Hana Vítová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hana Vítová (24. ledna 1914, Praha – 3. března 1987, Praha) rodným jménem Jana Lašková, byla slavnou českou herečkou a zpěvačkou 30. a 40. let 20. století. Mezi tehdejšími hereckými hvězdami vynikla nejen její přirozená krása s melancholickým nádechem obličeje a tmavými vlasy, ale hlavně její intelekt a pěvecký talent. Od roku 1932 hrála ve více než padesáti filmech, z nichž mnohé jsou hrané a oblíbené i po více než půlstoletí.

[editovat] Soukromý život

Hana Vítová vyrůstala v umělecké rodině. Otec Hanuš Lašek byl sólistou opery Národního divadla, operní pěvkyní byla i matka Hana. V dívčím věku Vítová chtěla být učitelkou, ale na přání rodičů vstoupila na konzervatoř. Po dvou letech odešla na stáž do olomouckého divadla, ale o jejím zvláště pěveckém talentu se dozvěděli Voskovec a Werich, kteří ji r. 1930 angažovali v Osvobozeném divadle. Hodila se jim pro postavu umělé dívky Sirael ve hře Golem. Voskovec a Werich pro ni vymysleli také pseudonym, který užívala až do smrti. Podnětem byl vtip se jménem jejich společného přítele, básníka a dramatika Vítězslava Nezvala.

V Osvobozeném divadle, kde hrála s přestávkami až do jeho uzavření, se zamilovala do Jiřího Voskovce, ale osudovou se pro ni stal operetní zpěvák a herec Jára Pospíšil. Kvůli němu Hana Vítová odešla z Osvobozeného divadla do Olomouce, ale brzy se oba společně vrátili do Prahy. Pod tíhou popularity nezbývalo mnoho místa na citový partnerský život, a tak se manželství záhy rozpadlo. Vítová na něho nikdy nepřestala vzpomínat jako na výborného člověka, umělce i kamaráda.

Určitou dobu hrála v Divadle Oldřicha Nového, kde se seznámila se šéfredaktorem populárního časopisu Kinorevue Bedřichem Rádlem, a s tímto pražským elegánem se brzo vzali. Bydleli však ve stejném domě jako Rádlova první manželka Světla Svozilová. Z manželství zůstala nakonec jen dcera Bedřiška. Ke konci války Vítová se starala o Janu Včelákovou, dceru Oldřicha Nového, když její oba rodiče byli odvezeni do koncentráku. Když po válce z politických důvodů manžel přišel o práci a i Vítová přestala dostávat nabídky k rolím, manželství se rozpadlo.

Vítová však neměla kam jít, a tak zůstala u bývalého manžela a vyvařovala jemu i jeho nové milence. Třetím manželem se stal R. A. Dvorský, zpěvák, herec a bývalý vedoucí tanečního orchestru. Nový režim přestal mít o oblíbence "buržoazního" publika zájem. Nakonec se vrátili mezi prosté lidi, které bavili svým zpěvem a vzpomínkami. Kolem televizního konferenciéra Jana Pixy se vytvořila skupina estrádních umělců, mezi nimiž Vítová a Dvorský nechyběli. Ti pak jezdili po českém venkově a byli potěšením pro stovky a tisíce lidí, kteří je znali ze starších filmů. Na estrádní umění je možné mít kritický pohled. Nelze však upřít, že tento druh zábavy byl oblíbený a lidé se na příjezd umělců z Prahy vždy těšili.

Velkou ranou osudu byla sebevražda dcery Bedřišky v jejích osmnácti letech, kdy z nešťastné lásky vyskočila z okna. Vítová byla ve svém nitru zcela na dně, ač to ve svých vystoupeních nedávala najevo. V roce 1970 měla vážnou dopravní nehodu, při níž jí ochrnula jedna noha. Propadla alkoholu a po smrti R. A. Dvorského dožívala zcela opuštěná.

[editovat] Umělecká kariéra

Roku 1932 stanula Hana Vítová poprvé před filmovou kamerou v nepříliš povedené komedii Děvčátko, neříkej ne. Zazářila až společně s Ljubou Hermanovou ve filmu Peníze nebo život, kde společně zazpívaly píseň Život je jen náhoda, která se záhy stala evergreenem. Pak už následovaly další nabídky a přišly role, v nichž Hana Vítová zazářila skutečným hereckým mistrovstvím.

Ve třicátých letech se stala filmovou hvězdou většinou díky ne příliš umělecky hodnotným naivním i sentimentálním filmům, v nichž často hrála role chudých dívek, které přišly ke štěstí, když se do nich zamiloval bohatý muž znalý světa. Taková je i Matka Kráčmerka, Vdavky Nanynky Kulichovy, Jedna z milionu, Sextánka, Jarčin profesor, Výdělečné ženy nebo Děvče za výkladem. Mnohem výraznější byly dramatické role ve filmech Batalion, Lidé na kře a v historické komedii Cech panen kutnohorských.

Od roku 1930 byla s přestávkami členkou Osvobozeného divadla. Z rolí v Osvobozeném divadle připomeňme Sirael v Golemovi (1931), otrokyni Onomaptopoe ve hře Caesar (1932),dále účinkovala ve hrách Osel a stín, Kat a blázen. Kromě krátkého zastavení v Olomouci s Járou Pospíšilem hrála před válkou ještě v letech 1935 - 1937 v Divadle Vlasty Buriana. Po uzavření Osvobozeného divadla přešla do operetního souboru Švandova divadla a v r. 1941 - 1942 byla v Divadle Oldřicha Nového, krátce hostovala v Uranii.

Za války dostala své nejlepší životní role, především sehrála výtečně Martu Dekasovou v Nočním motýlu, v němž se dostává z pozice vychovatelky do prostředí pochybného baru. Slavnou průvodní melodii však nezpívala Vítová, ale Míla Spazierová-Hezká. Díky tomuto snímku, který se promítal i v Německu a ve Francii, se stala mezinárodně známou. Milou roli dostala i v komedii Valentin Dobrotivý, kde byla partnerkou svému divadelnímu šéfovi Oldřichu Novému. Hrála i ve dvou německých filmech pod jménem Hana Witt (Der zweite Schuss, 1943).

Na rozdíl od svých kolegyň Mandlové, Baarové i Gollové se obhájila při obvinění z kolaborace. Přesto po válce hrála už jen v pěti filmech. Posledním významným filmem byla Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, vedle Nočního motýla její role nejvýraznější. Hrála tu opět po boku Oldřicha Nového zhrzenou milenku Elén, v jejíž postavě parodovala své prvorepublikové role. Byla natočená krátce po Únoru 1948. Následovaly už jen malé role, poslední filmovou rolí byla referentka MNV (Muž v povětří, s Vlastou Burianem). Objevila se pak ještě v západoněmeckém snímku Dům v Kaprové ulici (1964).

V padesátých letech vystupovala na estrádách, příležitostně v barech a restauracích, v letech 1953 - 1959 vedla kabaret u Tomáše v Praze. Ke konci života se bavila alespoň překlady knih z angličtiny, ruštiny (pro časopis a nakladatelství Svět sovětů) a němčiny.

[editovat] Filmografie

[editovat] Role

Děvčátko, neříkej ne!, 1932 - prodavačka Eva
Načeradec, král kibiců, 1932 - advokátka Edith Načeradcová
Peníze nebo život, 1932 - Hana
Právo na hřích, 1932 - pacientka MUDr. Macha
Dům na předměstí, 1933 - konzervatoristka Věra Hronová
U svatého Antoníčka, 1933 - Vlasta Borecká
Matka Kráčmerka, 1934 - Betynka Kráčmerová
Nezlobte dědečka, 1934 - Josefinka, sekretářka u továrníka Daňka
Pozdní máj, 1934 - Blanka, dcera nadlesního Rysa
Za řádovými dveřmi, 1934 - učitelka Jindra Remešová
Hřích mládí, 1935 - Lída Hlubinová
Jedna z milionu, 1935 - Věra Kalinová
Tři muži na silnici (slečnu nepočítaje), 1935 - slečna s kolem
Vdavky Nanynky Kulichovy, 1935 - švadlena Nanynka Kulichová
Výkřik do sibiřské noci, 1935 - Anuška, schovanka hospodských
Koho jsem včera líbal?, 1936 - Eva
Sextánka, 1936 - Eva Martenová
Srdce v soumraku, 1936 - manikérka Anči Vachová
Trhani, 1936 - Anna Kopecká
Ulička v ráji, 1936 - Anička ze střelnice
Das Gässchen zum Paradies, 1936 - Anička
Armádní dvojčata, 1937 - Jiřina Weberová
Batalion, 1937 - Marie Žďárská zvaná Mimi
Děvče za výkladem, 1937 - Inka
Jarčin profesor, 1937 - Jarča Drahanová
Krb bez ohně, 1937 - modistka Elena Kodymová
Lidé na kře, 1937 - stenotypistka Hanka Junková
Poslíček lásky, 1937 - sekretářka Jiřina Zvoníčková
Výdělečné ženy, 1937 - úřednice v rozhlase Kamila Benderová
Bláhové děvče, 1938 - klavíristka Verona Králová
Cech panen kutnohorských, 1938 - Mládkova dcera Alžběta
Cestou křížovou, 1938 - Hanči Vachudová
Děti na zakázku, 1938 - Marta Kočová
Klapzubova XI., 1938 - Eva Bínová
Milování zakázáno, 1938 - prodavačka vysavačů Tonča Navrátilová
Pod jednou střechou, 1938 - květinářka Julie Novotná
Vzhůru nohama, 1938 - Otylka
Jiný vzduch, 1939 - Helena Elisová
Kdybych byl tátou, 1939 - modistka Míla
Osmnáctiletá, 1939 - Běla Olivová
Paní Kačka zasahuje..., 1939 - Mařenká Vomáčená
U svatého Matějě, 1939 - Máňa Brabencová
Veselá bída, 1939 - kabaretní zpěvačka Josefina Černá
Zlatý člověk, 1939 - Pavla Partyková
Adam a Eva, 1940 - Eva Trojanová
Píseň lásky, 1940 - Jana, dcera Kamily Vondrákové
Pro kamaráda, 1940 - Marie Topinková - Dlabalová
Směry života, 1940 - Boženka Soukupová
Štěstí pro dva, 1940 - Helena, snoubenka Jiřího Hájka
Noční motýl, 1941 - Marta Dekasová
Karel a já, 1942 - Lucie Jandová
Valentin Dobrotivý, 1942 - Helena Bártová
Šťastnou cestu, 1943 - prodavačka Milena
Der Zweite Schuss, 1943 - Maris Schwanderer
Jarní píseň, 1944 - operní pěvkyně Jana Mirská-Sequencová
Sobota, 1944 - Helena, žena Petra Málka
Jenom krok, 1945 - role neuvedena (film nedokončen)
Znamení kotvy, 1947 - Pavla Marková alias Miss Camilla
Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, 1949 - Elén Hadrbolcová, Elenina matka zamlada (dvojrole)
Muž v povětří, 1955 - referentka MNV Koubová
Das Haus in der Karpfengasse (česky Dům v Kaprové ulici), 1965 - Mali Laufer (film NSR)

[editovat] Zpěv

Diskretní budoár, dvou dívčích retů žár (Děvčátko, neříkej ne!, 1932) s Ottou Rubíkem
Komu se nelení, tomu se zelení (Děvčátko, neříkej ne!, 1932) s Emanem Fialou
Kotě, já bych pro tě zhubnul láskou jak tyčka v plotě (Děvčátko, neříkej ne!, 1932) s Jindřichem Plachtou
Život je jen náhoda (Peníze nebo život, 1932) s Ljubou Hermanovou - dle některých pramenů dabing zpívaný Jožkou Srbovou a Boženou Schlesingerovou
Ty náš svatý Antoníčku (U svatého Antoníčka, 1933) - s Ljubou Hermanovou
Chudobná světnička (Matka Kráčmerka,1934) - s Rolfem Wankou
Můj milý má mne rád (Hřích mládí, 1935)
Dívenko spanilá (Výkřik do sibiřské noci, 1935) - s Arno Veleckým
Telefonem k srdci (Koho jsem včera líbal?, 1936) - s Valtrem Taubem
Jen vám, jen vám svou píseň zpívám (Sextánka, 1936)
Ach není, tu není (Armádní dvojčata, 1937)
Ó, hvězdy krásné, kam pospícháte (Armádní dvojčata, 1937)
Pryč a pryč je všecko (Batalion, 1937)
Nemám nic než to, co mám (Batalion, 1937)
Ukolébavka (Krb bez ohně, 1937) - s R. A. Dvorským
V roztoužení (Poslíček lásky, 1937)
Mám jen jednu naději (Výdělečné ženy, 1937)
Chci žít a jenom tebe milovat (Bláhové děvče, 1938) - s Járou Pospíšilem
Jen jednu touhu mám (Bláhové děvče, 1938) - s Vladimírem Borským
Pohádka mládí (Milování zakázáno, 1938)
Pověz, pověz, kudy cestička (Jiný vzduch, 1939)
Matějíčku, Matěji (U svatého Matěje, 1939) - s Jarou Kohoutem a Františkem Paulem
Polibek za mřížemi (Veselá bída, 1939) - s Dano Živojnovičem
Vždyť jsme jen jednou na světě (Veselá bída, 1939)
Neapolitana (Píseň lásky, 1940)
Měsíc už svítí do zahrad (Jarní píseň, 1944)
Přesvatá matko, líbezná panno (Jarní píseň, 1944)
(ve filmu Pytlákova schovanka byla Hana Vítová dabována v písních Vilmou Mayerovou)