Hypotéza singulárních kardinálů
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hypotéza singulárních kardinálů (někdy také označovaná zkratkou SCH) je tvrzení z oboru teorie množin, které (pokud je přijato) zjednodušuje výpočet kardinální mocniny.
Toto tvrzení bylo formulováno R.Solovayem v roce 1974 v následujícím tvaru:
Obsah |
[editovat] Formulace hypotézy
Pro každý singulární kardinál platí
je zápis pro funkci alef používanou pro označování nekonečných kardinálů
je zápis pro funkci gimel
je zápis pro kofinál kardinálního čísla
[editovat] Postavení hypotézy v teorii množin
Jak sám název napovídá, jedná se o hypotézu - tj. tvrzení, které zatím nebylo dokázáno z axiomů teorie množin a jsou dobré důvody se domnívat, že ani dokazatelné není.
SCH je důsledkem zobecněné hypotézy kontinua, což mimo jiné znamená, že je bezesporná s axiomy ZF - to vyplývá z bezespornosti samotné zobecněné hypotézy kontinua. Mezi oběma hypotézami ale neplatí ekvivalence - SCH je tedy „slabší“ tvrzení. Menachem Magidor roku 1977 dokázal, že SCH není dokazatelná v ZFC, pokud je existence superkompaktního kardinálu bezesporná s axiomy ZFC.
[editovat] Význam hypotézy
Hlavním významem SCH je, že podstatným způsobem zjednodušuje výpočet kardinální mocniny. Jsou-li a
libovolné nekonečné kardinály, pak (za předpokladu přijetí SCH) platí:
, pokud
, pokud
a
, pokud
a
[editovat] Podívejte se také na
![]() |
Související články obsahuje: |