Karol Sidor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Karol Sidor (16. července 1901, Ružomberok - 20. října 1953, Montreal) byl významný slovenský novinář a politik, jeden z vrcholných představitelů a ideologů umírněného klerikálního nacionalismu na Slovensku.

Od roku 1920 byl členem HSĽS, v letech 1931-8 zastával funkci šéfredaktora v jejích stranických novinách Slovák. Od roku 1935 do roku 1939 byl poslancem Národního shromáždění.

Při prezidentských volbách se v roce 1935 se stavěl proti tomu, aby HSĽS podpořila Beneše. Když strana nakonec na základě dohody, kterou vyjednal a v HSĽS prosadil Jozef Tiso, Beneše podpořila, Sidor se na protest vzdal svého poslaneckého mandátu. V roce 1938 se stal ředitelem všech tiskařských podniků strany a zároveň hlavním velitelem Hlinkových gard, od prosince 1938 do března 1939 pak byl ministrem bez portfeje v československé vládě. V těchto funkcích se ale brzy dostal do konfliktu s radikálními slovenskými nacionalisty a fašisty. Konflikt kulminoval v březnu 1939, kdy se stal předsedou slovenské autonomní vlády. 14. března odmítl německý nátlak vyžadující okamžité vyhlášení slovenské samostatnosti. Když byl poté Slovenský stát i přes jeho odpor vyhlášen, stal se v jeho vládě ministrem vnitra. Jeho snaha omezit řádění Hlinkových gard, které dříve sám zakládal, i zásahy proti dalším nacionalistickým a fašistickým excesům vedly k tomu, že byl na společný nátlak slovenských radikálů a Německa odejit ze všech významných funkcí a koncem roku 1939 byl odklizen do funkce velvyslance ve Vatikánu.

Ve Vatikánu Sidor zpočátku svědomitě plnil své úkoly, ale postupem času propadal stále hlubší deziluzi, na níž měl možná podíl i osud slovenských Židů a demarše slovenského státu ohledně této otázky, které musel Sidor z titulu své funkce předávat. Ke konci už své zhnusení neskrýval natolik, že si Tardini, který se Sidorem jednal nejčastěji, zaznamenal do svého deníku, že Sidor předkládá stanoviska své vlády bez valného osobního přesvědčení a s neskrývaným studem.

Po roce 1945 se Sidor rozhodl zůstat v zahraničí, v roce 1947 byl v nepřítomnosti odsouzen v poněkud diskutabilním procesu k 20 letům vězení. Po únoru 1948 založil v emigraci Slovenskou národní radu, jíž poté předsedal.