Historie peněz
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Historie peněz je příběh zahrnující mnoho tisíc let. Věda která se zabývá studiem peněz a jejich historií je numismatika. Jedním ze znaků peněz je že to musí být ekonomicky vzácná věc. Jako peněz se proto v historii užívalo různých věcí od drahých kovů, mušlí nebo soli až po uměle vytvořené předměty jako jsou současné bankovky. Papírové peníze jsou pravděpodobně nejběžnějším typem fyzických peněz v současnosti, nicméně větší část peněžních zásob v ekonomice je tvořen nehmotnými virtuálními penězi.
Obsah |
[editovat] Vznik peněz
Už v dávných dobách úsvitu civilizace se objevila potřeba směny různého zboží. Nejjednodušším způsobem je prostá vzájemná výměna věcí stejné hodnoty, často označovaná jako barterový obchod. Tento způsob je ovšem značně neefektivní, protože když člověk chtěl získat nějakou věc musel najít někoho, kdo danou věc nabízel a zároveň bych ochoten akceptovat nabízenou protihodnotu. Proto byl nevyhnutelný příchod peněz jako prostředku směny. Jako peníze se zprvu používali věci, které v dané společnosti byly vysoko oceňované a nebyl problém je proto směnit za jakékoli zboží. Velkou roli hrál dobytek, sůl, kožešiny nebo plátno. Svědectví o používání plátna na našem území podává zpráva arabského cestovatele a obchodníka Ibráhíma ibn Jákúba, který v roce 966 navštívil Prahu a při jejím popisu uvádí i placení pomocí šátečků. [1] Z toho důvodu se předpokládá že slovo platit vzniklo od slova plátno.
Významnou roli jako prostředek směny ale získaly kovy. Jejich předností byla trvanlivost, tvárnost a dělitelnost. Nejvýznamnější pozici mezi nimi získalo zlato a stříbro, jejichž výskyt je poměrně vzácný a proto v malém objemu reprezentují velkou hodnotu. Nejstarší známé použití váženého stříbra jako platidla pochází z Mezopotámie z 5. a 4. tisíciletí př. n. l.. V pozdější době již nebylo nutné stříbro vážit neboť se začali používat již zvážené kusy kovu. Název měny šekel vznikl od šagal což znamenalo vážit. S pojmem peníze za které jsou považovány kusy kovy určité hmotnosti se v historii poprvé setkáváme v Chammurapiho zákoníku z doby okolo roku 1770 př. n. l. [2]. Za první mince bývají však považovány lýdské mince z elektra (přírodní směs zlata a stříbra), které byly raženy v 7. století př. n. l. v městských střediscích Malé Asie. Název mince byl startér a postupem času se začaly razit i mince menších hodnot.
Vznik papírových peněz se klade do Číny v 10.století. Jako platidlo tam byly používány poměrně těžké kovové mince. Protože praktické používání těchto mincí bylo poměrně obtížné, lidé si je uschovávali u obchodníků kteří jim vydávali ručně psané potvrzení, že jsou peníze u nich uloženy. Tyto stvrzenky byly pak používány k obchodu, v 11.století tento systém převzal stát a začal vydávat obdobné stvrzenky v pevně stanovených hodnotách. V Evropě se bankovky objevily v roce 1661, kdy je ve Švédsku z důvodu nedostatku stříbrných mincí začala vydávat Stockholmská banka (Stockholms Banco)
[editovat] Historický vývoj
Tento článek potřebuje upravit do jednotného stylu Wikipedie nebo doplnit wikiodkazy na ostatní články. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
[editovat] Antické Řecko
Drachma - aténská měna stříbrná. Z 1 talentu stříbra (21,196 kg) se vyrazilo 6000 drachem.
[editovat] Řím
- Platidlo - vážená měď, později mince měď+cín
- Římský denár (podle řeckého vzoru)
- Zlatá mince – aureus, ražena z ukořistěného zlata (vážil 7,9 g)
- Pasivní obchodní bilance a schodky státního rozpočtu zapříčiněný nákladný životem dvora vedly k odlivu drahých kovů a tím ke zhroucení peněžního systému.
- Později reforma Diokleciána a Konstantina (solidy=6000nummií)
- Mincovna byla umístěna v chrámu bohyně jménem Juno Moneta… takže máme před sebou: money, monnaie, moneda, mynt, Münze, Moneten, mint a mince…
[editovat] Zlaté mince ve středověku
- Arabové – Zlaté mince zprvu napodobeniny byzantských solid, později arabské dináry.
- Itálie – Dukáty, ve 12. st, později florény (Florencie), dovoz zlata z Byzance.
- dukát - ražen v mnoha zemích o stejném zlatém obsahu (3,49 g). Původ má v Itálii podle textu benátských zecchinů (Uherský dukát)
- frank - původně francouzská mince z roku 1360, název podle textu Francorum Rex
- guinea - Anglie, v letech 1663 až 1816 měnová jednotka, původně 20 shillingů, od 17. stol. 21 sh.
- imperiál - Rusko od r. 1755, rovnal se 10 rublům
- Krügerrand - jihoafrická obchodní mince (podle P. Krügera, prezidenta Transvaalu), masově rozšířená mince, 31,1 gramu
- Luisdor - Francie od r. 1640 do r. 1803, rovnal se pistoli. Podle Ludvíka XIII., váha 7,6 gramu
- Pistole, Španělsko, Filip II., 1556-1589, váha 6,2 gramu
- rýnský zlatý - podle dohody čtyř kurfiřtů 1386, váha 3,39 gramu ryzího kovu, obchodní a početní mince, používaná i v českých zemích
- sovereign - Anglie, od r. 1489, váha 15,55 gramu, rovnal se 20 shillingům
[editovat] Mincovní hospodářství ve středověké Evropě
Franská říše – zlaté mince triens, stříbrná měna, základ pfennig , 12 pfennigů = šilink, 20 šilingů = římská libra=327,45g (později nahrazena markou=234g).
11. století ražba brakteátů (velmi tenké, malé, jednostranné mince, jež bylo možné razit i 4 zároveň – zefektivnění ražby) – vedlo ke zhoršení mince v Evropě, používány hlavně u nás a v Něm.
Německo – Zlatá mince Goldgulden. Francie – Velké stříbrné groše, turský groš se stal vzorem pro pražský groš.
Na sklonku středověku se na výsluní vrací zlato, koexistence zlato-stříbro, jako platidlo (bimetalismus, pevně stanoven poměr ceny zlato-stříbro, problém bimetalismu je nalezení nových ložisek jednoho kovu, čímž klesá tržně jeho cena…).
[editovat] Mince od pol. 17. st.
- francouzský zlatý louisdor, nahrazený zlatým dvacetifrankem
- zhruba zlatý sovereign a zlatá guinea, odpovídá libře=20shillingů=12pencí
- stříbrný tolar z Jáchymova byl napodobován ve Švédsku, Spain a USA (dollar)
- Spain v r.1532-35 Pizzaro podrobil celou LA => Spain dostatek drahých kovů, těžba
[editovat] Raný kapitalismus
Měna, jako osamostatněná forma peněz daného státu. Mince kurentní - neomezená zákonem stanovená platnost a bernost (musí být přijímány ve státem stanovené hodnotě a to kdekoliv). V rámci Německého spolku mincovní konvence (1837-57), dle níž se mění mince smluvních států v pevném poměru. Koncem 19. stol používání deviz - bezhotovostní formy cizích (zahraničních) peněz. Krytí bankovek kovem:
- "currency" princip – 100 % krytí nad minimální volné množství (nerozumím co znamená vsuvka „nad minimální volné množství“ , bez té vsuvky to chápu ,že za každou bankovku je někde v sejfu odpovídající množství zlata…)
- banking princip – Připouští i jiné, než kovové krytí. Příklad: Rusku musely být emitované bankovky do celkové výše 600 mil. rublů kryty na 50 % zlatem, nad toto množství pak dokonce ze 100 %... V Německu musely být bankovky od určitého emitovaného množství kryty z 1/3 zlatem, z 2/3 obchodními směnkami.
[editovat] Vývoj měny v USA
Dříve tabáky, korálky, mušle…postupem času převzetí od Španělů (osmičky -> dolary (od českého tolar); (Japonci „jen“ a Číňané "jüan"= "kulatá mince"). Zlatý standard uzákoněn v období 1900–1933. V lednu 1934 devalvace dolaru s cílem podpořit vývoz, nebylo to vynuceno (jako např. v UK) dramatickým poklesem zlatých a devizových rezerv. USA v té době vlastnily více než 1/3 světových zlatých rezerv a neklesalo to pod 4 mld předdevalvačních USD; devalvace o drsných 41 %, tj. v trojských uncích z 20,67 USD na 35 USD za 1 oz, to byl základ až do r. 1971 (obsah čistého zlata v 1 USD byl stanoven na 0,888671 gramu).
1.-22.7. 1944 brettonwoodská konference - viz přijatý systém, funkce IMF a WB, „dolarový standard“, směnitelnost pro cizí cedulové banky, pevné kursy plus mínus 1 % kolem parity vyjádřené buď ve zlatu či k USD (viz dále podrobně). 1968 nastal konec jednotného trhu zlata (demonetizace zlata), zlato se stalo obyčejným zbožím (1978 Kingstown).
[editovat] Evropa po 2.sv.válce
Velký podíl clearingu, 400 clearingových dohod ve světě (90% zahr.obchodu ve Francii šlo přes clearing). Devalvace měn, velká pomoc USA (Marshallův plán), dolar se stal vedoucí rezervní měnou.
EMS - centrální kurs měn zúčastněných zemí vůči ECU, od kterého odvozeny vzájemné parity měn, pásmo odchylek limitováno: začínali na plus mínus 2,25 % (s úlevami pro slabší měny). 16. 9. 1992 „černá středa“ - ze systému vypadly britská libra a italská lira, v r. 1993 z „hada v tunelu“ nic nezbylo - viz plus mínus 15 %.
Pro rok 1999 - plán na hospodářskou a měnovou unii - základní požadavky na členské země:
- Stabilní cenová hladina: míra inflace členské země nesmí o víc než 1,5 % překročit průměr ve třech zemích EU s nejnižší inflací
- Vyrovnané veřejné finance: deficit státního rozpočtu nesmí převyšovat 3 % HDP a státní dluh 60 % HDP
- Stabilní měnový kurs: minimálně 2 roky měna musí vykazovat kursovou stabilitu uvnitř EMS
- Úvěrová politika: dlouhodobé úrokové sazby nesmějí být vyšší o 2 % než činí průměr ve 3 zemích s nejnižšími sazbami
