Vltava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vltava
Pohled na Vltavu z pražské Letné Délka 430 km Plocha 28 090 km² Průtok u ústí 149,9 m³/s Světadíl Evropa Pramen Šumava, Česká republika 48°58′29" s. š., 13°33′39" v. d. 1172 m n. m. Ústí do Labe u Mělníka 50°20′49" s. š., 14°28′30" v. d. 155 m n. m. Protéká městy České Budějovice, Praha V povodí Česko, Rakousko Hydrologické pořadí 1-06-01-001

Vltava je se 430 km (433 km) nejdelší řekou v České republice. Pramení na Šumavě, protéká mimo jiné Českým Krumlovem, Českými Budějovicemi a Prahou a ústí zleva do Labe v Mělníku. Povodí Vltavy s přítoky Malší, Lužnicí, Otavou, Sázavou a Berounkou zaujímá jižní polovinu Čech a spolu s Labem, za jehož přítok je Vltava tradičně považována, vytváří systém odvodňující Čechy téměř celé.

Obsah 1 Základní údaje 2 Popis toku 3 Vybrané přítoky 4 Plocha povodí na území ČR 5 Vodní díla na Vltavě 5.1 Závod Horní Vltava 5.2 Závod Dolní Vltava 6 Etymologie 7 Podívejte se také na 8 Externí odkazy

[editovat] Základní údaje

• Plocha povodí 28 090 km²
• Délka toku 430 km
• Průměrný průtok u ústí 150 m³/s
• Výškový rozdíl mezi pramenem a ústím 1 016 m

Hlavní tok nese od pramene k ústí postupně názvy Černý potok, Teplá Vltava a Vltava. V němčině má řeka jméno Moldau.

[editovat] Popis toku

Teplá Vltava, která je považována za hlavní pramennou větev, pramení na východním svahu Černé hory (1 315 m) na Šumavě ve výšce 1 172 m nad mořem jako Černý potok. Jeho pramen je znám jako chráněné území Pramen Vltavy. Prvních 5 km teče severním směrem, od soutoku s Kvildským potokem v Kvildě obrací nadlouho svůj tok k jihovýchodu. Od ústí Vydřího potoka v obci Borová Lada (890 metrů nad mořem) nese říčka název Teplá Vltava, záhy přibírá Vltavský potok, známý též jako Malá Vltava. Ten pramení v Pláňském polesí ve výšce 1 158 m nad mořem. Protéká Horní Vltavicí a poté v Lenoře (756 metrů nad mořem) získává vody Řasnice, zvané také Travnatá Vltava. Za Lenorou má řeka jen nepatrný spád a vytváří v ploché krajině rozsáhlé mokřady s mnoha meandry, souhrnně zvané Vltavský luh. Právě zde, uprostřed 1. zóny NP Šumava Mrtvý luh se v nadmořské výšce 731 m u osady Chlum stékají Teplá a Studená Vltava. Ta pramení na druhé straně hranic v Bavorsku západně od obce Haidmühle pod německým názve Altwasser nebo Kalte Moldau. Od soutoku obou hlavních pramenných toků Teplé a Studené Vltavy tak řeka po zbytek své cesty nese jméno Vltava.

U Nové Pece se Vltava rozlévá do širokého a dlouhého přehradního jezera, které vzniklo přehrazením jejího toku u obce Lipno nad Vltavou. Za Lipnem protéká řeka romantickým skalnatým údolím pod Čertovou stěnou (tento její úsek se nazývá Čertovy proudy) a směřuje k vyrovnávací nádrži Lipno II těsně před Vyšším Brodem. V úseku mezi přehradní hrází Lipno a Vyšším Brodem je koryto řeky téměř bez vody (přehrada je povinna udržovat minimální průtok 2 krychlové metry vody za sekundu), protože většina vod z Lipenského jezera je odváděna kanálem od podzemní elektrárny do vyrovnávací nádrže Lipno II. Pouze výjimečně se průtok zvyšuje - buďto za přebytku vody v nádrži, nebo u příležitosti vodáckých závodů, neboť úsek Čertových proudů je považován za jednu z nejtěžších vodáckých a slalomových tras na světě. Takové akce ovšem vyžadují průtok 20-30 metrů krychlových vody za sekundu.

Za Vyšším Brodem protéká Vltava otevřenější krajinou a stáčí svůj tok k severu. Četnými zákruty protéká turisticky atraktivní oblastí s řadou kulturně historických památek situovaných obvykle v těsné blízkosti řeky. Její tok směřuje k hradu Rožmberk, protéká městečkem Větřní a skalnatým údolím vstupuje do Českého Krumlova.

Tok Vltavy směřuje odtud dále na sever, protéká kolem kláštera Zlatá Koruna, míjí bývalé keltské opidum Třísov a obtéká skalnatý ostroh se zříceninou hradu Dívčí kámen. Pak již pokračuje rovinatou Českobudějovickou pánví k Českým Budějovicím (řkm 239,6). Zde přibírá vody řeky Malše. Za městem pokračuje tok Vltavy kolem obce Hluboká nad Vltavou a směřuje k Hněvkovické přehradě, která zajišťuje vodu pro Jadernou elektrárnu Temelín. Odtud až za Prahu vytváří řeka hluboké a úzké údolí, které se rozšiřuje jen na několika místech. Protéká Týnem nad Vltavou a za ním přibírá vody řeky Lužnice.

Až k Týnu nad Vltavou však již zasahuje hladina dalšího stupně Vltavské kaskády, Orlické přehrady, pojmenované podle známého zámku Orlík. Jezero pohltilo i soutok Vltavy s Otavou u hradu Zvíkova. Za hrází Orlické přehrady pokračuje tok Vltavy dále k severu. V úseku před Prahou zadržují vody Vltavy ještě další čtyři přehrady Vltavské kaskády - Kamýcká, Slapská, Štěchovická a Vranská.

U Davle leží v řece Ostrov sv. Kiliána, na němž do roku 1419 stával Ostrovský klášter. V těchto místech se zprava vlévá řeka Sázava, o něco dále na okraji Prahy za Zbraslaví zleva řeka Berounka. Po průtoku hlavním městem se Vltava teprve v Kralupech nad Vltavou vymaňuje z úzkého údolí do roviny a u Mělníka ve výšce 156 m n. m. se vlévá do Labe. Ačkoliv je k místu soutoku delší a vodnatější, nese tok dále oproti zvyklostem jméno Labe. To protéká Německem a ústí do Severního moře.

[editovat] Vybrané přítoky

(levý / pravý, říční kilometr od pramene k ústí)

• Kvildský potok (L, řkm 424,1)
• Bučina (P, řkm 422,6)
• Vydří potok (L, řkm 416,8)
• Vltavský potok (Malá Vltava) (P, řkm 416,0)
• Račí potok (L, řkm 404,5)
• Kubohuťský potok (L, řkm 402,8)
• Kaplický potok (L, řkm 396,5)
• Řasnice (Travnatá Vltava) (P, řkm 394,3)
• Volarský potok (L, řkm 378,9)
• Studená Vltava (P, řkm 376,7)
• Jezerní potok (P)
• Olšina (L)
• Větší Vltavice (P, řkm 314,5)
• Branná (L, řkm 297,9)
• Polečnice (L, řkm 281,3)
• Jílecký potok (P)
• Křemžský potok (Křemže) (L, řkm 258,6)
• Malše (P, řkm 240,0)
• Dehtářský potok (L, řkm 231,9)
• Bezdrevský potok (L, řkm 231,0)
• Lužnice (P, řkm 202,2)
• Hrejkovický potok (P)
• Otava (L, řkm 169,1)
• Brzina (P, řkm 126,9)
• Musík (P, řkm 106,8)
• Mastník (P, řkm 104,6)
• Kocába (L, řkm 82,8)
• Sázava (P, řkm 78,3)
• Bojovský potok (P, řkm 75,2)
• Berounka (L, řkm 63,4)
• (viz též Seznam pražských řek a potoků)
• Botič (P, řkm 55,2)
• Rokytka (P, řkm 47,4)
• Litovický potok (Šárecký potok) (L, řkm 42,7)
• Zákolanský potok (L)
• Bakovský potok (L)

[editovat] Plocha povodí na území ČR

•   3 370 km² horní Vltava (po soutok s Lužnicí)
•   3 527 km² Lužnice
•   3 774 km² Otava
•   4 349 km² Sázava
•   8 823 km² Berounka
•   3 020 km² střední a dolní Vltava
• 26 863 km² celkem na území ČR (zbytek zasahuje především povodím Lužnice a Malše na území Rakouska)

[editovat] Vodní díla na Vltavě

O historii usplavňování Vltavy a o přehradách a údolních nádržích čtěte také v článku Vltavská kaskáda.

[editovat] Závod Horní Vltava

• řkm 329,54 Přehrada Lipno I (1952–1959), plocha nádrže 48,7 km², 725,6 m n. m.
• řkm 319,12 Přehrada Lipno II
• řkm 233,0 jez České Vrbné (1968), plavební komora není, zatím jen vorová propusť a slalomová dráha z roku 1983
• řkm 228,8 jez Hluboká nad Vltavou (1935), plavební komora není, zatím jen vorová propusť
• řkm 210,39 Přehrada Hněvkovice (1986–1992), plavební komora nedokončena, plocha nádrže 2,68–3,21 km²
• řkm 208,9 starý jez Hněvkovice, 354,79 m n. m., variantně navrhována rekonstrukce s výstavbou plavební komory (v případě výstavby jezu v Týně nad Vltavou bude tento jez zatopen)
• řkm 206,5 variantně navrhována výstavba nového jezu Týn nad Vltavou s plavební komorou
• řkm 200,41 Přehrada Kořensko (1986–1991), plavební komora nedokončena

[editovat] Závod Dolní Vltava

• (řkm 193 Rejsíkov)
• řkm 159,9 Žďákovský most
• řkm 144,70 Přehrada Orlík (1954–1966), plavební zařízení (šikmé kolejové zdvihadlo doplněné v horní části plavební komorou) nedokončeno, plocha nádrže 27,3 km², max. 354 m n. m., min. 347,6 m n. m.
• řkm 134,73 Přehrada Kamýk (1956–1962), s plavební komorou
• řkm 91,69 Přehrada Slapy (1951–1954), výtah pro lodě (svislé zdvihadlo) není dokončen, kolejová přeprava sportovních lodí, plocha nádrže 13,92 km²
• řkm 84,44 Přehrada Štěchovice (1937–1945), s plavební komorou, původně i s propustí pro vory, plocha nádrže 1,14 km²
• řkm 71,33 Přehrada Vrané nad Vltavou (1930–1936) s plavební komorou, plocha nádrže 2,51 km²
• řkm 62,9 plavební komora Modřany (jez Modřany)
• řkm 53,7 plavební komora Smíchov (oddělený kanál od Šítkovského jezu k jezu u Sovových mlýnů)
• řkm 50,5 plavební komora Štvanice (jez u začátku Štvanice)
• řkm 40,3 plavební komora Podbaba, plavební kanál Podbaba–Troja, délka 3,5 km (Trojský jez a sportovní kanál na pravé straně)
• řkm 35,9 plavební komora Roztoky, plavební kanál Roztoky–Klecany, délka 1,4 km (jez Klecany)
• řkm 26,7 plavební komora Dolánky (jez Dolany)
• řkm 17,9 plavební komora Miřejovice (jez Nelahozeves–Veltrusy)
• řkm 0,9 plavební komora Hořín, plavební kanál Mělník–Vraňany, délka 10,1 km

[editovat] Etymologie

Původ jména má řeka ve starogermánském slově Wilth-ahwa, divoká voda. V 9. století je zmiňována jako Fuldaha, později Wultha. Kosmas ji poslovanštil na Wlitaua [1].

[editovat] Podívejte se také na

• Osobní vodní doprava na Vltavě
• Seznam vltavských přívozů
• Voroplavba, Vaziště
• Vltavské mosty
• Seznam pražských mostů

[editovat] Externí odkazy

• Album současných a historických fotografií řeky Vltavy
• Povodí Vltavy
• Potenciál splavnění vltavské vodní cesty (CityPlan spol. s r. o. 2004–2005)
• Kilometráž Vltavy (vodácká)
• Kilometráž Vltavy (vodácká)