Inka Zemánková
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Inka Zemánková, rozená Inéz Koníčková (1915, Praha – 23. května 2000, tamtéž) byla významná česká swingová zpěvačka.
Kolem data narození vznikly určité pochyby, především z důvodu že sama Inka používala doklady s datem narození 1925. Dále se objevuje datum 1922 a 1915, podrobnosti lze nalézt v knize Onřeje Suchého - Inka Zemánková. Svojí kariéru započala už ve svých 12ti letech v baletu Slovenského národního divadla v Bratislavě. Po matčině smrti se jí jako sirotka ujímá rodinná přítelkyně po níž si Inka změnila jméno na Zemánková. V té době už začíná ve Zlíně zpívat s Orchestrem Bobka Bryena, později jí nabídl spolupráci kapelník Karel Vlach. O Inku se začíná zajímat i film, ale veškeré její naděje překazí německá okupace. Přesto si ale v některých filmech zahrála, většinou to byla role zpěvačky. Ve filmu Martina Friče Hotel Modrá hvězda poprve zazněla píseň Slunečnice, která se stala tehdejším šlágrem. Pomalu se stává nejlepší zpěvačkou 40. let, v té době zpívala i s Melody Boys R. A. Dvorského.
V padesátých letech ji byla nejprve omezena činnost (pod podmínkou, že koncerty bude zahajovat lidovými písněmi) a později definitivně zakázána. Krátce po té se Inka Zemánková poprvé vdala, odstěhovala z Prahy a živila se jako traktoristka. Později ještě dostala angažmá v Polsku, Švýcarsku, Německu a ve Francii. Po celý zbytek života se aktivně snažila udržet si pěveckou kondici.
Inka Zemánková přináší nové prvky do českého jazzového zpěvu. Používá swingové frázovaní i za cenu prohřešků vůči výslovnosti, její projev je mnohem uvolněnější než bylo v té době obvyklé. Rovněž používá scat.
