Juan Manuel Fangio
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Juan Manuel Fangio | |
---|---|
Kariéra ve Formuli 1 | |
Národnost | ![]() |
Narozen | 24. červen 1911 |
Zemřel | 17. červenec 1995 84 let |
Tým | Alfa Romeo, Maserati, Mercedes, Ferrari |
Grand Prix | 53 |
Mistr světa | 5 - 1951, 1954, 1955, 1956, 1957 |
Vítězství | 24 |
Pódium | 35 |
Pole position | 29 |
Nej. kolo | 23 |
Body | 277,64 |
První GP | Grand Prix Velké Británie 1950 |
První vítězství | Grand Prix Monaka 1950 |
Sezóny v F1 | 1950, 1951, 1952, 1953, 1954, 1955, 1956, 1957, 1958 |
Juan Manuel Fangio (24. června 1911, Balcarce – 17. července 1995, Balcarce) byl argentinský automobilový závodník, účastník mistrovství světa Formule 1. Získal 5 mistrovských titulů, z toho 4 v řadě za sebou.
Fangio se narodil 24. června 1911 v Argentinském Balcarce, v rodině italských emigrantů. Z počátku se věnuje kopané a pro typický tvar svých nohou získal přezdívku El Chueco což znamená žokej na sudu. Ale velmi rychle se u něj projeví vášeň pro mechaniku. V 16 letech opouští studia na škole, aby se vyučil automechanikem. Po vojenské službě si otevřel malý autoservis a začíná závodit v místních závodech. Jednalo se především o dálkové závody na nezpevněných silnicích napříč jihoamerickým kontinentem. Juan Manuel Fangio začal závodit v 18 letech na voze Ford, který získal od taxi služby. První závod absolvoval v roce 1934 na voze Ford T, ale musel odstoupit kvůli zlomené ojnici. V roce 1938 spolu se svým bratrem sestrojili automobil, se kterým nastoupil do závodu Cochea. Závod dokončil na 7. pozici, když dokázal zajet nelépe tréninkové jízdy. Jedním z nejzajímavějších závodů, ve kterém zvítězil, byla Velká cena severu pořádaná na 10 000 kilometrů. Tento závod začíná v Buenos Aires, stoupá pohořím And až do Limy v Peru a vrací se zpět do Argentinského hlavního města.
Po druhé světové válce v roce 1947 se vrací do světa závodních vozů jako pozorovatel a následující rok i jako pilot. Vláda Juana Peróna mu nabídla špičkový závodní vůz Maserati 4CLT, aby se účastnil Velké ceny Argentiny. Zde se seznámil s Francouzem Jeanem Pierrem Wimillem. V roce 1949 Fangio odjel doEvropy podporován režimem Juana Perona.
Ve svých 37 letech začíná slavit úspěchy na Evropských okruzích. V roce 1950 podepsal smlouvu s továrním týmem Alfy Romeo a ve stejném roce bojuje o titul mistra světa s týmovým kolegou Farinou, který se tak stal prvním šampiónem Formule 1. Následující rok už triumfuje v mistrovství světa Fangio a získává první ze svých pěti titulů.
Rok 1952 je poznamenán havárií, která Fangia vyřadila ze zbytku sezóny. Aby mohl závodit na okruhu v Monze, musel překonat šílenou vzdálenost z Belfastu, kde závodil před pár hodinami. Z Paříže jel bez přestávky celou noc, aby přijel necelých půl hodiny před startem. Unavený Fangio startuje s vozem Maserati, nad kterým po pár kolech ztratil kontrolu a těžce havaroval.
V roce 1953 je již v plné formě a v závodech nestačí pouze na suveréna posledních let Alberta Ascariho.
V roce 1954 přestoupil k týmu Mercedes, který se vrátil po 15 letech, ale W196 není připraven pro začátek sezóny a tak Fangio zahájil rok s vozem Maserati. Získává svůj druhý titul, z dvanácti Velkých cen jich vyhrál celých osm. Situace v dalším roce byla obdobná, Fangio dostává nového kolegu Stirlinga Mosse. Mercedes je znovu k neporažení, situace se změní až po tragédii v Le Mans, kde zemřelo 82 lidí, Mercedes se rozhodl ukončit sportovní činnost a také Fangio zvažuje možnost odchodu ze světa Velkých cen. Znovu zasahuje Juan Peron a vyjednává pro Fangia místo u Ferrari. A tak v roce 1956 s vozem Ferrari získává již čtvrtý titul. Svůj poslední titul získal v roce 1957 za volantem vozu Maserati. Sezóna 1957 byla poslední kompletní sezónou Fangia, slavil i své poslední vítězství a získal svůj poslední titul. Fangio absolvoval další dva závody v roce 1958 a s kariérou se rozloučil čtvrtým místem na Grand Prix Francie s vozem Maserati, které ten rok značně zaostávaly za Ferrari. K Velké ceně Francie se váže i historka, která dokazuje, jakému respektu se Fangio těšil mezi svými kolegy. Hawthorn jedoucí včele na Ferrari měl možnost předjet Fangia o jedno kolo, ale přibrzdil a nechal Fangia projet cílem se stejným počtem kol. Své jednání poté okomentoval: „Fangio se nepředjíždí o jedno kolo“.
Fangio zvítězil ve 24 Grand Prix, získal 5 titulů, stál 35× na stupních vítězů, startoval 28× z prvního místa na startu a 48× z první řady.
17. července 1995 ve věku 84 let podlehl Juan Manuel Fangio srdečnímu kolapsu. Argentina vyhlásila 3denní smutek za pětinásobného světového šampióna, rekord, který byl vyrovnán až v roce 2002 Michaelem Schumacherem.
Obsah |
[editovat] Tituly
- 1940 Mistr Argentiny
- 1941 Mistr Argentiny
- 1951 Mistr světa
- 1954 Mistr světa
- 1955 Mistr světa
- 1956 Mistr světa
- 1957 Mistr světa
[editovat] Vítězství
- 1940 Grand Prix Internacional del Norte
- 1940 Mil Millas Argentinas
- 1942 Premio Mar y Sierras
- 1947 Grand Prix Ciudad de Rosario
- 1947 Premio Mecánica Rioplatense Ciudad de Montevideo
- 1947 Premio Primavera Mecánica Argentina
- 1947 Premio Doble Vuelta Sierra de la Ventana
- 1948 Grand Prix Vuelta de Coronel Pringles
- 1948 VIII Grand Prix Otoño Palermo
- 1948 Premio Vuelta de Entre Rios
- 1948 Grand Prix Ciudad de Mercedes
- 1949 Grand Prix Jean-Pierre Wimille
- 1949 II Grand Prix Internacional Gral San Martin
- 1949 Premio Fraile Muerto Bell Ville
- 1949 Grand Prix San Remo
- 1949 Grand Prix Perpignan
- 1949 Grand Prix Marseilles
- 1949 Grand Prix Pau
- 1949 Grand Prix Albi
- 1949 Grand Prix Monza
- 1950 Grand Prix de Pau
- 1950 Grand Prix di San Remo
- 1950 Grand Prix de Monaco
- 1950 Circuit Des Ramparst
- 1950 Grand Prix van Belgie
- 1950 Grand Prix de l' A.C.F.
- 1950 Circuito di Pescara
- 1950 Grand Prix de Parana
- 1950 Grand Prix del Presidente Arturo Alessandri Palma
- 1950 XV 500 Millas de Rafaela
- 1951 Grand Prix der Schweiz
- 1951 Grand Prix de l' A.C.F.
- 1951 Grand Prix di Bari
- 1951 Grand Prix de España
- 1952 Grand Prix da Cidade de Sao Paolo
- 1952 Grand Prix Quinta de Boa Vista
- 1952 Grand Prix Presidente Peron
- 1952 Grand Prix Maria Eva Duarte de Peron
- 1952 Grand Prix de Uruguay
- 1952 Grand Prix de la ciudad de Montevideo
- 1953 Vue des Alpes
- 1953 Grand Prix Supercortemaggiore
- 1953 Grand Prix d'Italia
- 1953 Grand Prix Modena
- 1953 Carrera Panamericana
- 1954 Grand Prix de Republica Argentina
- 1954 Grand Prix van Belgie
- 1954 Grand Prix de l' A.C.F.
- 1954 Grand Prix von Deutschland
- 1954 Grand Prix der Schweiz
- 1954 Grand Prix d'Italia
- 1955 Grand Prix de la Republica Argentina
- 1955 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
- 1955 Internationales ADAC-Eifel-Rennen
- 1955 Grand Prix van Belgie
- 1955 Grand Prix van Nederland
- 1955 Grand Prix Routier de Kristianstadt
- 1955 Grand Prix d'Italia
- 1955 Grand Prix Internacional de Venezuela
- 1956 Grand Prix de la Republica Argentina
- 1956 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
- 1956 12 horas de Sebring
- 1956 Grand Prix di Siracusa
- 1956 British Grand Prix
- 1956 Grand Prix von Deutschland
- 1957 Grand Prix de la Republica Argentina
- 1957 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
- 1957 Grand Prix de Cuba
- 1957 12 horas de Sebring
- 1957 Grand Prix de Monaco
- 1957 Grand Prix de Portugal
- 1957 Grand Prix de l' A.C.F.
- 1957 Grand Prix von Deutschland
- 1957 Grand Prix Ciudad de Sao Paolo
- 1957 Grand Prix de Rio de Janeiro
- 1958 Grand Prix Buenos Aires
[editovat] Formule 1
- 51 Grand Prix (+ 16 non oficial)
- 24 vítězství
- 35× pódium
- 23 nejrychlejších kol
- 29× pole position
- 277,14 bodů
- Žlutě jsou vítězství
- Modře jsou 2. místa
- Červeně 3. místa
- Zeleně bodoval
Rok | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | Pořadí | Body |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1950 | GB | MON | 500 | ŠVÝ | BEL | FRA | ITA | * | * | * | * | 2.místo | 27 |
1951 | ŠVÝ | 500 | BEL | FRA | GB | NĚM | ITA | ŠPA | * | * | * | Mistr | 37 |
1953 | ARG | 500 | HOL | BEL | FRA | GB | NĚM | ŠVÝ | ITA | * | * | 2.místo | 29 |
1954 | ARG | 500 | BEL | FRA | GB | NĚM | ŠVÝ | ITA | ŠPA | * | * | Mistr | 57,14 |
1955 | ARG | MON | 500 | BEL | HOL | GB | ITA | * | * | * | * | Mistr | 41 |
1956 | ARG | MON | 500 | BEL | FRA | GB | NĚM | ITA | * | * | * | Mistr | 33 |
1957 | ARG | MON | 500 | FRA | GB | NĚM | PES | ITA | * | * | * | Mistr | 46 |
1958 | ARG | MON | HOL | 500 | BEL | FRA | GB | NĚM | POR | ITA | MAR | 14. místo | 7 |
[editovat] Links
- 1950 Alfa Romeo 158
- 1951 Alfa Romeo 159
- 1953 Maserati A6GCM
- 1954 Maserati 250 F, Mercedes W196, Mercedes W196s
- 1955 Mercedes W196, Mercedes W196s
- 1956 Ferrari D50
- 1957 Maserati 250 F
- 1958 Maserati 250 F
Předchůdce: | 1951 | Nástupce: |
Giuseppe Farina | Juan Manuel Fangio | Alberto Ascari |
Předchůdce: | 1954–1957 | Nástupce: |
Alberto Ascari | Juan Manuel Fangio | Mike Hawthort |
![]() |
|
Juan Manuel Fangio | Jose Froilan Gonzalez | Alfredo Pian | Onofre Marimon | Alberto Crespo | Pablo Birger | Jorge Daponte | Oscar Galvez | Roberto Mieres | Adolfo Schwelm Cruz | Clemar Bucci | Jesus Iglesias | Roberto Bonomi | Nasif Estefano | Rodriguez Larreta | Juan Manuel Bordeu | Carlos Reutemann | Nestor Garcia Veiga | Ricardo Zunino | Miguel Angel Guerra | Oscar Larrauri | Norberto Fontana | Esteban Tuero | Gastón Mazzacane | |