F-104 Starfighter
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
F-104 Starfighter | |
---|---|
![]() |
|
F-104 amerického letectva | |
Typ: | Stíhací bitevní letoun |
Výrobce: | Lockheed Corporation |
Konstruktér: | Clarence Johnson |
První let: | 4. března 1954 |
Zaveden: | 20. února 1958 |
Vyřazen: | 1975 USA 2004 Itálie |
Charakter: | vyřazen |
Hlavní uživatel: | Německo Letectvo Spojených států Kanada Itálie Japonsko Pakistán |
Vyrobeno: | 2578 |
Cena za kus: | 1,42 milionu USD |
Lockheed F-104 Starfighter byl americký, víceúčelový, nadzvukový, přepadový stíhač. Byl to první stíhací letoun, který překonal rychlost 2 machy. Letoun byl navržen v roce 1951, po rozhovorech s piloty během korejské války, jako letoun s nadprůměrnými letovými vlastnostmi i na úkor zásob paliva a výzbroje. V roce 1953 vznikl stroj označený jako Model 83 a roku 1958 první F-104 vstoupily do služby v americkém letectvu.
Letoun byl typický svým vysokým zrychlením, stoupavostí, krátkými a tenkými nešípovými nosnými plochami; nadzvukovou rychlost měl povolen pouze s přídavnými nádržemi nebo střelami na konci křídel. Starfighter pro svůj provoz vždy potřeboval kvalitní letiště. Kvůli vysoké nehodovosti (která, jak se později ukázalo, byla způsobena spíše personálem, než samotnou konstrukcí) a krátkému doletu se stal letoun v USA neoblíbený a bylo jím vyzbrojeno pouze několik letek (většínou národní letecká garda).
Většího úspěchu Starfighter dosáhl v Evropě. Roku 1960 si Luftwaffe vybrala verzi F-104G za hlavní bojový letoun, další země NATO následovaly a v programu složeného z Německa, Belgie, Nizozemí a Itálie zahájily licenční výrobu. Mezi lety 1965 - 1980 byl Starfighter hlavní bojový letoun NATO. Během 80. let byla zahájena výměna za letouny F-16. Nejnovější verze byla F-104S, šlo o společný projekt USA a Itálie; letoun byl vybaven lepšími přístroji, silnějším motorem a výzbrojí, stroje pak vyráběla firma Aeritalia. V Japonsku se licenčně vyráběla verze F-104J, v Kanadě se stroje vyráběly pod označením CF-104. Poslední F-104 sloužily v Itálii. Na konci roku 2004 byly vyřazeny a nahrazeny Eurofightery.
Obsah |
[editovat] Varianty
- XF-104:
- YF-104A:
- F-104A:
- NF-104A:
- QF-104A:
- F-104B:
- F-104C:
- F-104D:
- F-104DJ:
- F-104F:
- F-104G:
- RF-104G:
- TF-104G:
- F-104J:
- F-104N:
- F-104S :
- F-104S-ASA (Aggiornamento Sistemi d'Arma):
- F-104S-ASA/M (Aggiornamento Sistemi d'Arma/Modificato):
- CF-104:
- CF-104D:
[editovat] Specifikace (F-104G)
[editovat] Technické údaje
- Posádka: 1
- Délka: 16,66 m
- Rozpětí: 6,36 m
- Výška: 4,09 m
- Plocha křídel: 18,22 m²
- Profil křídla: Biconvex 3.36% root and tip
- Hmotnost (prázdný): 6 350 kg (6 760 kg u F-104S)
- Hmotnost (naložen): 9 365 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 13 170 kg (14 060 kg u F-104S)
- Pohonná jednotka: 1× proudový motor General Electric J79 s přídavným spalováním
- Tah: 48 kN
- Tah s přídavným spalováním: 69 kN
- Zero-lift drag coefficient: 0,0172
- Plocha čelního odporu: 0,31 m²
- Štíhlost křídla: 2,45
[editovat] Výkony
- Maximální rychlost: 2 125 km/h (2330 km/h u F-104S)
- Dolet:
- Bojový: 670 km
- Přeletový: 2 600 km
- Dostup: 15 240 m
- Stoupavost: 244 m/s
- Zátěž křídel: 514 kg/m²
- Tah/Hmotnost: 0,76
- Lift-to-drag ratio: 9,2
[editovat] Výzbroj
- 1x 20 mm kanón M61 Vulcan s 725 střelami
- 4x AIM-9 Sidewinder
- Do 1 815 kg bomb, raket nebo další munice na sedmi závěsech