James Fitzjames, vévoda z Berwicku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Maršál Francie James Fitzjames vévoda z Berwicku (čti v angličtině: Bervik, ve skotském nářečí: Berik a v irštině: Bervidk) byl anglický vojevůdce a levoboček posledního anglického katolického krále Jakuba II. Sloužil v anglických, irských a francouzských ozbrojených silách.

Obsah 1 Historie 2 Manželky a potomci 3 Smrt a pověst kolem ní: Anything is Others! 3.1 Skutečný background celé události 4 Reference

[editovat] Historie

James Fitzjames (čti: džejms fitsdžejms) se narodil 21.08.1670 ve francouzském městečku Moulins a 12.06. 1734 padl v bitvě u Philippsburgu, okr. Württemberg (Německo).

Na svět přišel jako levoboček (nemanželský syn) Jamese vévody z Yorku, 1633 - 1701 (později krále Jamese II. Anglického a Jamese VII. Skotského), a Arabelly Churchillové, 1647 - 1730 (sestry Sira Johna Churchilla, 1650 - 1722, později 1. vévody z Marlborough).

Arabella Churchillová byla dcerou Sira Winstona Churchilla (1620 - 1688) a Elizabeth Drakeové of Ashe (1648 - 1694). S Jamesem vévodou z Yorku, měla celkem 4 nemanželské děti (dvě dcery a dva syny), přičemž James Fitzjames byl druhým v řadě. Teprve v roce 1674 se provdala za plukovníka Charlese Godfreye (1659 - 1714) a měla s ním další 3 děti, tentokrát manželské. Dožila se, na tehdejší dobu, doslova biblického stáří 83. let. Na otázku svých přítelkyň jak to dokázala, prý údajně odpovídala: „Dámy střídejte hodně pány! To je medicína proti všem ženským nemocem.“

Již od útlého mládí se Jamesovi Fitzjamesovi dostávalo vynikajícího vzdělání na francouzských katolických školách v Juilly, Plessis a jezuitském kolégiu La Fléche.

Po skončení svých studií vstoupil do válečných služeb francouzského maršála Charlese vévody z Lorraine a 1686 se zúčastnil vítězné bitvy u Budy (Maďarsko). Jeho nemanželský otec, vévoda z Yorku, se stává v roce 1685 anglickým králem Jamesem II. Anglickým, dovídá se o válečných úspěších syna a v roce 1687 mu uděluje šlechtickou hodnost "vévoda z Berwicku". V té době mu je teprve 17. let a v následující bitvě u Nagyharsány (Moháče) (Maďarsko) slouží již v hodnosti plukovníka. Vynikající vojenské schopnosti vévody Berwicka vedou otce Jakuba II. k tomu, aby jmenoval syna velitelem 3. jezdeckého pluku „Royal Guards Blue“ a vyslal ho do Irska k potlačení povstání irských rebelů v hrabství Atrim. Úspěšný levoboček se utká s nepřítelem v bitvě u Belfastu a suveréně zvítězí. Poté se zůčastňuje 1690 bitvy u Boyne (Drogheda, hrabství County Louth), kde bojuje na straně katolíků proti protestantům. Zde vévoda Berwick utrpěl porážku a protestanti vítězí. Toto vítězství se dodnes v Ulsteru slaví, což vzbuzuje u katolické menšiny nevoli a často vede k pouličním bitkám a výtržnostem.

Má se za to, že anglického vévodského titulu byl zbaven poté, co byl prohlášen psancem někdy kolem roku 1695. Vedou se však spory o to, zda tak bylo učiněno po formální stránce správně a proto někdy bývá tento titul neoficiálně přiznáván až do jeho smrti jakož i jeho potomstvu.

Na žádost maršála knížete z Lucemburku se 1702 vrací do Francie, kde je v roce 1704 povýšen na generála a vede francouzskou armádu ve válce proti Španělsku. Po vítězných taženích je 1706 francouzským králem delegován do hodnosti maršála (Marshal of France). V roce 1710 coby maršál francouzských ozbrojených sil s aktivní vojenskou službou končí a začíná psát své paměti: „The Memoires of Marshal Berwick“.

[editovat] Manželky a potomci

Dne 26.03. 1695 se vévoda z Berwicku žení a bere si za manželku Honoru Burkovou (Lady Honora de Burgh, Dowager Countes of Lucan), vdovu po Patricovi Sarsfieldovi hraběti z Lucanu, irském šlechtici, který je Berwickův přítel a v roce 1693 umírá v Belfastu, patrně následkem morové nákazy. Manželství netrvá dlouho. Honora se při honu nedaleko městečka Downpatrick (Severní Irsko) silně nachladí a v roce 1698 umírá na těžký zápal plic. Vévoda s ní má jednoho syna Jamese Francise Stuarta.

Zdrcen opouští Berwick nehostiné a chladné Irsko. Odjíždí do Paříže, kde se žení podruhé. 18.04. 1700 si bere za ženu Annu baronku Bulkeleyovou, dceru Henryho Bulkeleye a Sofie Stuartové. S ní má celkem 10 dětí:

• Henry James Fitzjames (1702 - 1721)
• Henrietta Fitzjames (1705 - 1739)
• Francois Fitzjames (1709 - 1764)
• Henry Fitzjames (1711 - 1731)
• Charles de Fitzjames (1712 - 1787)
• Laure Anne Fitzjames (1713 - 1766)
• Marie Emilie de Fitzjames (1715 - 1770)
• Edouard Fitzjames (1716 - 1758)
• Anne de Fitzjames (1717 - 1763)
• Anne de Fitzjames (1720 - 1721)

[editovat] Smrt a pověst kolem ní: Anything is Others!

Mnozí z vás znají známou anekdotu Jana Wericha o "umírajícím rabínovi": Početná rodina se shromáždila kolem jeho lože a jeden z členů rodiny se ptá: "Otče, ve svém dlouhém životě si nashromáždil řadu zkušeností. Nyní odcházíš na onen svět. Řekni nám tu nejryzejší pravdu, ke které jsi se dopracoval. Budeme jí potřebovat". Rabín se podíval na shromážděný zástup a odpověděl: "Všechno je jinak!"

Filmový herec a humorista si příběh vypůjčil od umírajícího anglického vévody, francouzského maršála Jamese Fitzjamese Berwicka a nahradil jej "neškodným" židovským Rabínem. Proč? Anekdota se vyprávěla v nejhlubším stalinismu při natáčení filmu "Císařův pekař" a z hlediska proletářsko-ideologického bylo nežádoucí, aby nějací "angličtí vévodové" oplývali moudrostmi.

[editovat] Skutečný background celé události

1710 sice Jmes FitzJames s aktivní vojenskou dráhou skončil a začal psát své paměti, ale v roce 1733 je maršál nalehavě vyzván králem Ludvíkem XV., aby převzal velení nad francouzskými ozbrojenými silami v Německu. Ludvík XV. se totiž oženil s Marií Leszcyńskou, dcerou polského krále, který byl 1733 zbaven trůnu a uprchl do Paříže, kde žije v exilu. Ludvík mu chce opět dopomoci na trůn, čemuž brání Habsburkové. To znamená válku. Vévoda Berwick se střetává s rakousko-českou armádou 12.06. 1734 u města Philippsburg. Češi (3. plzeňský regiment, vedený plukovníkem Petrem Radeckým (1678 - 1743), dědečkem pozdějšího slavného maršála Jana Radeckého, zahajují dělostřeleckou palbu na francouzské pozice severně od pevnosti Philippsburg. Pod tlakem plzeňského regimentu se Francouzi dávají na útěk. Jednou z dělostřeleckých koulí je zasažen a usmrcen vévoda Berwick. Tolik ad hoc historická faktografie. Nyní legenda:

Kolem umírajícího maršála, vévody Berwicka se shromáždili truchlící důstojníci. Mladý poručík Jean baron de Vaux ho oslovuje: "Vaše knížecí Výsosti! Mají za sebou bohatý život plný osobních zkušeností. Řeknou mladému poručíkovi, pravdu o tomto světě." Vévoda Berwick se na něho otočil a prohlásil: "Anything is others!" (Všechno je jinak!).

Proč legenda? Dělová koule plzeňského regimentu urazila vévodovi Berwickovi hlavu. Bez hlavy mohl těžko něco baronovi de Vaux vysvětlovat. Byl tedy na místě mrtev aniž by cokoli komentoval. Legenda o výroku "Všechno je jinak!" vznikla až po jeho smrti a vztahuje se patrně na obsah vévodových pamětí, které ostatně vydal v Londýně maršálův vnuk až v roce 1778, poté, co byly přepsány a "opraveny" jakýmsi irským teologem Abbe Hookem. Jejich autentičnost je tím velice sporná. Vévoda si skutečně stěžuje, že dostával takřka bez vyjímky zprávy, coby vojenský velitel, o kterých se poté na místě přesvědčoval, že jsou chybné a neodpovídají skutečnosti. Z toho asi vzniklo jeho známé "Anything is others!"

[editovat] Reference

• Berwick, James Fitzjames: "The Memoires of Marshal Berwick" (vydáno jeho vnukem), Londýn 1778.
• Classic Encyclopedia: "Online Information", GB, 2006.
• Cokayne, G.E.: "The Complete Peerage of England, Scotland, Great Britain and the United Kingdom" (13. dílů), Gloucestor (Anglie), 2000.
• Encyclopedia Britannica, Londýn 1985.
• L'histoire littéraire du moyen age 1530 a 1700, Paříž 1875.
• Petrie, Charles A.: "Marshal Duke of Berwick", Londýn 1953.
• Wilson, Charles T.: "The Duke of Berwick - Marshal of France, 1702 - 1734", Londýn 1883.