 1925 založil spolu s režisérem Vladimírem Gamzou soubor SEČESTEAL ("Spojené ensembly Českého studia E. A. Longen"), který se však dlouho při životě neudržel.

Poté Longen přišel do Divadla Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg a herec, psal pro ně i úspěšné komedie, některé byly i zfilmovány a dodnes patří u publika k těm nejoblíbenějším. Byly to např. hry C. a k. polní maršálek, Kasta pro sebe, V tlamě velryby a Už mě vezou. Longen měl na uměleckou dráhu Buriana rozhodující vliv.

[editovat] Longen filmař

Longen se zapsal do počátků české kinematografie, když byl r. 1911 spoluautorem a ústřední postavou grotesek o pražském švihákovi Rudim; poslední ze série, Rudi sportsman režíroval samostatně. V němém filmu se pak objevil už jen v roli kouzelníka v kriminálním filmu Okouzlené světlo z r. 1921 po boku Karla Lamače a Anny Ondrákové. Počátkem třicátých let si pak zahrál ještě ve dvou zvukových dramatech, významná byla především jeho role špiona Redla ve filmu Aféra plukovníka Redla.

O to významnější byly jeho náměty, především přepisy jeho divadelních komedií: C. a k. polní maršálek, Anton Špelec ostrostřelec, Nezlobte dědečka a Pobočník Jeho Výsosti. Dosud se promítají i filmy Hrdinný kapitán Korkorán, On a jeho sestra, Matka Kráčmerka a Jedenácté přikázání.

Longen publikoval i fejetony a články z oblasti divadelnictví převážně v Českém slovu a Národních listech. Proslavil se i jako spisovatel, jako první označil Vlastu Buriana králem komiků (již 1927), když napsal stejnojmennou biografii. O Jaroslavu Haškovi napsal knihu Jaroslav Hašek (1928) a o své předčasně zesnulé ženě román Herečka (1929).

[editovat] Osobní život

V roce 1910 se oženil s herečkou Polyxenou Markovou (1891–1928). Xena Longenová pak manžela provázela v kabaretech i divadlech po celý život, než se rozhodla v květnu 1928 dobrovolně odejít ze života skokem z okna. Na silvestra téhož roku se Longen podruhé oženil s Marií Uhlířovou, s níž měl dcery Marii a Jiřinu. Longen byl od mládí bohém a hýřil. Každý den pobýval v hospodě, kde se opil a dělával dluhy. Právě dluhům je připisována jeho umělecká činorodost. Zemřel 26. dubna 1936 na perforaci žaludečního vředu v benešovské nemocnici, kam byl převezen z letního bytu v Poříčí nad Sázavou.

[editovat] Dílo

[editovat] Biografické romány

Král komiků
Jaroslav Hašek
Herečka

[editovat] Filmografie

[editovat] Herecké role

- němé filmy

Rudi na křtinách, 1911 - Rudi
Rudi na záletech, 1911 - záletník Rudi
Rudi se žení, 1911 - Rudi
Rudi sportsman,1911 - sportovec Rudi
Otrávené světlo, 1921 - iluzionista Durk

- zvukové filmy

Aféra plukovníka Redla, 1931 - Alfred Redl, plukovník rakouského generálního štábu
Třetí rota, 1931 - praporčík Benda

[editovat] Režie

Rudi na křtinách, 1911 (s Antonínem Pechem)
Rudi na záletech, 1911 (s Antonínem Pechem)
Rudi se žení, 1911 (s Antonínem Pechem)
Rudi sportsman, 1911
Miláček pluku, 1931
Skalní ševci, 1931

[editovat] Scénáře

Miláček pluku, 1931
Poslední bohém, 1931
Skalní ševci, 1931
Jsem děvče s čertem v těle, 1933
Matka Kráčmerka, 1934
Nezlobte dědečka, 1934
Pokušení paní Antonie, 1934
Zlatá Kateřina, 1934
Jedenácté přikázání, 1935
Jedna z milionu, 1935
První políbení, 1935
Studentská máma, 1935
Naše IX., 1936

[editovat] Náměty k filmům

Rudi na křtinách, 1911 (s Antonínem Pechem)
Rudi na záletech, 1911 (s Antonínem Pechem)
Rudi se žení, 1911 (s Antonínem Pechem)
Rudi sportsman, 1911
C. a k. polní maršálek, 1930 - divadelní hra
C. a k. polní maršálek, německá verze (Der Falsche Feldmarschall), 1930 - divadelní hra
Aféra plukovníka Redla, 1931 - divadelní hra Vyzvědačská aféra obrsta generálního štábu Redla
Aféra plukovníka Redla, německá verze (Der Fall des Generalstabs-Oberst Redl), 1931 - divadelní hra Vyzvědačská aféra obrsta generálního štábu Redla
C. a k. polní maršálek, francouzská verze (Monsieur le Maréchal), 1931 - divadelní hra
Miláček pluku, 1931
Poslední bohém, 1931
Skalní ševci, 1931
Anton Špelec, ostrostřelec, 1932 - divadelní hra Už mě vezou
Pobočník Jeho Výsosti, 1933 - divadelní hra Kasta pro sebe
Pobočník Jeho Výsosti, německá verze (Der Adjutant seiner Hoheit), 1933 - divadelní hra Kasta pro sebe
Hrdinný kapitán Korkorán, 1934
Nezlobte dědečka, 1934 - divadelní hra V tlamě velryby
Pokušení paní Antonie, 1934
Jedna z milionu, 1935
Studentská máma, 1935