Ivan Odilo Štampach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Doc. ThDr. Ivan Odilo Štampach (* 18. února 1946 Praha) je religionista, teolog, filosof a vysokoškolský pedagog, jako publicista se zabývá též politikou. Je knězem exkomunikovaným z římskokatolické církve a (bývalým) dominikánem vyloučeným z řádu.

Obsah 1 Stručný životopis 2 Exkomunikace 3 Pedagogická praxe 4 Publikační činnost 5 Členství v orgánech a organizacích 6 Odborné a názorové zaměření 6.1 Religionistika 6.2 Filosofie 6.3 Náboženství 6.4 Politika 7 Reference 8 Externí odkazy

[editovat] Stručný životopis

• 18. února 1946 narozen v Praze
• 1946–1948 žil v Plzni, v dalším dětství a mládí žil na Slovensku
• 1963–1967 studoval učitelství 2. stupně ZDŠ na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě se sídlem v Trnavě
• 1968–1970 dálkově studoval filosofii a pedagogiku na FF Masarykovy univerzity v Brně;
• 1970 ze studia vyloučen „za přípravu na opuštění republiky a přípravu na podvracení republiky“
• 1970–1974 vězněn v Bratislavě a Ilavě
• 1975 návrat do Prahy
• 1978–1983 tajná studia teologie, ukončení studia později potvrdil dominikánský řád
• 1982–1989 učil v tajných kurzech teologii, publikuje v samizdatových časopisech (Teologické texty, Sursum a Acta incognitorum).
• 1987 vstupuje do dominikánského řádu, přijímá řádové jméno Odilo
• od roku 1990 veřejná pedagogická činnost na vysokých a vyšších odborných školách, viz níže
• od konce roku 1991 působí v zednářské lóži, viz níže
• 1992 dominikánský řád mu uděluje k ukončení postgraduálního studia vnitrořádový titul lektor posvátné teologie (též na základě práce Malý přehled náboženství)
• 1992 titul licenciát teologie na Papežské teologické akademii v Krakově (též na základě práce Nástin ekumenické teologie)
• 1994 titul doktor teologie na Papežské teologické fakultě v Poznani, disertační práce Život, Duch a všechno. Duchovní směry nového věku.
• 1996 habilitace: na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (pod názvem: Univerzální a partikulární církev a Náboženství v dialogu)
• 1999 vyloučení z dominikánského řádu a exkomunikace
• 2002 neúspěšná kandidatura do Poslanecké sněmovny (jako nestraník za Stranu zelených)

[editovat] Exkomunikace

Teologické a kněžské působení Ivana Odilo Štampacha bylo postupně omezováno od roku 1996 v souvislosti s jeho činností na KTF UK a kritikou jejího tehdejšího vedení. V roce 1999 byl svým řádovým představeným pro rozkol (schizma) prohlášen za exkomunikovaného a vyloučen z dominikánského řádu.

On sám tvrdí, že pouze dva roky působil v prostorách starokatolické církve jakožto kněz pro neformální okruh římských katolíků a lidí z jiných církví (v rozhovoru pro časopis AD připustil, že požádal o začlenění mezi duchovní starokatolické církve ^[1]), že se žádného schizmatu vůči své církvi nedopustil, že se službou pro členy starokatolické církve nijak neprohřešil a že při vyhlašování exkomunikace nebyly splněny veškeré náležitosti - z kterýchžto důvodů nepovažuje exkomunikaci za platnou. ^{[2] [3] [4]} Za nespravedlivé a neplatné považuje též své vyloučení z dominikánského řádu. ^[5]

Často je jeho exkomunikace omylem spojována s veřejně proklamovaným členstvím v zednářské lóži - kněz by sice podle předpisů římskokatolické církve neměl být členem zednářské lóže, nový Kodex kanonického práva vydaný v roce 1983 však již za toto neukládá exkomunikaci, jako tomu bylo dříve.

[editovat] Pedagogická praxe

• 1990–1996 Katolická teologická fakulta UK – kursy religionistiky a fundamentální teologie (včetně ekumenické teologie)
• 1992–1998 funkce regenta studií u dominikánů, doplňkové přednášky a konzultace pro dominikánské studenty CMTF UP
• 1992–1994 a 1997–1998 FF UK – Úvod do náboženské literatury pro studenty informatiky a knihovnictví
• 1993–1994 Institut základů vzdělanosti a Filozofická fakulta UK v Praze – kursy religionistického zaměření
• 1993–1999 externí přednášky na dálkovém a denním studiu Cyrilometodějské teologické fakulty UP v Olomouci v kursech religionistika a ekumenická teologie
• 1995-dosud Vyšší sociálně-pedagogická a teologická škola Jabok – religionistika
• 1995 externí přednášky pro studenty Institutu pedagogiky volného času v Praze
• 1996 FF UK, Ústav filosofie a religionistiky, Praha – kurs pod názvem Západní religiozita ve druhé polovině 20. století ))
• od 1996 dosud – Evangelická teologická fakulta UK v Praze - výuka teologických a religionistických témat v bakalářském studiu Teologie křesťanských tradic
• 1998 – 2000 přednášky z religionistiky pro studenty občanské výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci
• od 2000 dosud – Univerzita Pardubice, vedoucí katedry religionistiky a filosofie

[editovat] Publikační činnost

• 1992 – Sekty, Pastorační středisko pražské arcidiecéze
• 1992 – Malý přehled náboženství, SPN Praha
• 1993 – Život, Duch a všechno. Duchovní směry nového věku
• 1995 – Sekty a nová náboženská hnutí. Naděje a rizika, Oliva Praha, 1994
• 1995 – Nástin ekumenické teologie. Informace a úvahy s ohledem na českou ekumenickou situaci
• 1997 – Snění v plné bdělosti. Rozhovory s Odilonem Ivanem Štampachem (ptal se Jiří Hanuš), CFK Brno
• 1998 – Náboženství v dialogu. Kritické studie na pomezí religionistiky a teologie
• 2000 – A nahoře nic… O možnostech postmoderního člověka žít duchovně, Portál, Praha
• 2001 – Tušili světelné záplavy, Cherm Praha
• 2004 – Čaroděj dřímá v každém z nás. Hovory s Ivanem O. Štampachem (ptala se Božena Správcová), Lubor Kasal Praha

Publikoval a publikuje též v časopisech a sbornících, například: Teologické texty, Sursum, Acta incognitorum, Religio, Teologický sborník, Dingir, Literární noviny, Souvislosti, Prostor (revue), Perspektivy, Gemma, Baraka, Okruh a střed.

Jeho komentáře a další články uveřejňují celostátně významné deníky, například Mladá fronta Dnes a Lidové noviny.

[editovat] Členství v orgánech a organizacích

• výbor České společnosti pro religionistiku
• předseda Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů
• předsednictvo Českého helsinského výboru
• místopředseda správní rady nadace Světový Étos - Centrum Prokopios
• resortní vědecká rada Ministerstva práce a sociálních věcí
• výbor Společnosti pro Literární noviny
• Klub přátel Tvaru
• ediční rada řady Quaestiones quodlibetales v Centru pro studium demokracie a kultury
• redakční rada časopisu Religio
• redakční rada čtvrtletníku Dingir
• Česká křesťanská akademie
• Ekumenická akademie
• Anthroposofická společnost
• Řád svobodných zednářů, Velká lóže České republiky – na konci roku 1991 byl zasvěcen jako učeň, postupně se stal tovaryšem i mistrem. Své členství sám veřejně proklamoval.^[6][7] Za zednáře jej označil například historik Petr Zídek^[8][7]. Sám Štampach se o zednářství zajímá^[9], a to již od 70. let^[6], a neshledává na něm nic, co by bylo v rozporu s křesťanstvím, a považuje je za běžné občanské sdružení.^[8].

[editovat] Odborné a názorové zaměření

[editovat] Religionistika

Ivan O. Štampach ve své pedagogické a publikační činnosti reflektuje především současnou žitou religiozitu. Religionistika je v jeho pojetí hermeneutikou znakových struktur chápaných jako náboženské, jakož i reflektovaným a nutně omezeným sdílením náboženské zkušenosti. Dává přednost fenomenologii náboženství před pouhou deskripcí a komparací religiózních faktů. V tomto smyslu se věnuje i metodologii religionistiky jako oboru. Sleduje mimo jiné témata:

• vztah spirituality a institucionalizovaného náboženství
• dialog mezi náboženstvím a profánní kulturou (filosofií, uměním, politikou, vědami)
• vztah religionostiky, filosofie a teologie
• nová religiozita
• mezináboženské vztahy (hlubinný ekumenismus, sdílená náboženská identita, interspiritualita, intrareligiózní dialog)
• náboženské autority včetně náboženského sektářství
• vnitrokřesťanský ekumenismus
• alternativní křesťanství
• metodologie religionistiky, například definice náboženství, třídění náboženských fenoménů

[editovat] Filosofie

Za základ své filosofie považuje sebereflexi a dialog. Kloní se k nedualistickému personalismu, inspirací jsou mu mimo jiné Jacques Maritain, Emmanuel Mouniere, Jean Lacroix, Nikolaj Berďajev, Pavel Florenskij, z českých filosofujících autorů částečně Vladimír Hoppe, Zdeněk Neubauer, Petr Vopěnka, Karel Floss. Chápe myšlenkový odkaz Rudolfa Steinera jako metodu přístupu ke skutečnosti, nikoli jako soubor dogmat; jeho pozdější texty čte ve světle Filosofie svobody. Ze současných myslitelů této linie oceňuje a studuje tyto: Massimo Scaligeri, Georg Kühlewind a Christian Bamford. Sleduje se sympatií též zejména tyto stoupence perennialismu (resp. tradicionalismu): Frithjof Schuon, Titus Burckhardt, Seyyed Hosein Nasr.

[editovat] Náboženství

Ač religionista, není po vzdálení od oficiálních církevních struktur v osobním životě vůči náboženství neutrální. Hlásí se k žité křesťanské ortodoxii, k široce pojaté katolické tradici, k radikálnímu, občansky a sociálně angažovanému křesťanství, ke hlubinnému sdílení s jinými náboženstvími. Spojuje vlastní západní kulturní příslušnost s obdivem k východnímu křesťanství (oblíbené postavy Paul Eudokimov, Jerzy Klinger, Anthony Bloom, Panayotis Nellas, Seraphim Sigrist, Olivier Clément, Philip Sherrard, Annick de Souznelle). Sleduje linii sofiálního a mystického křesťanství, jakož i rané křesťanské theosofie (např. Louis Claude de St.Martin a Jakub Boehme) a je těsně spřízněn s anthroposofií.

[editovat] Politika

Věnuje se příležitostně politické publicistice, v níž formuloval koncepci organického středu, který oceňuje staletou politickou tradici, nespoléhá na novověké revolty a převraty, zdůrazňuje morální odpovědnost politické sféry, požaduje regulaci trhu sociálními a kulturními ohledy.

Je vyhroceně kritický zejména k současnému neoliberalismu (Margaret Thatcherová, George W. Bush., Patrick Buchanan, Roman Joch, Václav Klaus).

S kultivovanou politickou levicí sdílí kromě již zmíněného důslednou péči o životní prostředí, přesvědčení o nutnosti tzv. samosprávného lidového podnikání (resp. účasti pracovníků na řízení a na výnosu) a umírněný etatismus. Je však také obhájcem menšin a jejich práva vstupovat vedle demokratického většinového principu účinně do procesů lokálního i globálního rozhodování. Je stoupencem komunitarismu, resp. silné občanské společnosti. Kritizuje převažující materialismus levice.

Je stoupencem evropského občanství a duchovně založené pluralitní Evropy v dialogu s jinými civilizacemi.

V roce 2002 neúspěšně kandidoval jako nestraník za Stranu zelených do Poslanecké sněmovny.

[editovat] Reference

1. ↑ Milan Tesař: Časopis AD a polarizace v církvi (ChristNet.cz, 19. 9. 2001)
2. ↑ Tomáš Skácel: „Jsem stále katolík“, rozhovor s I. O. Štampachem (ChristNet.cz, 3. 3. 2000)
3. ↑ Petr Válek: Pohled z druhé strany (ChristNet.cz, 1. 6. 2000)
4. ↑ Ilona Malonevská: Nepropadám beznaději, rozhovor s religionostou I. O. Štampachem (Regenerace, 3/2003)
5. ↑ Náboženství budoucnosti bude jiné než dnes (České Noviny, 11. 7. 2005, odpovědi na otázky čtenářů).
6. ↑ ^{6,0 6,1} Jan Jandourek: Přijít na schůzi a žádat o přijetí? Nelze (MF Dnes, 26. 11. 2004, odkaz jen po registraci na serveru)
   Odpadlý kněz a lektor ČKA Odilo Štampach se přiznal k příslušnosti k zednářské lóži (Národní tisková agentura, 2004, komentovaný opis článku z MF Dnes)
7. ↑ ^{7,0 7,1} Petr Zídek: Čeští svobodní zednáři se pootevírají veřejnosti (Lidové noviny, 7. 9. 2006)
8. ↑ ^{8,0 8,1} Petr Zídek: Ze života českých zednářů (Lidové noviny, 9. 9. 2006)
9. ↑ Ivan Odilo Štampach: Svobodní zednáři a jiné uzavřené společnosti (23. 6. 2006)

[editovat] Externí odkazy

• Ivan Odilo Štampach – osobní stránka
• Ivan Štampach (Masarykova univerzita, Filosofická fakulta)
• doc. Ivan Štampach (Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, Katedra religionistiky a filosofie)
• články Ivana Štampacha (Literární noviny)
• články Ivana Štampacha (Britské listy)
• profil Ivana Štampacha (Britské listy)
• články Ivana Štampacha (časopis Getsemany)