Jaderná elektrárna Temelín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

JETE v zimě

Jaderná elektrárna Temelín (zkratkou JETE) je elektrárna s největším instalovaným výkonem v České republice, stojí v Jihočeském kraji asi 5 km jižně od města Týn nad Vltavou a 24 km severně od Českých Budějovic u obce Temelín v místech, kde stávala vesnice Temelínec. V roce 2006 elektrárna vyrobila přibližně 12 TWh (4,136 PJ) proudu, což představovalo přibližně 14 % výroby elektřiny v Česku.

Ředitelem JETE je Vladimír Hlavinka

Řez budovou
V levé části je reaktorová hala, v pravé turbogenerátor

[editovat] Historie

[editovat] Před rokem 1989

Jaderná elektrárna Temelín byla plánována ještě za socialistického Československa jako jedna z hlavních staveb energetického systému bývalé RVHP. Výstavba elektrárny byla schválena roku 1980 a se stavbou se začalo v roce 1987.

[editovat] Po roce 1989

Po roce 1989 se stavba začala výrazně protahovat. Především z Rakouska se ozývaly silné protesty proti dostavbě elektrárny a v masmédiích odpůrci jaderné energetiky mj. často zpochybňovali její bezpečnost. Příznivci naopak upozorňovali na to, že výroba energie z jádra je ekologičtější (především v souvislosti s ekologicky poničenými částmi severních Čech). Začaly se předělávat projekty a původní (sovětský resp. ruský) řídící a kontrolní systém byl nahrazen novým (podle projektu americké společnosti Westinghouse). Stejný systém firma instalovala i u britské jaderné elektrárny Sizewell B.

Zároveň nebylo kvůli společenským změnám zcela jasné, jaká bude energetická potřeba státu po zániku, nebo restrukturalizaci, řady podniků energeticky náročného těžkého průmyslu. Roku 1993 byla nakonec schválena dostavba prvního a druhého bloku z původně plánovaných čtyř (stavební práce však na 3. i 4. bloku byly přerušeny už dřív). Třetí a čtvrtý blok byl zakonzervován v rozsahu kompletně dokončených zemních prací na základové spáře.

[editovat] Cena

Celkové investiční náklady na dva bloky o celkové elektrickém výkonu 2 000 MW dosáhly i z důvodu zcela zásadních úprav projektu v průběhu výstavby necelých 100 miliard Kč, což představuje investiční náklady ve výši cca 50 000 Kč/kW.

Zajímavé je v tomto případě srovnání s investičními náklady u větrných elektráren (viz Jindřichovice pod Smrkem). Koeficient ročního využití v roce 2006 se přes všechny technologické problémy přiblížil 70%. Po jejich dořešení by měl běžně dosahovat hodnot nad 80 %.

[editovat] Spuštění Temelína a jeho provoz

Palivo pro první blok bylo zavezeno v červenci 2000, 9. října 2000 bylo aktivováno a 21. prosince 2000 byl první blok poprvé připojen do rozvodné sítě. Zkušební provoz prvního bloku byl zahájen 10. června 2002.

V červnu 2002 bylo zavezeno palivo pro druhý blok a 17. srpna 2002 byla zahájena reakce. K rozvodné síti byl druhý blok poprvé připojen 29. prosince 2002 a zkušební provoz začal 18. dubna 2003.

V pátek 3. listopadu 2006 byl Temelín zkouladován, v pondělí 3. listopadu rozhodnutí nabylo právní moci. ^[1]

[editovat] Technické informace

[editovat] Kombinace technologií, dodavatelské firmy

Původní projekt je založen na ruské (sovětské) technologii, řídící systém je americký. Většina vybavení elektrárny však byla dodána českými firmami. (Škoda Plzeň, Vítkovice).

[editovat] Bezpečnost

Jedním z nejdůležitějších z principů je tzv. princip hloubkové ochrany, který definuje 5 úrovní ochrany a 5 ochranných bariér stojících mezi aktivní zónou v reaktoru a okolním prostředím:

pevná keramická struktura samotného paliva
pokrytí palivových produktů
tlaková hranice primárního okruhu
železobetonová šachta reaktoru
ochranná obálka (kontejnment)

Aktivní bezpečnostní systémy jsou zálohovány dvojnásobně (tj. jsou nainstalována třikrát). Některé z bezpečnostních systémů jsou založeny na rozdílných fyzikálních principech.

Předností použitých tlakovodních reaktorů je tzv. inherentní bezpečnost tj. bezpečnost daná fyzikálními zákony. Ta je v Temelíně zajištěna mj. tím, že schopnost vody (působí jako moderátor) umožňovat řetězovou reakci klesá s rostoucí teplotou. Podobnou vlastnost má i Uran 238 (tvoří kolem 97 % paliva, fakticky ale jako palivo nepůsobí, není zdrojem vyráběné energie) který pohlcováním neutronů reakci brzdí. Tato jeho vlastnost vzrůstá s růstem teploty. ^[2] ^[3]

[editovat] Reaktory

[editovat] Vlastní reaktory

Model areálu elektrárny
Reaktory jsou v budovách s modrou kopulí. V pravé části areálu je zelená plocha, určená původně pro další dva bloky

JETE je vybavena dvěma tlakovodními reaktory, každý o tepelném výkonu 3000 MW a elektrickém výkonu 1000 MW (VVER-1000) (původní projekt počítal s výstavbou čtyř bloků).

Hmotnost reaktoru bez chladiva je přibližně 800 t.

[editovat] Tlakové nádoby

Části vnitřní vestavby reaktoru jsou umístěny v tlakové nádobě. Tlaková nádoba je vysoká 11 m a je umístěna ve výšce 16 m. Vnější průměr je 4,585 m. Stěny válcové části mají tloušťku 193 mm. Nádoba je vyrobena z vysoce kvalitní nízkolegované chrom-nikl-molybden-vanadové oceli a je navržena na tlak 17,6 MPa při teplotě 350 °C, přičemž běžný provozní tlak je 15,7 MPa při teplotách 290-320 °C.

Reaktorovou nádobu vyrobila Škoda Plzeň, a.s.

[editovat] Palivo

Jako palivo slouží oxid uraničitý UO₂ s p4,25 % (průměr) obohaceného uranu 235. V reaktoru je celkem 92 tun paliva. Aktivní zóna reaktoru je vysoká 3530 mm a má průměr 3160 mm. Je v ní v přesně stanovených pozicích umístěno 163 palivových souborů a 61 regulačních tyčí. Palivové soubory jsou uspořádány v hexagonální mříži. Každý palivový soubor sestává z 312 palivových proutků, 18 vodicích trubek a z jedné centrální měřicí trubky. Palivový cyklus je čtyřletý, čtvrtina paliva se vyměňuje jednou za rok. Probíhá přechod na 5letý cyklus výměny paliva.

V současné době palivo dodává společnost Westinghouse, od roku 2010 ho bude na základě proběhlého výběrového řízení dodávat ruská společnost TVEL.

Palivo tvořilo podíl přibližně 15 % na ceně elektriřiny z Jaderné elektrárny Temelín, zvyšující cena uranu na světovém trhu tento podíl neovlivní, neboť palivo je dodávána na základě dlouhodobých smluv.

[editovat] Parogenerátory

K reaktoru jsou připojeny čtyři parogenerátory, každý o výkonu 1470 tun páry o teplotě 278°C za hodinu.

[editovat] Kontejnment

Mohutná konstrukce Kontejnmentu chrání reaktor a primární okruh před vnějšími vlivy a okolí elektrárny před následky případné havárie. Má průměr 45 m, výšku 38 m a tloušťku stěn 1,2 m, konstrukce kupole je pouze o 10cm slabší. Jeho vnitřní ocelová výstelka má tloušťku 8mm.

[editovat] Chlazení

[editovat] Voda pro chlazení

Voda potřebná k chlazení se odebírá z Vltavské nádrže Hněvkovice a zpětně se vypouští do Vltavy v prostoru nádrže Kořensko. Soustava těchto dvou vodních děl se budovala současně s elektrárnou. Elektrárna za plného provozu spotřebovává přibližně 2-3 m³/s.

[editovat] Chladící věže

Elektrárna má čtyři chladící věže vysoké asi 150 m, jejich průměr u paty je 130 m, povrch vnější stěny činí 44 000 m². Chladicí věže elektrárny tvoří také dominantu celého okolí a jsou vidět ze vzdálenosti 30 km, pára nad nimi až 70 km.

[editovat] Kritika

V Česku a ještě silněji i v zahraničí, především v bezprostředně sousedícím Rakousku a Bavorsku, vyvolává jaderná elektrárna Temelín obavy z následků případné havárie. Tyto názory jsou navíc mediálně podpořeny i relativně (především ve srovnání s Jadernou elektrárnou Dukovany ^[4]) častými poruchami ^[5], ^[6] na různých částech elektrárny, přestože se velká většina poruch stala v nejaderné části elektrárny a žádná z nich nepřekročila stupeň 1 stupnice INES (Technická porucha nebo odchylka od schváleného režimu).

Kritici dále upozorňují na údajné technické nedostatky, které podle jejich názoru vyplývají z nedostatečně odzkoušené kombinace sovětských a amerických technologií. Kombinace západních a východních technologií byla vyzkoušena na Jaderné elektrárně Lovisa ve Finsku.

Určitou roli však hrají i předsudky či nedůvěra vůči jaderné energetice jako takové.