Srbochorvatština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Srbochorvatština (српскохрватски jезик, hrvatskosrpski jezik)
Rozšíření:	do roku 1992 Jugoslávie, dnes status nejasný
Počet mluvčích:	status nejasný
Klasifikace:	Indoevropské jazyky Slovanské jazyky Jihoslovanské jazyky
Písmo:	Latinka, Cyrilice
Postavení
Regulátor:	není stanoven
Úřední jazyk:	do roku 1992 Jugoslávie
Kódy
ISO 639-1:	není
ISO 639-2:	není (B) není (T)
SIL:	SRC
Wikipedie
sh.wikipedia.org

Srbochorvatština je podle názoru většiny Chorvatů umělý konstrukt 19. a 20. století na úrovni československého jazyka ze 3 odlišných jazyků: srbštiny, chorvatštiny a bosenštiny. Podle názoru většiny Srbů je to přirozený společný jazyk Jihoslovanů, psaný 2 různými abecedami a drobnými odchylkami v lexiku (asi 1000 slov; podle nacionalistů ve 150 000 slovech, zřejmě včetně převažující odlišné výslovnosti).

Odchylky v slovní zásobě jsou způsobeny tím, že chorvatština je stejně jako čeština puristický jazyk (nahrazuje výpujčky neologismy), zatímco srbština stejně jako polština není. Příkladem může být chorvatský zemljopis (zeměpis) / srbská geografija (geografie). Po roce 1990 chorvatská tendence k purismu dosáhla intensity brusičství, když helikopter byla nahrazena slovem zrakomlat, dalekovod slovem munjovod (srov. pokus o české mlno).

V morfologii je několik odchylek. Studentka se srbsky řekne studentkinja, zatímco chorvatsky studentica, profesorka se srbsky řekne profesorka, zatímco chorvatsky profesorica.

Příklad:
Kuchyňská sůl je sloučenina sodíku a chlóru. (česky)
Kuhinjska sol je spoj natrija i klora. (chorvatsky)
Kuhinjska so je jedinjenje natrijuma i hlora. (srbsky)

Ačkoliv chorvatština používá velice fonetizující pravopis, na rozdíl od srbštiny či polštiny, ale stejně jako čeština, píše vlastní jména původním pravopisem.

Obsah 1 Rozšíření 2 Dialekty 3 Historie a potíže s názvem 4 Abeceda a výslovnost 5 Gramatika 6 Slovní zásoba 7 Vzorový text 7.1 Všeobecná deklarace lidských práv 8 Podívejte se také na 9 Externí odkazy

[editovat] Rozšíření

Z nástupnických států bývalé Jugoslávie jsou varianty srbochorvatštiny hlavním jazykem v Srbsku, Černé Hoře, Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Většina obyvatel Slovinska a Makedonie, jejichž jazyky se od srbochorvatštiny liší mnohem více než jen názvem, stále ještě srbochorvatštině celkem dobře rozumí.

Srbské a chorvatské menšiny žijí též v Rumunsku, Maďarsku, Rakousku a USA.

[editovat] Dialekty

Základní dělení je podle výslovnosti slova Co?, podrobnější je podle výslovnosti praslovanského jat:

• Štokavština – nejrozšířejnější nářečí v Srbsku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině i Černé Hoře.
  • ekavština – úřední výslovnost v Srbsku. Jat se vyslovuje jako é.
  • jekavština – úřední výslovnost v Srbsku a Chorvatsku. Je převažující výslovnost v Bosně a Hercegovině a Černé Hoře. Jat se vyslovuje jako ě.
  • ikavština – nářeční výslovnost v Dalmácii, Istrii, západní Hercegovině a severní Bačce. Jat se vyslovuje jako i.
• Kajkavština – nářeční výslovnost v severním Chorvatsku, v okolí Záhřebu.
• Čakavština – vymírající nářečí v Dalmácii a Istrii.

[editovat] Historie a potíže s názvem

Nejstarší památky jsou ze 12. století v tzv. chorvatske redakci církevní staroslověnštiny. Literatura 15. až 17. století je psána v místních nářečích, spisovný jazyk ještě nebyl ustálen. Díla z té doby pocházejí zejména z Dalmácie.

V 19. století vznikly dvě spisovné verze jazyka, vzájemně si velmi blízké. Obě vycházejí ze štokavského nářečí a práce Vuka Karadžiće. V roce 1850 byla přijata Srby i Chorvaty, ale s drobnými odlišnostmi. Nebýt toho, možná by později nikoho nenapadlo odlišovat chorvatštinu od srbštiny - obě varianty jsou si totiž mnohem podobnější než třeba čeština se slovenštinou.

Srbové a Chorvati se ovšem liší historií, náboženstvím (Srbové jsou pravoslavní, Chorvati katolíci) i kulturními vazbami. Na rozdílech mezi srbskou a chorvatskou variantou se to projevuje zejména písmem: Chorvati používají pouze latinku, Srbové latinku i cyrilici. Přestože se lingvisté od počátku dohadovali, zda srbochorvatština je nebo není jeden jazyk, až do 70. let 20. století byla tato myšlenka celkem udržitelná. Po národnostních třenicích, které vyvrcholily v 90. letech krvavou občanskou válkou a rozpadem Jugoslávie, se název i odlišnosti obou spisovných norem staly politickým tématem.

Chorvati v Chorvatsku i Bosně nyní označují svůj jazyk za chorvatštinu. Srbové v Srbsku, Černé hoře i Bosně označují svůj jazyk za srbštinu. Je tu ovšem ještě skupina bosenských muslimů (Bosňáků), pro něž se nehodí ani jeden název. Proto se jejich variantě srbochorvatštiny začalo říkat bosenština. Chorvatští lingvisté navíc tvrdí, že tento název není adekvátní, protože odkazuje na veškeré obyvatele Bosny, tedy i Chorvaty a Srby. Podle nich by se jazyk bosenských muslimů měl spíše nazývat bosňáčtina. To, že pojem bosenština či bosňáčtina vznikl až když se „jinam nevešli“, je vlastně paradox. Bosna leží uprostřed mezi Chorvatskem a Srbskem nejen geograficky, ale i jazykově. Bosňané byli jazykově nejhomogennějšími uživateli srbochorvatštiny, ale nějak si „zapomněli“ v kritickém 19. století svou verzi kodifikovat.

[editovat] Abeceda a výslovnost

Chorvatština používá upravenou latinku, bosenština i srbština se píší jak latinkou, tak cyrilicí (např. v pouličních nápisech v Srbsku drtivě převažuje cyrilice, ale na internetu jsou i srbské stránky většinou psány latinkou). Písmena chorvatské i srbské (cyrilice) abecedy se na sebe dají převádět více méně 1:1, na chorvatské straně za pomoci několika spřežek.

• Chorvatština používá písmena s háčkem, která převzala z češtiny: Č, Š, Ž
• Kromě toho má i měkké Ć (měkčí než Č, převzato z polštiny) a Đ (výslovností blízké našemu Ď; někdy, např. na internetu, se opisuje též jako DJ, ale to způsobuje mnoho nejednoznačností).
• LJ, NJ a DŽ jsou spřežky. Projevuje se to na jejich řazení v abecedě (např. LJ je až po LZ), nebo třeba v křížovkách, kde se píší do jediného okénka. Výjimkou jsou slova, ve kterých se k sobě dostalo D a Ž (L a J, N a J) morfologickými procesy a vyslovuje se jako dva zvuky místo jako jeden. Třeba slovo nadživjeti (předpona nad-). V cyrilici tento problém odpadá, místo „наџивети“ se napíše „надживети“.
• Chorvatské H (a srbské Х) se čte jako naše CH.
• V srbské cyrilici oproti ruské chybí písmena Ё, Й, Щ, Ъ, Ы, Ь, Э, Ю, Я.
• Navíc jsou písmena Ђ (Đ), Ј (J), Ћ (Ć), Љ (LJ), Њ (NJ), Џ (DŽ).
• Е se nečte [je], ale [e].
• J v srbské cyrilici vypadá stejně jako v latince.

Chorvatská abeceda vypadá následovně:

velké: malé:

A

B

C

Č

Ć

D

DŽ

Đ

E

F

G

H

I

J

K

L

LJ

M

N

NJ

O

P

R

S

Š

T

U

V

Z

Ž

a

b

c

č

ć

d

dž

đ

e

f

g

h

i

j

k

l

lj

m

n

nj

o

p

r

s

š

t

u

v

z

ž

srbský ekvivalent

А

Б

Ц

Ч

Ћ

Д

Џ

Ђ

Е

Ф

Г

Х

И

Ј

К

Л

Љ

М

Н

Њ

О

П

Р

С

Ш

Т

У

В

З

Ж

а

б

ц

ч

ћ

д

џ

ђ

е

ф

г

х

и

ј

к

л

љ

м

н

њ

о

п

р

с

ш

т

у

в

з

ж

Pořadí srbské cyrilice je následující: А а Б б В в Г г Д д Ђ ђ Е е Ж ж З з И и Ј ј К к Л л Љ љ М м Н н Њ њ О о П п Р р С с Т т Ћ ћ У у Ф ф Х х Ц ц Ч ч Џ џ Ш ш

Na rozdíl od makedonštiny a bulharštiny srbochorvatština rozlišuje délku samohlásek, ne však v písmu. Má také melodický (stoupavý a klesavý) přízvuk.

Českému slabikotvornému L odpovídá v srbochorvatštině U (vuk = vlk). Na konci slabik se L mění v O (kupio = koupil).

[editovat] Gramatika

Na rozdíl od češtiny se v srbochorvatštině zachovaly jednoduché minulé časy (aorist a imperfektum).

[editovat] Slovní zásoba

Srbochorvatština převzala řadu slov z turečtiny a přes ni zprostředkovaně i z arabštiny a perštiny; je to důsledek dlouhodobé turecké nadvlády nad Balkánem.

V menší míře je slovní zásoba ovlivněna též němčinou, maďarštinou a řečtinou.

[editovat] Vzorový text

[editovat] Všeobecná deklarace lidských práv

srbsky	Cвa људскa бићa рaђajу сe слoбoднa и jeднaкa у дoстojaнству и прaвимa. Oнa су oбдaрeнa рaзумoм и свeшћу и трeбa jeдни прeмa другимa дa пoступajу у духу брaтствa.
bosensky	Cвa љyдскa бићa paђajy сe слoбoднa и jeднaкa y дoстojaнствy и пpaвимa. Oнa сy oбдapeнa paзyмoм и свиjeшћy и тpeбa дa jeднo пpeмa дpyгoмe пoстyпajy y дyхy бpaтствa.
chorvatsky	Sva ljudska bića rađaju se slobodna i jednaka u dostojanstvu i pravima. Ona su obdarena razumom i sviješću i trebaju jedna prema drugima postupati u duhu bratstva.
česky	Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

[editovat] Podívejte se také na

• Differences in official languages in Serbia, Croatia and Bosnia
• Croatian linguistic purism

[editovat] Externí odkazy

• Ethnologue report for Serbo-Croatian
• Serbian and Croatian alphabets at Omniglot
• Robert Greenberg: The Politics of Language Death and Language Birth
• Sean McLennan: Sociolinguistic Analysis of Serbo-Croatian (in PDF format)
• Juhani Nuorluoto: The Notion of Diasystem in the Central South Slavic Linguistic Area
• Serbo-Croatian - English Dictionary
• Burgenland Croat Center (in English, German, and Croatian)
• The Croatian Language Today