Jindřich VII. Lucemburský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich VII. (jako hrabě lucemburský Jindřich IV. 12. července 1275/1276 Valenciennes – 24. srpna 1313 Buoncovento poblíž Seiny) byl od roku 1308 římský král a od roku 1312 císař Svaté říše římské z dynastie Lucemburků.
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
| bratr |
Valram Lucemburský
|
| manželka |
Markéta Brabantská
|
| syn | |
| vnuk | |
| pravnuk | |
| pravnuk | |
Syn lucemburského hraběte Jindřicha III. Lucemburského a Beatrix z Avesnes a Beaumontu, otec českého krále Jana Lucemburského. Roku 1292 nebo 1293 se oženil s Markétou Brabantskou, neteří Filipa IV. Sličného. Roku 1310 dojednal nástup svého syna Jana na český trůn. Roku 1312 dosáhl po dlouhém italském tažení císařské korunovace v Římě. Jeho úsilí o ovládnutí severní Itálie, během nichž zemřela jeho manželka a byl zabit mladší bratr Valram, však bylo marné. Během bojů zemřel na malárii a byl pohřben v Pise.
