Glykemie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Glykemie je koncentrace neboli hladina glukózy v krvi nebo v krevním séru. Lidské tělo je uspůsobeno tak, aby glykemii udržovalo v poměrně stálém rozmezí cca 4-6 mmol/l (na lačno). Toto stálé rozmezí je dáno závislostí řady orgánů na glukóze, zejména mozku, jehož jediným zdrojem energie je právě glukóza. Na řízení hladiny glukózy v krvi se podílejí vlivy hormonální, autoregulační a nervové. Hodnota glykémie se měří buďto laboratorně (toto měření je nejpřesnější) nebo pomocí glukometru, což je „domácí měřič“ glykémií na zjišťování aktuální glykémie určené pro diabetiky. Odebrání krve pro měření glykémie se může odebírat z bříšek prstů (horních a dolních končetin), z boltců uší, předloktí, etc.
Obsah |
[editovat] Etymologie slova
glyko- – týkající se cukrů, sacharidů; z řec. glykys - sladký
-emie – označuje vztah ke krvi; z lat. -(h)aemia a řec. haima - krev
Někdy psáno také jako glykémie; vyslovujeme dlouhé é.
[editovat] Regulace glykemie
Řízení glykémie je spjato s metabolismem sacharidů, tuků a bíkovin a podílejí se na něm hormony slinivky břišní, nadledvin a dalších orgánů.
Hormonální regulace
- Je nejdůležitějším „regulátorem“ glykémie. Nejdůležitějším a nejpotřebnějším hormonem pro správnou hladinu glykémie je inzulín, který jako jediný glykémii snižuje, zatímco glukagon, glukokortikoidy, adrenalin, růstový hormon, kortizol glykémii zvyšují. Např. funkce adrenalinu (stresový hormon) se uplatňuje při stresu, kdy je pro tělo třeba zabezpečit dodání energie všem orgánům.
Autoregulace
- Hlavními činitely autoregulace jsou hyperglykémie, která podporuje odsun glukózy do tkání a blokuje produkci glukózy v játrech a ledvinách, a hypoglykémie, která má opačné účinky jako hyperglykémie.
Nervové vlivy
- Informace o výši glykémie v krvi dodává mozku centrální nervová soustava (CNS). CNS zprostředkovává hladinu glykemie skrze vegetativní nervstvo, které podněcuje hormonální odpověď (viz Hormonální regulace). CNS zjišťuje aktuální hladinu glykémie (cca každé 3 minuty) skrz aferentní (dostředivá) nervová vlákna (nervová vlákna, která vedou informaci z periferie do centra), která se nachází například v játrech, membránách hepatocytů (= jaterní buňky), vrátnici (žíla, která sbírá krev z většiny břišních orgánů) a neuronech hypotalamu.
[editovat] Faktory zodpovídající za normální toleranci glukózy
1. Normální sekrece inzulínu; při narušení této sekrece, tj. autoimunní proces, při kterém jsou zničeny všechny B-buňky Langerhansových ostrůvků pankreatu, které jsou schopny vytvářet inzulín ===> onemocnění diabetes mellitus I. typu
2. Normální účinek inzulínu v játrech a svalech; při narušení vnímavosti tkání na inzulín vzniká onemocnění diabetes mellitus II.typu (pozn. B-buňky při tomto onemocnění nejsou zničeny)
3. Normální autoregulace glykémie
[editovat] Referenční hodnoty glykémie
Hodnoty jsou uvedeny v kapilární krvi, v jednotce mmol/l.
- na lačno: 4 - 6,1
- 1-2 hodiny po jídle: 5 - 9
Pokles pod dolní hranici normy (< 3,3 mmol/l) se nazývá hypoglykémie a zvýšená hladina se označuje jako hyperglykémie (>11,1 mmol/l). Hypoglykémie může být způsobena velkou fyzickou záteží nebo předávkováním inzulínem. Hyperglykémie poukazuje na manifestaci diabetu mellitu. Glykémie stoupá po jídle, ale působením inzulínu se po určitém čase vrací k výchozí hodnotě (glukóza vstupuje do buněk, kde se spotřebuje nebo uloží do zásoby). Při hladovění se udržuje na dolní hranici normy, ale dále neklesá, protože se doplňuje novotvorbou glukózy ze zásobního cukru glykogenu procesem glukoneogenezí.
Těžká hypoglykémie, která může přejít až v hypoglykemické kóma, ničí především buňky mozku (neurony) - její nebezpečí je akutní.
Déletrvající hyperglykémie (resp. každá hyperglykémie) u diabetiků vede k nevratným změnám všech tkání a narušení jejich činnosti ---> vznik diabetických komplikací např. diabetická retinopatie (postižení sítnice), diabetická nefropatie (postižení ledvin), autonomní nebo senzorická diabetická neuropatie (poškození nervů), diabetická makroangiopatie (poškození srdce a cév) - nebezpečí hyperglykémie je tudíž chronické.
