Hlava XXII
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hlava XXII (anglicky Catch-22) je první a nejzdařilejší román amerického spisovatele Josepha Hellera, vydaný roku 1961. Kritici ji přirovnávají k Haškovým Osudům vojáka Švejka.
Hlavní postavou je kapitán Yossarian, který se snaží zbavit své letecké povinnosti, protože si uvědomuje, že riskuje svůj život, který je pro něj víc než vlastenectví. V jeho cestě domů mu brání především Hlava XXII vojenského řádu. Ta mimo jiné říká, že letecké povinnosti může být zbaven ten, kdo je uznán za psychicky narušeného a zároveň požádá o uvolnění. Ovšem to že o uvolnění požádá, svědčí o jeho psychickém zdraví, což staví celý román do absurdní roviny. Výraz Hlava XXII se jako označení takové absurdní situace stal součástí běžného jazyka.
Absurdnost celé situace lze také vnímat k přístupu důstojníků k válce. Jejich chování jsou promyšlené, a mají zajistit buď bezúčelné splnění rozkazů nebo posílení popularity bez ohledu na bojový úspěch. Dobrým příkladem toho je například snaha plukovníka Cathcarta o to, aby pumy při náletech padaly co nejblíže od sebe, protože letecké snímky tak vypadají nejlépe a to bez ohledu na úspěšnost celé bojové akce.
Román, inspirovaný autorovými vlastními zážitky z druhé světové války, není zaměřen na děj, ale na postavy. Na ostrůvku Pianosa u pobřeží Itálie, kde se děj odehrává, se pohybuje nesmírné množství osobností. Paradoxní je, že uprostřed války se v knize nevyskytují žádní němečtí vojáci (oficiální nepřítel) a postupem času se tak hlavní hrdina více než Němců začíná strachovat vlastní americké byrokratická mašinérie.
K zestárlým postavám Hlavy XXII se Heller vrátil na sklonku života v románu Zavíráme! (angl. Closing Time).
