Josef Kainar
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Skupina 42 (1942–48) |
| Básníci |
|---|
|
| Malíři |
|
| Sochař |
| Fotograf |
|
| Teoretici |
|
Josef Kainar (29. června 1917 Přerov, Československo – 16. listopadu 1971 Dobříš) byl český básník, dramatik a překladatel, ale také hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář. Člen literárních skupin skupiny 42 a Ohnice.
V letech 1938 – 1939 studoval češtinu a francouzštinu na Univerzitě Karlově v Praze, po uzavření vysokých škol vystřídal celou řadu zaměstnání. Měl blízko k divadlu a pracoval jako dramaturg v Divadle satiry. Pracoval jako novinář, v novinách Rovnost vycházely jeho vtipy, obrázky a básně. Po druhé světové válce také spolupracoval s rozhlasem, filmem a divadlem. V rozhlase například dělal tzv. rozhlásky, ve kterých přístupnou formou seznamoval mladší posluchače s děním. Po roce 1947 se věnoval pouze literatuře.
Kainar se také zabýval hudbou, hrál na koncertní úrovni na klavír, kytaru a housle.
Obsah |
[editovat] Dílo
Počátky jeho tvorby byly ovlivněny především existencialismem. Pro jeho dílo je typická ironie, někdy až hraničící s výsměchem. Dalším typickým znakem jeho tvorby ja zpěvnost, možnost spojovat text s hudbou, hovorový, místy i vulgární jazyk, odpor ke konzervatismu. Snažil se o pravdivost svých veršů, znázorňoval hrubost světa, zacházel až do skepticismu. Jeho básně obsahují malé příběhy, příběhovost a nutí čtenáře k zamyšlení.
Mimo svoji literární tvorbu také psal filmové scénáře a fotografoval.
[editovat] Poezie
- Příběhy a menší básně (1940) – prvotina, typická příběhovost; obraz války a doby
- Osudy
- Nové mýty (1946) – Tato sbírka obsahuje mj. i jeho nejslavnější báseň Stříhali dohola malého chlapečka, jež si můžete přečíst níže a která byla také zhudebněno Vladimírem Mišíkem. Zpochybňuje mýtus nového spravedlivého světa, v plné míře ironie, sarkasmus, existencialismus, odcizení a absurdita.
- Veliká láska (1950) – inspirace Majakovským
- Český sen (1953) – odklání se od angažovanosti, píše o naší historii – kdy jsme museli bojovat za budoucnost
- Člověka hořce mám rád (1957) – po zklamání komunismem se vrací k původním tématům; nezdolná láska, i když člověk chybuje a hřeší
- Lazar a píseň (1960) – uvolnění doby se projevuje i v uvolnění jazyka
- Moje blues (1966) – osamocení člověka, skepticismus, podobné Novým mýtům; tragikomika, sžíravá ironie
[editovat] Tvorba pro děti
Děti jsou malé, ale ne hloupé. Jedná s nimi, jako se sobě rovnými, ale podává pochopitelně.
- Nevídáno-neslýcháno
- Říkadla
- Zlatovláska
[editovat] Písně
Kainar textoval začátkem 40.let především písně amerických swingových klasiků (G.Gershwin, R.Rodgers, D.Ellington, H.Carmichael aj.). Za okupace to bylo pro nacisty "žido-bolševické swinstvo", které se přesto hojně hrálo mezi mladými lidmi, např. na trampských srazech. Kainar sám si některé svoje texty zhudebnil - a to velice dobře. Např. píseň Černá kára, Starý mrtvý vrabec, Blues železničního mostu aj. V 50. letech se hrál v rádiu Irvingův americký šlágr Duben, první duben (v originále Cheek to Cheek). Nahrávku pořídil Gustav Brom, který se úspěšně zhostil vokálního partu. Hitem byla i další Kainarova píseň Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem. Zásadní průlom bylo ovšem album amerických evergreenů natočených na konci 60. let opět orchestrem Gustava Broma. Kainarovy texty výborně nazpívali Jiří Suchý, Karel Hála, Jiří Jelínek, Waldemar Matuška aj. Brzy na to vydal Supraphon legendární rockové album Kuře v hodinkách, které produkoval Hynek Žalčík. Swingové texty nedaly po mnoha letech spát Karlu Plíhalovi, který se na své album Kainarových písní chystal dlouho - víc než tři roky. Nakonec se rozhodl jen pro doprovod swingující kytary. Výsledek velmi dobrý. Přispěla k němu i účast Zuzany Navarové, která nazpívala na album Nebe počká tři písně. Podrobná anabáze Kainara jako písňového textaře je popsána v doslovu knížky Bledej gentleman (dotisk v roce 2003), který napsal Jiří Dorůžka.
[editovat] Drama
- Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou (1949) – Jedna z nejvýznamnějších českých her. Jednalo se o první české absurdní drama. Základním tématem je zneužití moci a uzurpátorství. Hra byla zakázána.
- Nebožtík Nasredin
[editovat] Výbor
- Bláznův kabát
- Básně a blues
Překládal především francouzskou a německou poezii.
[editovat] Ukázka z díla
- Ani tak nehořím
Já plynu
Ze žhavých úst jak verš
Jako verš o svobodě
Verš který zmarní spálí udusí
A přece svého dojde
- (Josef Kainar, Bolest ať mi poví; Listy)
- Stříhali dohola malého chlapečka
kadeře padaly k zemi a zmíraly
kadeře padaly jak růže do hrobu
Železná židle se otáčela
- Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn
Jenom se dívali Jenom se dívali
Že už je chlapeček chycen a obelstěn
V té bílé zástěře kolem krku
- Jeden z nich Kulhavý učitel na cello
Zasmál se nahlas A všichni se pohnuli
Zasmál se nahlas A ono to zaznělo
Jako kus masa když pleskne o zem
- Francouzská výprava v osmnáctsettřicetpět
Vešla do katakomb křesťanské sektičky
Smích ze tmy do tmy a pod mrtvý jazyk zpět
Je vždy kus masa jež pleskne o zem
- Učeň se dívá na malého chlapečka
jak malé zvíře se dívává na jiné
Ještě ne chytit a rváti si z cizího
A už přece
- Ráno si staví svou růžovou bandasku
Na malá kamínka Na vincka chcípáčka
A proto učňovy všelijaké myšlenky
jsou vždycky stranou A trochu vlažné
- Toužení svědící jak uhry pod mýdlem
Toužení svědící po malé šatnářce
Sedává v kavárně pod svými kabáty
Jako pod mladými oběšenci
- Stříhali dohola malého chlapečka
Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti
nesmět se pohnouti na židli z železa
- Už mu to začalo
- (ze sbírky Nové mýty)
[editovat] Reference
- Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století
