Jiří Levý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Příbuzenstvo
otec	Otakar Levý

Doc. PhDr. Jiří Levý, DrSc., (8. srpna 1926 Košice – 17. ledna 1967 Brno) byl český literární teoretik a historik a teoretik překladu, syn vysokoškolského profesora romanistiky a překladatele z francouzštiny Otakara Levého.

Po středoškolském studiu se věnoval studiu angličtiny a češtiny na Masarykově univerzitě v Brně (PhDr. 1949). V letech 1950–1963 přednášel na Palackého univerzitě v Olomouci, od roku 1964 působil na katedře české literatury a literární vědy na brněnské univerzitě. Kandidátská práce Vývoj překladatelských metod v české literatuře (1957), habilitační práce Základní otázky teorie překladu (1958) a doktorská práce Problémy srovnávací versifikace (1963) vymezují zcela zřetelně okruh jeho badatelských zájmů. Přispíval do domácích a zahraničních vědeckých časopisů, přednášel doma i v zahraničí (Dubrovník, Varšava, Hamburk, Vídeň, Stuttgart) o problematice překládání.

V Brně zorganizoval dvě versologické konference, založil Skupinu pro exaktní metody a mezioborové vztahy. Byl členem Svazu československých spisovatelů, aktivně pracoval v překladatelské sekci Svazu českých spisovatelů, působil v mezinárodní překladatelské organizaci FIT. Byl členem redakčních rad Odeonu, časopisu Česká literatura, Dialogu, časopisu Babel a redaktorem sborníku Teorie verše.

Spolu s J. F. Fraňkem redigoval edici Český překlad. Jako první svazek této edice vyšla Levého publikace České teorie překladu (poprvé v roce 1957, SNKLU, 2. vydání 1996, Ivo Železný). České teorie překladu obsahují Levého studii Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře a soubor závažných úvah českých překladatelů, kde jsou formulovány překladatelské normy od 15. století do roku 1945.

Knižní publikace Umění překladu (1. vydání 1963, 2. vydání 1983) představuje základní dílo o překládání umělecké literatury. Všímá si geneze překladu a stavby překládaného díla. Zaměřuje se hlavně na překládání poezie. Toto dílo vzbudilo pozornost v zahraničí, o čemž svědčí jeho překlady do němčiny (Die literrarische Übersetzung, Theorie einer Kunstgattung, Frankfurt am Main, Athenaum 1969), ruštiny (Iskusstvo perevoda, Progress 1974) a srbochorvatštiny (Sarajevo, „Svetlost“ 1982).

Nemalou pozornost věnoval Jiří Levý i teorii verše. V mnoha studiích se zamýšlí nad versologickými problémy v souvislosti s problematikou překladu (Izochronie faktů a izosylabismus jako činitelé básnického rytmu, Rytmus verše jako prostředek dramatické interpretace, Verš české lidové poezie a jejích ohlasů, Vývoj českého divadelního blankversu aj.).

Závažné jsou rovněž studie monografické, práce o T. S. Eliotovi, W. Whitmanovi, B. Jonsonovi aj. Posmrtně vyšel soubor cizojazyčných studií Paralipomena (1971) a výbor studií Bude literární věda exaktní vědou? (1971). Svůj význam měla i informativní antologie Západní literární věda a estetika (1966) a Současné divadelní překladatelství (1966).

[editovat] Bibliografie

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Jiří Levý

Levý, J. (1949/50): O překládání Máchova Máje, in: Slovesná věda 3, 5, s. 216–222.
Levý, J. (1951/52): Význam a metodika překladatelských cvičení při vyučování cizím jazykům, in: Ruský jazyk 2, č. 6, s. 191–192.
Levý, J. (1953): O některých zákonitostech překladatelské věrnosti, in: SaS 14, č. 2, s. 63–80.
Levý, J. (1955): O stylu překladu, in: Host do domu 2, č. 12, s. 543–544.
Levý, J. (1955): Překladatelský proces - jeho objektivní podmínky a psychologie, in: SaS 16, č. 3, s. 65–87.
Levý, J. (1955): Vývoj překladatelských teorií a metod, in: Interní edice SČS, Praha.
Levý, J. (1955): Walt Whitman v českém překladu, in: Host do domu, 2, č . 11, s. 513–515.
Levý, J. (1956): Čapkův Loupežník a Shakespeare, in: Sborník VŠP v Olomouci, Jazyk a literatura 3, s. 141–145.
Levý, J. (1956): Kapitoly z teorie a metodiky překladu (spolu s B. Ilkem), Praha.
Levý, J. (1957): České teorie překladu, Praha.
Levý, J. (1957): K práci v dějinách českého překladu, in: Světová literatura 2, č. 4, s. 198–207.
Levý, J. (1957): Slovo a mluvní akt v anglickém verši, in: Sborník VŠP v Olomouci, Jazyk a literatura, s. 55–79.
Levý, J. (1957): Umělecké otázky překladu, in: Česká literatura 5, č. 4, s. 379–401.
Levý, J. (1958): Úvod do teorie překladu, Praha.
Levý, J. (1960): Některé technické otázky překladu, in: Dialog 4, č. 3-4, s. 89–99.
Levý, J. (1962): Izochronie taktů a izosylabismus jako činitelé básnického rytmu, in: SaS 23, č. 1, s. 1-8, č. 2, s. 83–94.
Levý, J. (1962): Kombinační možnosti verše, in: ČsRus 7, č. 2, s. 77–86.
Levý, J. (1962): K překladatelskému dílu O. F. Bablera, in: Studie o literatuře a překladatelství, AUP Olomoucensis, Philologica 8, Praha, s. 99–100.
Levý, J. (1962): O překládání divadelního dialogu, in: Divadlo 13, 10, s. 58–68.
Levý, J. (1962): Rytmus verše jako prostředek dramaturgické interpretace, in: Divadlo 13,9, s. 63–66.
Levý, J, (1962): Stav myšlení o překladu, in: Dialog č. 1, s. 3–11.
Levý, J. (1962): Verš české lidové poezie a jejích ohlasů, in: Slavia 31, č. 2, s. 242–256.
Levý, J. (1963): Deskreptivistický výklad poezie, in: SaS 24, č. 4, s. 287–288.
Levý, J. (1963): Teorie informace a literární proces, in: Česká literatura 11, 4, s. 281–307.
Levý, J. (1963, 1983): Umění překladu. Praha.
Levý, J. (1964): Matematický a experimentální rozbor verše, in: Česká literatura 12, č. 3, s. 181–213.
Levý, J. (1964): Na novou cestu, in: Dialog č. 3.
Levý, J. (1964): O překládání shakespearovského verše a prózy, in: William Shakespeare, Historie 2. básně, Praha, s. 682–717.
Levý, J. (1964): Translation in Czechoslovakia, in: Babel 10, č. 2, s. 73–76.
Levý, J. (1965): Die Theorie des Verses - ihre matematische Aspekte, in: Matematik und Dichtung, Mnichov, s. 211–231
Levý, J. (1965): Kybernetika a poezie, in: Host do domu 12, č. 2, s. 56–59.
Levý, J. (1965): Verš a jazyk, in: Slovenská literatúra 12, č. 4, s. 376–381.
Levý, J. (1966): Sémantika verše, in: O literárnej Avantgardě, Bratislava, s. 17–42.
Levý, J. (1966): Československý strukturalismus a jeho zahraniční kontext. In: Struktura a smysl literárního díla. Praha 1966.
Levý, J. (1966): Translation as a Decision Process. In: To Honor Roman Jakobson: Essays on the Occasion of his Seventieth Birthday, 11 October 1966. The Hague.
Levý, J. (1967): Doslov, in: Slovo, písmo, akce, hlas. Praha 1967. S. 7–9.
Levý, J. (1967): Translation in Czechoslovakia. In: Ten Years of Translation-Proceedings of the Fourth Congress of the International Federation of Translators. Dubrovnik 1963. Oxford 1967. S. 211–218.
Levý, J. (1967): K teorii překládání. In: Aktualnyje problemy teorii chudožestvennogo perevoda (t. 2.). materialy vsesojuznogo simpoziuma (25 fevralja 2 marta 1966 g.) Moskva 1967. S. 296–307.
Levý, J. (1967): Poezije i kibernetika. In: Odjek. Sarajevo. 1. i 15. Avgust 1967.
Levý, J. (1969): Die literarische Übersetzung – Theorie einer Kunstgattung, Frankfurt – Bonn.
Levý, J. (1969): Mathematical Aspects of the Theory of Verse. In: Statistics and Style. Ed. L. Doležel. New York, American Elsevier Publishing Company 1969. S. 95–112.
Levý, J. (1969): Sostojanije teoretičeskoj mysli v oblasti perevoda, in: Masterstvo perevoda 6, Moskva 1970, s. 406–431.
Levý, J. (1970): Generative Poetics. In: Sign, Language, Culture. The Hague, Mouton 1970. S. 548–557.
Levý, J. (1971): Bude literární věda exaktní vědou? Praha, Čs. spisovatel 1971.
Levý, J. (1971): Generative Poetik. In: Literaturwissenschaft und Linguistik. Ergebnisse und Perspektiven II/2. Frankfurt am Main, Athenaum 1971. S. 554–567.
Levý, J. (1971): Paraliponema, Brno.
Levý, J. (1971): Značenije formy i formy značenij. In: Semiotika i iskusstvometrija. Moskva, Mir 1972.
Levý, J. (1972): Preklad ako rozhodovací proces, in: Čítanka z teórie prekladu, Nitra, s. 82–96.
Levý, J. (1972): Teorie literárních textů. In: Strukturelle Textanalyse. Ed. W. A. Koch. Hildesheim, G. 0lms 1972. S. 61–74.
Levý, J. (1974): Iskusstvo perevoda. Moskva, Progress 1974.
Levý, J. (1982): Umjetnost prevodenja. „Svetlost“ OOUR Zavod za udžbenike i nastavna sredstva, Sarajevo 1982. Biblioteka „Lingvistika Poetika“.
Levý, J. (1983): Umění překladu. Praha, Panorama 1983. Edice Pyramida.
Levý, J. (1996): České teorie překladu I a II, Ivo Železný 1996.