Osvobozené divadlo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Osvobozené divadlo byla avantgardní divadelní scéna založená jako divadelní sekce Devětsilu roku 1926. Počátky souboru, který působil v počátcích Osvobozeného divadla, sahají až do roku 1923. Jeho počátečním cílem byla kritika společnosti, bylo silně levicově orientováno. Tato divadelní scéna byla poměrně silně ovlivněna dadaismem, futurismem a později i poetismem. Název Osvobozené divadlo mu dal v roce 1926 Jiří Frejka.
V tomto divadle byla uváděna díla G. Apollinaira, A. Jarryho, J. Cocteaua, André Bretona, F. T. Marinettiho a V. Nezvala. Dále se prosadilo moderní pojetí scény tj. velký důraz na světla, na scéně tančily skupiny mladých dívek, cílem bylo „vtáhnout“ diváka do děje, čímž se dostával do kontaktu s hercem.
Obsah |
[editovat] Historie divadla
[editovat] Počátky
Divadlo začalo hrát 8. února 1926, kdy byla uvedena obnovená premiéra Moliérovy hry Georges Dandin, přejmenovaná na Cirkus Dandin – tato hra zůstala kritikou nepochopena, a pravděpodobně i proto zůstával počet diváků velmi nízký.
Roku 1927 se divadlo přestěhovalo na Malou Stranu, do Umělecké Besedy. Zde poprvé vystoupili Jan Werich (1905 – 1980) a Jiří Voskovec (1905 – 1981) se svou hrou Vest pocket revue (tj. „revue z kapsičky u vesty“) – tato hra byla původně zamýšlena pouze pro pobavení přátel, ale pro velký úspěch byla přesunuta do Osvobozeného divadla, kde sklidila ocenění diváků. Téhož roku (1927) tu se svými klavírními improvizacemi vystoupil i Jaroslav Ježek (1906–1942). Ježkovi publikum vybralo náhodně několik slov a on během představení (tzn. během přibližně jedné hodiny) složil text i melodii k nové písničce s použitím daných slov.
Koncem roku 1927 po sporech J. Honzla s J. Frejkou a E. F. Burianem si J. Frejka a E. F. Burian založili novou scénu – Dada.
[editovat] V+W
Od této doby je divadlo poměrně úzce spjato s autorskou dvojicí Jan Werich a Jiří Voskovec (V+W), ke kterým se záhy přidal i Jaroslav Ježek, který ke hrám skládal hudbu na texty V+W, často ovlivněnou jazzem.
Další výraznou osobností Osvobozeného divadla se stal režisér Jindřich Honzl (1894–1956), který režíroval všechny hry Osvobozeného divadla, zároveň působil jako teoretik avantgardního divadla.
Tato čtveřice postupně ovládla Osvobozené divadlo a stala se nejvýraznější částí Osvobozeného divadla. Jejich hry až do roku 1932 byly spíše zábavné, satira nebyla jejich programem a objevovala se spíše v narážkách na tehdejší společenské poměry u nás i ve světě. K těmto narážkám a kritice nezaměstnanosti docházelo především díky tomu, že jejich program byl připraven pouze rámcově a zbytek se odvíjel improvizací podle reakcí publika. V této době divadlo nejvíce využívalo hudby J. Ježka (respektive hudba zabírala výraznou část jejich programu).
V tomto období využívali především historické náměty a exotické prostředí, to pak převáděli do místních poměrů (Sever proti jihu, Golem, Nebe na zemi, Ostrov Dynamit, Fata morgana, Smoking revue a Premiéra skafandr – tato hra byla neúspěšná).
V této době V+W zavedli tzv. forbíny z německého Vorbühne (předscéna), tj. improvizované dialogy na předscéně, které reagovaly na aktuální politické a kulturní události. Tyto dialogy byly pokaždé jiné, nepřipravované. Původně vznikly díky poruše kulis při jednom z představení – V+W chtěli na dobu nutnou pro opravu zabavit diváky. Forbíny pak po válce dělal Werich s M. Horníčkem v divadle ABC, ty již nedosahovaly kvalit hovorů s Voskovcem.
Po těchto hrách přišla roku 1932 první vyloženě politická hra Caesar, kde poprvé upozornili na nebezpečí fašismu, výrazně přitvrdili i v kritice společnosti, po této hře začalo být toto divadlo považováno za politické. Další hra Osel a stín (1933) se nejen hlásila k politické satiře (hra byla opět silně protifašistická), ale zároveň se posunulo ještě více doleva a lze říci, že začali přímo propagovat myšlenky socialismu.
Je zajímavé, že ačkoliv se hlavní propagátoři k socialismu přihlásili a celkové vyznění divadla bylo velmi prosocialistické, divadlo se k těmto myšlenkám nepřihlásilo.
Roku 1934 začala být hrána hra Kat a blázen, která měla velké problémy s cenzurou a lze o ní říci, že kritika fašismu tu byla již víceméně přímá, velmi ostrá a důsledná. Roku 1935 si na ně (na základě této hry) stěžovalo německé velvyslanectví pro urážku hlavy státu, na základě čehož jim bylo vedením Umělecké besedy řečeno, že buďto svoji kritiku zmírní, nebo budou vypovězeni, což se po několika představeních a další stížnosti stalo.
[editovat] Spoutané divadlo
Po svém vypovězení z paláce U Nováků na Vodičkově ulici se Osvobozené divadlo přejmenovalo na Spoutané divadlo a přestěhovalo se „za roh“ do divadla Rokoko na Václavském náměstí. V tomto období napsali V+W své nejlepší hry (Balada z Hadrů, Rub a líc, Těžká Barbora).
[editovat] Znovu Osvobozené divadlo
V roce 1936 se Spoutané divadlo vrátilo do paláce U Nováků a tím i k původnímu názvu Osvobozené divadlo. Jejich protifašistické zaměření (hry Svět za mřížemi, Pěst na oko) vedlo k jejich zákazu. Roku 1938 bylo divadlo úředně zavřeno, J. Voskovec byl židovského původu, a jejich hry prý narušovaly mezinárodní vztahy s Německem. V lednu 1939 hlavní protagonisté emigrovali do USA.
[editovat] 1946–1948
Po druhé světové válce (1946) se J. Werich a J. Voskovec (J. Ježek zemřel v USA) pokusili obnovit Osvobozené divadlo (hra Divotvorný hrnec), ale společenské poměry nebyly politické satiře příliš nakloněny, navíc se společnost posunula doleva a pokud chtěli pokračovat v nastalém trendu museli by kritizovat to, za co v předchozích letech bojovali.
Navíc se již počátkem tohoto období objevily rozpory mezi autory o dalším směřování divadla, což se samozřejmě podepsalo na jejich dialozích. Po emigraci J. Voskovce toto divadlo zaniklo úplně.
[editovat] Význam
Divadlo tvořilo významnou součást prvorepublikové kulturní scény. Šanci zde dostala celá řada začínajících herců. Dále se v tomto divadle hrála celá řada experimentálních her, což umožnilo rozvinout v českých zemích avantgardní divadlo.
Na toto divadlo později navázal J. Werich se svým divadlem a později i Semafor.
[editovat] Významní představitelé
Tímto divadlem prošla celá řada osobností:
- Jan Werich
- Jiří Voskovec
- Jaroslav Ježek
- Jindřich Honzl
- Jiří Frejka
- František Filipovský
- Václav Trégl
- Jindřich Plachta
- Vladimír Šmeral
- Bohuš Záhorský
- Blanka Waleská
- Miloš Nedbal
- Zdeněk Štěpánek
- Jan Pivec
- Emil František Burian
- Jiřina Štěpničková
