Jaroslav Hašek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jaroslav Hašek

Socha Jaroslava Haška od Karla Nepraše a Karolíny Neprašové.

Jaroslav Hašek (30. dubna 1883 Praha – 3. ledna 1923 Lipnice nad Sázavou) byl český spisovatel, publicista a novinář.

Vyučil se drogistou, absolvoval gymnázium a poté nastoupil na obchodní akademii, kterou nedokončil. Stal se zaměstnancem banky Slavia. V této době se seznámil s českými anarchisty a postupně se dostal do jejich čela.

Začal vést bohémský a tulácký život (prošel pěšky mj. Slovensko, Halič, Uhry).

V této době se začal živit pouze literaturou a novinařinou a také začal mít problémy s alkoholem, které se postupem času zvětšovaly. Seznámil se s Jarmilou Mayerovou, se kterou se později oženil.

V roce 1907 byl krátce vězněn za svoji anarchistickou činnost.

Roku 1908 redigoval Ženský obzor, od 1910 Svět zvířat (satiristický časopis), od 1911 přispíval do Českého slova, dále pak přispíval do: Čechoslovanu, Pochodně, Humoristických listů.

V roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry, a vystupoval jako její kandidát. V tomto období byl spolu s F. Langrem, E. A. Longenem, E. E. Kischem a dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde byl i hlavním účinkujícím.

V roce 1915 dobrovolně narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odešel na haličskou frontu. O úmyslu narukovat téměř nikomu neřekl, proto byl nějakou dobu hledaný. V září 1915 se nechal zajmout a roku 1916 vstoupil do československých legií, publikoval v časopise Čechoslovan.

Přes Jugoslávii se dostal do Ruska, kde roku 1918 v Moskvě vstoupil do české sociálně demokratické strany (bolševiků). V roce 1918 vstoupil do Rudé armády, byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci aj. Co vedlo Haška k opuštění myšlenky anarchismu a přijetí socialistických myšlenek, nikde neobjasnil, na základě jeho díla lze říci, že k anarchii měl rozhodně blíže. V Rusku se znovu oženil (po návratu do Čech nebyl souzen za mnohoženství jen díky tomu, že v Rusku nebyl zrovna pořádek a neuznávaly se vzájemně různé smlouvy).

V prosinci 1920 se vrátil do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Mnoho historek z této doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj.

V roce 2005 byl Jaroslavu Haškovi na pražském Žižkově odhalen jezdecký pomník od Karla Nepraše.

[editovat] Dílo

Zpočátku psal především cestopisné povídky, črty a humoresky (mnohé byly zfilmovány), které publikoval časopisecky.

Základem jeho próz byly jeho skutečné zážitky, to vnáší do znalostí o jeho životě zmatek, protože není vždy jasné co je pravda a co je pouze básnická nadsázka. Hašek nenáviděl přetvářku, sentimentalitu, usedlost, ironicky reagoval na sociální verše. Dalším typickým znakem jeho tvorby je odpor k mravním a literárním konvencím.

Májové výkřiky (1903), sbírka básní,
Galerie karikatur (1909),
Trampoty pana Tenkráta (1912),
Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (1912),
Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova (1913),
Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915),
Dobrý voják Švejk v zajetí (vydáno 1917 ve Slovanském nakladatelství v Kyjevě),
Dva tucty povídek (1920),
Tři muži se žralokem a jiné poučné historky (1921),
Pepíček Nový a jiné povídky (1921),
Velitelem města Bugulmy (1921),
Mírová konference a jiné humoresky (1922),
Dobrý voják Švejk před válkou a jiné podivné historky (1922),
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921-1923), čtyřdílný humoristický román přeložený do 54 jazyků, několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný, nejvýznamnější Haškovo dílo mnoha lidmi spojované s kongeniálními ilustracemi Josefa Lady.

Kabaretní scény a hry:

Větrný mlynář a jeho dcera (knižně 1976)

Posmrtně – většina těchto děl je sebrána z jeho rané časopické tvorby, mnohá díla byla zfimována:

Paměti úctyhodné rodiny a jiné příběhy (1925),
Šťastný domov a jiné humoresky (1925),
Za války i za sovětů v Rusku (1925),
Zpověď starého mládence (1925),
Všivá historie a jiné humoresky (1926),
Podivuhodné dobrodružství kocoura Markuse a jiné humoresky (1927),
Smějeme se s Jaroslavem Haškem (1946, dva díly),
Škola humoru (1949),
Malá zoologická zahrada (1950),
Veselé povídky (1953), obshaují také Historky z ražické bašty,
Aféra s křečkem a jiné povídky (1954),
Črty, povídky a humoresky z cest (1955),
Fialový hrom (1958),
Loupežný vrah před soudem (1958),
Terciánská vzpoura a jiné povídky (1960),
Dědictví po panu Šafránkovi (1961),
Zrádce národa v Chotěboři (1962),
Politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona (napsáno 1911, knižně vydáno 1963), tuto stranu Hašek opravdu spolu se svými kumpány založil. Založili ji v hospodě, pak ji zaregistrovali a dokonce Hašek někde v Praze kandidoval na starostu. Celé založení této strany a její pozdější popsání byla parodie na tehdejší politický život.
Dekameron humoru a satiry (1968),
Moje zpověď (1968),
Zábavný a poučný koutek Jaroslava Haška (1973),
Oslí historie aneb Vojenské články do čítanek, (1982),
Svět zvířat, (1982),
Švejk před Švejkem (neznámé osudy dobrého vojáka Švejka) (1983),
Tajemství mého pobytu v Rusku (1985),
Povídky (1988, dva svazky),
V polepšovně a jiné povídky (1997),
Když bolševici zrušili Vánoce (2005), neznámé, utajené a pravděpodobné texty,
Nešťastný policejní ředitel (2006), neznámé a nově nalezené texty.