František Benda
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Benda (22. listopadu 1709 – 7. března 1786) byl český skladatel a houslový virtuóz období raného klasicismu.
[editovat] Životopis
František Benda (starší bratr skladatele Jiřího Antonína Bendy) pocházel z tkalcovské a muzikantské rodiny. Hudební vzdělání získal v Praze u jezuitů a Drážďanech. Půsopil postupně ve Vídni, Varšavě a Berlíně, kde se propracoval postupně až na koncertního mistra dvorního skladatele pruského krále Friedricha II. (který se na jeho žádost postaral o přesídlení jeho rodičů i sourozenců, trpících náboženským útlakem, do Berlína), kterým byl od roku 1771 až do své smrti.
[editovat] Dílo
Jako houslista se Benda vyznačoval brilantní virtuozitou a neobyčejně zpěvným tónem, celkovou hudebností a vnímavostí. Jako autor uplatňoval živé prvky české světské melodiky a rytmiky, čímž se odpoutal od svých hlavních vzorů Vivaldiho a Tartiniho. Rozvíjí melodičnost a zpěvnost, hlavně v adagiových větách, a v houslových skladbách dochází až k náznakům sonátové formy. Vedle Stamice se jediný dopracoval osobitého slohu v houslové hře, nezávislého na italské tradici; v kompozičním stylu je považován za předchůdce klasicismu, patřil však spíše ke konzervativnímu skladatelského proudu, který se nikdy plně neodpoutal od barokního stylu. Složil 15 houslových koncertů a více než sto dalších skladeb pro sólové housle (sonáty, triové sonáty, capriccia). V symfoniích dodržuje tehdy oblíbený třívětý typ barokní sinfonie neapolské.
