Lucemburkové
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lucemburkové byli druhou českou královskou dynastií. Zemím Koruny české vládli v letech 1310–1437. Od roku 1196 vládli v lucemburském hrabství, v roce 1387 získali uherský trůn. V letech 1373–1415 drželi Braniborsko. Lucemburkové drželi říšskou korunu od roku 1308 až do roku 1437 (s výjimkou let 1313-1346 a 1400-1410).
Obsah |
[editovat] Původ a mocenský růst
Podle spisu Jana z Arrasu odvozovali Lucemburkové svůj původ od bájné víly Meluzíny. Skutečnou zakladatelkou rodu však byla hraběnka Ermesinda (asi 1186 – 1247), jediný potomek hraběte Jindřicha I. Slepého.
Roku 1308 se rodu lucemburských hrabat dostalo velké cti: Jindřich VII. Lucemburský byl po smrti Albrechta Habsburského zvolen králem v římskoněmecké říši. Poté, co jeviště dějin tak dramaticky roku 1306 opustili Přemyslovci, byl Jindřichovi roku 1310 nabídnut český trůn pro jeho jediného syna Jana. V Janovi Lucemburském se protnuly hned tři nástupnické principy: otec mu udělil Čechy v léno, oženil se s Eliškou Přemyslovnou a šlechta ho uznala za krále. Kariéra Janova otce byla krátká a oslnivá: roku 1312 byl korunován císařem, ale o rok později umírá. Jan Lucemburský v českých zemích zůstal cizincem, posloužily mu ovšem jako odrazový můstek pro evropskou politiku. Hlavními rivaly Lucemburků byli vyjma Ludvíka Bavora stejně ambiciózní Habsburkové. V mocenském boji s nimi byli ale úspěšnější než jejich předchůdci na českém trůně.
[editovat] Zlatý věk: doba karolinská
Janův syn Karel IV. se jako první český král stal císařem Svaté říše římské, sám sebe vnímal ale především jako panovníka Čech. Praha se stala vedle Říma a Paříže přední evropskou metropolí. Vznikla zde nejstarší univerzita na sever od Alp. Dobu panování Karla IV. a Václava IV. označujeme za dobu karolinskou a znamenala největší rozkvět Čech v dějinách lidstva.
[editovat] Boje o moc
Císař Karel IV. byl zastáncem nedělitelnosti moci, sám ale tento princip porušil, když udělil mladšímu bratrovi Janu Jindřichovi v léno Moravu a pamatoval na všechny své příbuzné. V té době bylo lucemburské příbuzenstvo početné, což se brzy mělo změnit. Karel měl tři syny: Václava IV., Zikmunda a Jana Zhořeleckého; Jan Jindřich rovněž tři: Jošta, Prokopa a Jana Soběslava. Po smrti Karla a Jana Jindřicha se stupňovala rivalita Václava IV. a Zikmunda, moravští bratranci zase bojovali mezi sebou o vládu nad Moravou a zapojovali se i do bojů o český trůn. Císař Zikmund za nástupce určil manžela své jediné dcery Albrechta, po Albrechtově brzké smrti tituly zdědil Ladislav Pohrobek. Římská koruna přešla na Habsburky, v Čechách byli další panovnickou dynastií až Jagellonci.
[editovat] Seznam Lucemburků vládnoucích v českých zemích
- Jan Lucemburský
- Karel IV., též římský císař
- Václav IV., též římský král
- Zikmund Lucemburský, též římský císař a uherský král
[editovat] Moravští Lucemburkové
- Jan Jindřich
- Jošt Lucemburský, též římský král
- Jan Soběslav Lucemburský
- Prokop
[editovat] Další známí Lucemburkové
- Václav Lucemburský
- Jindřich VII. Lucemburský
- Valram Lucemburský
- Balduin Lucemburský, arcibiskup a říšský kurfiřt
- Jan Zhořelecký
- Anna Lucemburská
[editovat] Rodokmen
- Walram III. a Ermesinda Lucemburská
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Bibliografie
- ČECHURA, J., České země v letech 1310-1378. Lucemburkové na českém trůně I. 1.vyd. Praha: Libri, 1999. 288 s.
- ČECHURA, J., České země v letech 1378-1437. Lucemburkové na českém trůně II. 1.vyd. Praha: Libri, 2000. 438 s.
- HOENS, Jörg K., Lucemburkové. Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437 . Praha: Argo, 2003. 306 s.
- ŠAROCHOVÁ, Gabriela V. 1.9.1310 Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský. 1.vyd. Praha: Havran, 2002. 166 s.
