Jan Patočka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Prof. Dr. Jan Patočka, DrSc., Dr. h. c., (1. června 1907 Turnov – 13. března 1977 Praha) byl jedním z nejvýznamnějších českých filosofů 20. století. Zabýval se fenomenologií, filosofií dějin, filosofickým dílem J. A. Komenského, T. G. Masaryka a E. Husserla, českou literaturou, uměním a kulturou. Patočkovo dílo a jeho osobnost výrazně ovlivnily soudobé české myšlení, zejména v kruzích nezávislé inteligence a disentu 60. až 80. let.

K jeho početným žákům patří mj. V. Bělohradský, L. Hejdánek, P. Kouba, J. Michálek, J. Němec, Z. Neubauer, R. Palouš, M. Petříček, Z. Pinc, P. Rezek a J. Sokol.

Obsah 1 Životopis 2 Dílo 3 Spisy 4 Externí odkazy

[editovat] Životopis

V letech 1925-31 studoval Patočka slovanskou filologii, romanistiku a filosofii na FF UK. V roce 1928 při studijním pobytu v Paříži se poprvé setkal s Edmundem Husserlem. U něho a u Martina Heideggera pak v roce 1933 ve Freiburgu studoval fenomenologii a navázal celoživotní přátelství s Husserlovým asistentem Eugenem Finkem. Podílel se na založení Cercle philosophique de Prague, stal se jeho českým sekretářem a v roce 1936 se habilitoval prací Přirozený svět jako filosofický problém, která ovlivnila české filosofické prostředí na mnoho let. Od roku 1937 byl redaktorem časopisu Česká mysl, spoluorganizoval Husserlovy přednášky v Praze a po jeho smrti (1938) se přičinil se o záchranu jeho pozůstalosti.

Po uzavření českých vysokých škol 1939 učil na gymnáziu a vydal několik knížek jako přípravu pro budoucí studenty university; koncem války byl nasazen na stavbě. V roce 1945 se vrátil na UK, od roku 1950 pracoval v Ústavu T. G. Masaryka, pak ve Výzkumném ústavu pedagogickém, kde připravoval první vydání Komenského Všenápravy. Od roku 1964 byl editorem ve Filosofickém ústavu AV, absolvoval přednáškové pobyty ve Francii a v Německu, roku 1968 se podruhé vrátil na UK, byl jmenován profesorem, ale 1972 byl penzionován. Jeho přednášky v bytových seminářích byly významnými událostmi jinak vcelku šedého kulturního života 70. let.

Signatář Charty 77 (1.1.1977) a jeden z prvních tří mluvčích (s V.Havlem a J. Hájkem). Svými posledními texty k CH 77 jí vtiskl výrazný občanský a mravní charakter. Po setkání s holandským ministrem zahraničí Van der Stoelem byl opakovaně vyslýchán StB, po jednom náročném výslechu byl hospitalizován a zemřel na mozkovou mrtvici. Jeho pohřeb se stal významnou událostí protikomunistického odporu.

[editovat] Dílo

Hlavní část Patočkova rozsáhlého, i když často torzovitého díla je věnována fenomenologii, kde navázal na Husserlův objev přirozeného světa (Lebenswelt) naší bezprostřední, naivní zkušenosti (v protikladu k racionálnímu světu vědy), snažil se spojit odkaz Husserlův a Heideggerův a zkoumal pojem pohybu. Lidský život chápe Patočka jako trojí pohyb: pohyb zakotvení či přijetí, pohyb práce a boje, a konečně pohyb průlomu či pravdy. Rozvinul také Platónovu myšlenku péče o duši, která je podle něho vlastním jádrem evropské identity a jedinečnosti. Pokoušel se vytvořit novou filosofii dějin a Kacířské eseje o filosofii dějin (1975) se staly jeho nejznámějším a nejčastěji překládaným dílem. Řada dalších prací se týká filosofického významu J. A. Komenského a filosofie výchovy, ale také českých dějin, literatury, divadla a umění vůbec. Patočka byl také vynikající překladatel a do češtiny přeložil např. Hegelovu Fenomenologii ducha a Estetiku, díla Herderova, Schellingova nebo Mikuláše z Kusy.

[editovat] Spisy

Jen malá část Patočkova díla mohla vyjít za jeho života doma. Pětisvazkový výbor vyšel v 80. letech v Německu. Deset knih bylo přeloženo do francouzštiny, další do angličtiny, italštiny, španělštiny atd. Od roku 1996 vycházejí jeho Sebrané spisy v češtině (do roku 2007 vyšlo 11 svazků).

• Přirozený svět jako filosofický problém, Praha 1936, 1970, 1992
• Česká vzdělanost v Evropě, Praha 1940
• Symbol země u K. H. Máchy, Praha 1944
• Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové, Praha 1964
• Kacířské eseje o filosofii dějin, Praha 1975 (samizdat), 1990
• Sókratés, Praha 1991
• Co jsou Češi?, Praha 1992
• Evropa a doba poevropská, Praha 1992
• Platón, Praha 1992
• Tělo, společenství, jazyk, svět, Praha 1995
• Umění a čas, Praha 2004

O Janu Patočkovi:

• Blecha, I., Jan Patočka. Olomouc 1997
• Dubský, I., Filosof Jan Patočka. Praha 1997.
• Kohák, E., Jan Patočka: filozofický životopis. Praha 1993.

[editovat] Externí odkazy

• Archiv Jana Patočky (Praha)
• Sebrané spisy
• Mezinárodní bibliografie
• Nekrolog k úmrtí prof. Jana Patočky