Faloidin
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Faloidin | |
Racionální název | cyklo(L-alanyl-D-threonyl-L-cysteinyl
-cis-4-hydroxy-L-prolyl-L-alanyl -2-merkapto-L-tryptophyl-4,5-dihydroxy -L-leucyl)-endo-(3,6)-sulfid |
Registrační číslo CAS | 17466-45-4 |
Sumární vzorec | C35H48N8O11S |
Molární hmotnost | 788,875 g/mol |
Teplota tání | 280-282 °C |
Teplota varu | (rozklad) |
Hustota | ? g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | 5 g/l |
Faloidin, psáno též phalloidin, je hepatotoxický cyklický heptapeptidický alkaloid, patřící do skupiny falotoxinů. V čístém stavu je to amorfní bílá látka, připravovaná lyofylizací methanolového extraktu z přírodního materiálu, rozpustná ve vodě, methanolu a ethanolu. Byla popsána i jeho syntetická příprava.
Obsah |
[editovat] Výskyt v přírodě
Je obsažen v některých jedovatých druzích hub rodu muchomůrka (Amanita), zejména:
- Amanita phalloides (Fries) Link - muchomůrka zelená (obsah přibližně 0,01 %)
- Amanita virosa (Fries) Bertillon - muchomůrka jízlivá.
[editovat] Použití
V biologii se využívá při studiu aktinových struktur v buňkách k jejich značkování (markování).
Jako součást extraktu z muchomurky zelené je používán v homeopatických lécích.
[editovat] Toxický účinek
Biochemickou podstatou jeho toxického účinku je inhibice depolymerizace aktinových filament, čímž ovlivňuje syntézu bílkovin v buňce. Poškozuje také strukturu buněčné stěny, zejména u jaterních buněk, protože v játrech dochází k jeho koncentrování. Při intravenosní aplikaci dochází k významnému poklesu krevního tlaku a k zpomaleni srdečního tepu. Mechanismus otravy je stejný jako u ostatních falotoxinů. Při podání ústy je tato látka poměrně neškodná, protože v trávicícm traktu se příliš nevstřebává, případně je rozkládána žaludečními šťávami; je proto zapotřebí její parenterální aplikace. V takovém případě je LD50 u člověka odhadována na 2 mg/kg, laboratorně stanovená LD50 u myší je 2 až 5 mg/kg hmotnosti těla.
Jako protijed se doporučuje silymarin, obsažený v ostropestřci mariánském (Silybum marianum). Silymarin se sám váže na receptory v jaterních buňkách, které jsou jinak atakovány faloidinem a příbuznými jedy.
[editovat] Historická poznámka
Faloidin v čistém stavu poprvé izoloval a stanovil jeho strukturu německý organický chemik, nositel Nobelovy ceny za chemii, H. O. Wieland.
[editovat] Původ jména
Jméno je odvozeno od druhového přívlastku latinského názvu muchomůrky zelené (phalloides).